Takový je život

"Neštěstí nechodí nikdy samo." Ano, i já jsem viděl tento neradostný snímek za zvuků hudebního doprovodu Jana Buriana ml., ale tentokrát na projekci v pražském kině Ponrepo, kde byl také promítán z unikátní kopie připravené k 60. výročí československé kinematografie. Její obnovená premiéra pak proběhla 11. září 1959 během 10. ročníku Filmového festivalu pracujících. Původní verzi filmu však poprvé představilo jediné berlínské premiérové kino už 24. března roku 1930. (26.11.2016)

Tohle je film, který jsem chtěla vidět od té doby, co jsem se dozvěděla, že existuje. Hned mě zaujal. Mé tehdejší tušení, že to bude film kvalitní, se potvrdilo jako správné. Rozhodně se spolu s některými filmy Machatého jedná o to nejlepší, co česká němá kinematografie vyprodukovala. A když to vezmu kolem a kolem, tohle jsou asi jediné pokusy, které se dají porovnat i se světem, jinak to byla v českém filmu dlouho bída nad bídu. Film je to dojemný, má spoustu zajímavých záběrů, dobré herce a hlavně poselství. Je syrový, ale o to více reálný. Žádné mezititulky, jen utrpení chudých. A přesto to není tolik poplatné levicovým myšlenkám, jak by mohlo být. Můj zážitek umocňuje ještě to, že jsem film viděla na velkém plátně s živým hudebním doprovodem. (11.04.2012)

Vizuálně hodnotné dílo u kterého ani po letech nevadí, že zvuk neexistuje, ovšem pouze za předpokladu, že by ho doprovázel nějaký trochu normální hudební doprovod. Špatné to vyloženě nebylo, ostatně našel jsem si zajimavé pasáže. Avšak často to bylo mimo mísu a na můj vkus příliš experimentální (ambientní chcete-li). Výsledkem tak bylo poněkud depresivně strávená hodina v biografu Karlovarského městského divadla a celkové zklamání. (06.07.2016)

Drama chudé ženy, jejíž manžel má známost, o níž všichni vědí, a dcera má problém, o kterém zatím neví nikdo. I když jsou vedlejší postavy velmi životné a zajímavé, je to především příběh oné pradleny, jíž skvěle ztvárnila Vera Baranovská jako osobu tvrdě pracující s těžkým životem, ale s láskou k celému světu. Ta radost byla cítit v celém filmu, a i když je téma poměrně smutné, tak pocit ze shlédnutí je více než pozitivní. (17.03.2023)

Jeden z vrcholů němé éry nejen u nás ale i ve světové kinematografii společně třeba ještě ze slavnějším Erotikonem.Realisticky až naturalisticky natočený film líčí životní úděl sociálně slabých obyvatel Prahy.V tragické roli chudé pradleny se ve snímku představila ruská emigrantka Vera Baranovská viz.filmy(Svatý Václav kde ztvárnila roli kněžny Libuše a Tonka Šibenice-kde hrála Tončinu venkovskou matku) která si ani nevzpomene jak je pracovně vytížena že má narozeniny.Teprve až díky gratulaci sousedů se rozhodne vzepřít svému věčně opilému manželovi a vyžene ho.Vzápětí se ovšem těžce popálí a o několik dní později na následky vážných poranění umírá.. Scénář k filmu napsal sám režisér Karl Junghans a to pod inspirativním vlivem Pudovkinovy mistrovské Matky kde titulní postavu hrála právě Vera Baranovská obě díla jsi sou právě proto v lečem podobné.Původně chtěl režisér tento snímek natáčet právě v Německu kde ale tenkrát nenašel potřebné finance tak využil nabídku natáčet právě v Praze.Přesto se světová premiéra filmu konala nejprve v Berlíně,a teprve potom byl film uveden i v našem hlavním městě.Film ale jako takový podlehl velké konkurenci zahraničních zvukových filmů,takže se nevydělalo ani na uhrazení nákladů. (29.07.2006)