Šílený kankán

Film stojí za vidění zejména díky výkonu Josefa Vinkláře, který tento druh rolí sice nevyhledával, byl k nim ale jako herecký typ přímo předurčen - jeho plebejský, nevzdělaný, ale přízemně vychytralý obchodník je postava skutečně odpudivá. Bohužel, film patří k těm, co jsou v televizi k vidění jen zřídka. Celkový dojem: 60 %. (24.11.2006)

Vždy, když se něco v osudu národa (lidstva) mění a dochází k politickým změnám, po čase dochází zcela jistě ke ztrátám iluzí. Bylo tomu tak po skončení první světové války, následně po skončení druhé světové války a obdobně se to jeví i dnes, po tzv. sametové revoluci. Svět není a nebude takový, jaký by si ho přáli poctiví a charakterní lidé. Nakonec se k moci vždy dostávají ti s ostrými lokty, ti bezohlední a bezcharakterní z nás. Jak názorně se to jeví v tomto filmovém snímku. Je jedno, do jakého politického systému se společnost v tom kterém okamžiku překlápí, vždy je to jen a jen o charakteru lidí. A ten bohužel po tisíciletí zůstává stejný a nepoučitelný. (04.01.2012)

Když tvůrci točili tento film s historickým námětem, jistě netušili, že podobné příběhy se budou o jedno desetiletí později odehrávat přímo u nás, kdy se ti mazanější a všehoschopní po sametovém převratu dostávali k ohromným majetkům při tunelování bank, privatizačních fondů i zprivatizovaných podniků.  Někdy i s obdobně hořkým koncem pro některé z nich, pokud příliš mlaskali a začali být nebezpeční pro ty, kteří jim jejich čachry umožnili, jaký čekal ve filmu Scholefa, skvěle zahraného Josefem Vinklářem. Mrázkův zmizelý deník by jistě mohl vyprávět. Inu historie se cyklicky opakuje, mění se jen kulisy a kostýmy. (10.07.2023)

Bývalý důstojník(Karel Heřmánek) je na tom po první světové válce s penězma bídně. Se svým sluhou(Josefem Vinklářem) se dá na společné podnikání ve finanční sféře. Sluha se pomocí najemného vraha brzy zbaví svého pána. Pocity méněcenosti nabyté v bývalé roli vojenského sluhy kompenzuje nevybíravě ostrými lokty ve svém podnikání. Dodnes mi utkvěla v paměti skvělá scéna, kde pěknou malou roličku zahrál Ondřej Havelka. Při setkání s novináři je Vinklářovi vyčítána nevybíravost způsobů při získávání finančních prostředků. Odpověděl vskutku originálně: Postavil na stůl zlatou cihlu s tím, že kdo ji zvedne dvěma prsty, tak je jeho. Početná skupina nejen novinářů kážících slušné mravy se obratem proměnila v potící chamntivce. Taková škoda, že v televizi chodí kdejaká volovina a na podobné filmy se pozapomíná. (14.03.2008)

Sociální drama které samozřejmě stálo za to zfilmovat chyba byla ve scénáři a réžii tak kde to mělo být dramatické bylo to nudné, navíc v roce 1982 už všichni v ČSSR věděli kde je dnes vyspělé Rakousko a kde socialistické Československo.  Sociální drama, který film nabízel jen umocnil že chyba byla v poválečné frustraci lidi bažící po zbohatnutí ve zbídačené zemi po rozpadu soustátí, nikoliv v tržním svobodném podnikání. To co následovalo po roce 1989 v Československu mělo podobný průběh zbohatnout, zbohatnout, zbohatnout a pak zjistit ze štěstí vám to nepřineslo viz plejáda všech mrtvých lidi co kdyby se nehonili za mamonem tak by tu ještě byli (17.05.2024)