Moonfall

Takže v našem Měsíci je obří gyroskop. Fajn. A my budeme potřebovat endoskop, abychom se podívali, jak je král filmových kasastref hluboko.. Emmerich se vytasil se vzorcem, který mu funguje čím dál tím míň (lidstvo v ohrožení, znovunalézání náklonosti na ose otec-syn, sebeobětování hrdinných loserů atd.) a upřímně, je to duté jak ústřední předmět megastrukturové teorie. Zatímco uvnitř Luny se to pohybuje na hranici snesitelnosti, dění na Zemi je i kvůli odporným trikům a nulovému entertainmentu k nevydržení. Rolande, na tohle ti chčije Fuzz Aldrin! (14.04.2022)

Demolice planety = Emmerich. Klasický Emmerich, dříve to uměl lépe, ale stejně se na jeho příští film znovu podívám. Minimálně je člověk zvědavý s čím příjde v dalším filmu. Moonfall na mě jako nějaký propadák určitě minimálně první polovinu nepůsobil. Je to sice kravina, ale poměrně zábavná, bohužel v druhé půlce už nápady docházejí, postavy začínají být otravné a stejně tak nějak člověk tuší, že to zase dobře dopadne. Takže .... zase příště. 45% (04.04.2022)

"Měsíc dutý jako bambus... uvnitř bordel, hvězdný cirkus." Nanočásticová Adéla ještě nevečeřela aneb novodobí Buzzové vletěli do Měsíce jak raketová liška do kurníku! Ach jo. Z naší krásné luny, zasvěcené milencům a básníkům, už zbývá jen ohlodané torzo a lidstvo i s celou romantikou brzy zmizí v černé prdeli (já to říkal), resp. v propadlišti kosmických dějin. U vzedmutého jezera umírající vodník zaskřehotá: "Sviť, měsíčku, sviť...", sveřepí šakali si ještě naposledy zavile zavyjí na bílý měsíc a Harperův nevychovaný spratek s ksichtem budoucího masového vraha (zajímavě pojatý casting) bude, uprostřed masového vymírání lidstva po stamilionech, zachraňovat pár zbytečných a nezajímavých prdelí. Uvnitř našeho satelitu kolem švestkové pecky rotuje bambilion  filmových klišé a krychlových minut prvotřídních fyzikálních bejkovin a záchrana lidstva závisí na šikovnosti kocoura, s jakou pochčije noviny s vědeckým článkem. Dobré vědět. (07.05.2022)

Aspirant na nejdebilnější film v historii lidstva. Vážně. Což je důvod, proč je nepopsatelně zábavný. V Moonfallu se rodinné trojúhelníky řeším tím, že Měsíc na chvilku "odsaje kyslík", nechá přebytečného tatínka zdechnout v melodramatickém kataklysmatu a pak zase vyplivne kyslík zpět. V Moonfallu supermocná a zhmotnělá AI vyhlazuje organický život, ale není schopná najít človíčka, kterého má před nosem, protože si človíček rozflákal mobilní telefon, LOL (přestože už jednoho, zcela identického človíčka dávno vyhladila, ještě větší LOL). V Moonfallu šplouchají "gravitační vlny" a starty raketoplánů fungují díky na koleni uplácanému výpočtu o přitažlivosti nevypočitatelného kosmického tělesa. V Moonfallu průlet Měsíce NĚKOLIK STOVEK metrů nad povrchem Země de facto jen pocuchá pár mrakodrapů a rozhází pár autíček (spíš WTF, než LOL), přičemž armáda USA chce bránit Zemi tím, že na těleso o velikosti Měsíce VYSTŘELÍ ATOMOVKY a to až v momentě, kdy MĚSÍC VSTOUPÍ DO STRATOSFÉRY, OLOLOLOL!!! Berry, Wilson i další herci pronáší na obrazovce takové věci, že po natáčení museli svým blízkým patrně dokazovat, zda opravdu dokončili aspoň základní školu. Emmerich se bude smát ještě v pekle. A já s ním. (23.04.2023)

Po všem, co loni dělalo béčkovou stejnožánrovku The Tomorrow War tak skvělou (vynalézavá práce s klišé, úpřimné emoce, hezká vizuální stylizace) zde není ani stopy. Emmerich zmizel v černé díře. Tohle nemůže být jeho film. Anebo si jen uvědomuje, že po 2012 už nemá co říct. Asylum scénář s áčkovým castingem. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem viděl Patricka Wilsona a Halle Berry odříkávat ty dialogy. (03.02.2022)