Šílený kankán

Film není zdaleka tak primitivní, jak zní oficiální text distributora. Stačí se na něj pozorně podívat a poměřit ho s dnešní dobou. Je s podivem, pro mě, že dodneska, i když je zde půl milionu nezaměstnaných, tak se nesešlo ani pět tisíc lidí, co by uspořádalo demonstraci, a tlačilo na vládu, aby vytvářela pracovní místa. Je to jasný důkaz, že život stále jede v socialistických stopách, že lidi jsou stále odrazem minulé doby, a jejich děti v průměru jen napodobeninami svých rodičů. (04.04.2011)

Bývalý důstojník(Karel Heřmánek) je na tom po první světové válce s penězma bídně. Se svým sluhou(Josefem Vinklářem) se dá na společné podnikání ve finanční sféře. Sluha se pomocí najemného vraha brzy zbaví svého pána. Pocity méněcenosti nabyté v bývalé roli vojenského sluhy kompenzuje nevybíravě ostrými lokty ve svém podnikání. Dodnes mi utkvěla v paměti skvělá scéna, kde pěknou malou roličku zahrál Ondřej Havelka. Při setkání s novináři je Vinklářovi vyčítána nevybíravost způsobů při získávání finančních prostředků. Odpověděl vskutku originálně: Postavil na stůl zlatou cihlu s tím, že kdo ji zvedne dvěma prsty, tak je jeho. Početná skupina nejen novinářů kážících slušné mravy se obratem proměnila v potící chamntivce. Taková škoda, že v televizi chodí kdejaká volovina a na podobné filmy se pozapomíná. (14.03.2008)

Film zapadl v kontextu žánrově spřízněného filmu - tehdy i dnes je mnohem zajímavější Anděl s ďáblem v těle. Nicméně ale i tak stojí Šílený kankán za pozornost, mimo jiné také pro velice podobné obsazení s Andělem a zajímavé rakouské scenerie (ty měl patrně na starosti druhý režisér Hannes Zell). (20.02.2009)

Vždy, když se něco v osudu národa (lidstva) mění a dochází k politickým změnám, po čase dochází zcela jistě ke ztrátám iluzí. Bylo tomu tak po skončení první světové války, následně po skončení druhé světové války a obdobně se to jeví i dnes, po tzv. sametové revoluci. Svět není a nebude takový, jaký by si ho přáli poctiví a charakterní lidé. Nakonec se k moci vždy dostávají ti s ostrými lokty, ti bezohlední a bezcharakterní z nás. Jak názorně se to jeví v tomto filmovém snímku. Je jedno, do jakého politického systému se společnost v tom kterém okamžiku překlápí, vždy je to jen a jen o charakteru lidí. A ten bohužel po tisíciletí zůstává stejný a nepoučitelný. (04.01.2012)

Sociální drama které samozřejmě stálo za to zfilmovat chyba byla ve scénáři a réžii tak kde to mělo být dramatické bylo to nudné, navíc v roce 1982 už všichni v ČSSR věděli kde je dnes vyspělé Rakousko a kde socialistické Československo.  Sociální drama, který film nabízel jen umocnil že chyba byla v poválečné frustraci lidi bažící po zbohatnutí ve zbídačené zemi po rozpadu soustátí, nikoliv v tržním svobodném podnikání. To co následovalo po roce 1989 v Československu mělo podobný průběh zbohatnout, zbohatnout, zbohatnout a pak zjistit ze štěstí vám to nepřineslo viz plejáda všech mrtvých lidi co kdyby se nehonili za mamonem tak by tu ještě byli (17.05.2024)