Zahradnictví: Dezertér

Ne, lepší než jarní první část to vážně není (jedině snad mírnější, ale pořád zbytečně nataženou stopáží). Některé obrazy na sebe zvláštně navazují, ale to není ten největší problém. Do poloviny filmu vůbec nemáme přehled o nějakém časovém rámci, do kterého je příběh zasazen, tudíž scény typu "zrzek nakráčí do kadeřnictví se slovy "přebírám to tady" působí prostě divně. Macháček je po návratu z lágru milujícím otcem, aby o desítky minut později bez nějaké zjevné psychologické proměny připravil rodinu o životní úspory. Atd, atd. Propojení s mými milovanými "Pelíšky" radši ani nekomentuji, opakování tehdy zábavných replik je spíše násilným prostředkem, aby se publikum aspoň pousmálo. Na závěr trilogie už se ani moc netěším. (06.10.2017)

Nemůžu uvěřit, že to někdo v této podobě a v tomto formátu (3 rychle za sebou nasekané, samostatné, přitom ale navazující filmy) nasměřoval do kin s cílem na tom vydělat desítky miliónů korun. To je opravdu absurdní záměr. Tohle je totiž od A do Z typická televizní věc. Naprosto, ale naprosto vším. A jako taková není vůbec špatná. Naopak- televizní diváci u toho budou vrnět blahem. I já bych tomu bez mrknutí oka přihodil ještě jednu pecku. Ono to ale šlo do kina..! Navzdory té televizní kameře, navzdory vší té prázdnotě, navzdory tomu nesmyslu se třemi díly. Pokud bych v tom kině seděl, tak tomu naopak ještě jednu uberu. A kdyby to někdo z tvůrců například v rámci nějaké besedy připodobnil k Pelíškům, tak to kino zapálím. (22.07.2018)

Ach ano Zahradnictví, krásná prvorebuliková vila, příjemná atmosféra, svérázné postavy. Dezertér má mnohem zajímavější vývoj, hlavně postava Otty a osudy jeho rodiny naberou velkých zvratů. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že se hodně klouže po povrchu. Téma ztráty postavení, iluzí a krize vztahu poskytovalo dostatečnou látku na velké drama, leč místo hlubokého zasažení zůstává divák na konci spíš rozpačitý. Našlo se několik pěkných míst, ale nestačily vyvážit nedostatky. Příběh zůstává jakýsi roztříštěný, mělo ho spojovat zahradnictví, ale na to, že dalo celé trilogii jméno se v samotném dění objevuje spíš jako kulisa. Postavám chybí plastičnost, Jiří byl tak hodný a dokonaý, až to lezo na nervy, Mařčí je tak hrabivá a ubrblaná, až to přestává být zábavné, Jinřich je neurotický, ale zůstává aspoň zábavný ... Ostatně Jindřichovi se ze tří bratrů dostává největšího prostoru, ani ne délkou, kterou se objeví před objektivem, jako důležitostí, Karel se ve všech dílech sotva mihne. A právě na osudy tří bratrů jsem byla hodně zvědavá. Musím říct, že v prvním dílu jsem Martina Fingera vnímala jako samostatnou postavu, v Deretéru a v Nápadníkovi už vystupovala výrazná podoba prudcího tatíka, která korespondovala s Jiřím Kodetem. Zato Aňa Geislerová zůstala Vilmě od Emilie Vašáryové na hony vzdálená. Jsem trochu na rozpacích, co napsat. Na jedné straně převládají mírné sympatie, na tu druhou se mi vkládají výhrady jedna za druhou ... Říznost Pelíšku tvořili krom hereckého obsazení i dobře volené pasáže Petra Šabacha. Zatímco Pelíšky jsou silný poctivý bujón, Zahradnictví zůstává zatím tak trochu zeleninová polívčička. Sice nechutná špatně, ale něco jí tak trochu chybí. (23.09.2018)

Opět vánoční scénky, pokusy opakovat repliky z Pelíšků, přičemž tomu chybí děj a hlavně vykreslení hlavní postavy, kde opět není ukázán nějaký její přerod filmovými prvky, ale berličkou v podobě voice overu. Opět slušná kamera, některé herecké výkony a sem tam hudba, celkově je to ale dvouhodinová nuda opět o ničem. Co to vlastně chtělo říct? Dokáže někdo pojmenovat hlavní téma (tedy kromě povrchních frází typu komunisti byli zlí)? (07.10.2018)

O třídu lepší než Rodinný přítel, zajímavější dějová linka, více exteriérů a hlavně hlubší dobový kontext odrážející se v osudech hlavních postav. Komunisti byli svině ( ..jsou a budou ) a tehdejší atmosféra utahování šroubů a eliminace kohokoliv jinak smýšlejícího ( nedejbože živnostníků) naprosto precizní, z čehož jen vybočí taškařice, která přeskočí do žánru absurdní komedie ve scéně, kterou bych pracovně nazval " Rusky jdou k holiči" - ale tam jsem šel smíchy do kolen. (04.02.2018)