Národ sobě aneb České moře v 18 přílivech

Struktura přelívajících se vln, scény prosakující jedna do druhé, nápaditost, skvělé rozpohybování kamery. Národní třída - živoucí organismus, v němž se prolíná obyčejná realita s umělou inscenovaností, velké dějiny se všednodenností, kde se setkávají běžní občané s těmi, co na sebe berou určitou masku, jedni si hrají na druhé, druzí jsou někým jiným než normálně, kde okamžik je jednou přehlcený vjemy, jindy vyprázdněnou možností. (20.02.2011)

Roztomilé slovní hry někde (to je tam mnohokrát) a zajímavá hra s posunem významu slov někde jinde (studenti, co nešli do kina). Některé přílivy mě moc nebavily (agentura "Uneseme všechno"), jiné to vytáhly o dost výš a díky nim z toho mám radost (super byl ten poslední, hodně povedenej i ten s kapelou, co hledá jméno, pak se mi zdál fajn ten s holkou, co neodpovídala na otázky sociálního vědce). (06.05.2019)

Film v kontrapunktu spojuje dvě naprosto odlišné věci: dokumentární výpověď, která těží z autentičnosti, a ryze fikční, nápady prošpikované, vyfabulované scénky. Celý film je pak pouhým soubojem těchto přístupů, díky čemuž nedostane divák nic zadarmo a tak je neustále vtahován do diegeze filmu a zároveň od ní opět distancován. Vydržet to hodinu a půl je ale opravdu husarský kousek... (27.01.2009)

Je to spíš experimentální film, historický. Jsou zde podstatnejsi veci nez zkoumani narod, narodni, co je umely, co pravy, cemu se da heste verit. Nekam to usti, do nejake ztraty a vyprazdnenosti,smesnosti. To mam pocit, ze se v tom filmu deje.Lidi na Narodni si s tema vyznamama pohravaji. Asi tvurci chteli neco o narodu a symbolech neco rict. V zaveru se cely narod sbira v noci na hrad na a kazdy vykrikuje neco jibeho. (17.11.2020)

Totální ulítlá bláznivina, která mě - světe div se - místy i bavila. Kdo chce, může v tom hledat logiku, ale myslím, že tu žádná není. Jde jen o to nechat se unášet na vlně dadaistických bláznivých nápadů a čekat, jakou blbost tvůrci v dalším okamžiku vymyslí. Zaujme Jaroslav Dušek, netypický Luděk Sobota, nahá tanečnice Kristýna Lhotáková, Lukáš Pollert nebo debutující Jana Janěková mladší. Líbila se mi i hudba Petra Marka. (15.12.2017)