Zahradnictví: Rodinný přítel

Začátek docela naladí, ale tato linie je opuštěna a nijak dále scenáristicky nerozvíjena. Následují scénky opět z Vánoc, dvouhodinového rozvíjení jakéhosi vnitřního vztahu, aby opět nedošlo k nějaké zápletce, peripetii, a když dojde na možné lámání chleba, je nám jen suše přečten zápis z deníku o doposud hlavní postavě, které se něco stalo, ale my jsme to neviděli, ani jsme to jako diváci nemohli prožít.K čemu pak slušná kamera a docela chytlavá hudba? ------- Průběžné poznámky: Nějak nechápu, proč H+J tak ujíždějí na vánočních scénách, jestli se nemýlím, mají je ve většině svých filmů. Asi trauma z dětství. --- Ta postava Sokola má tolik prostoru, a přitom o něm nic nevíme, tedy až na to, že je skoro superman: sežene za války i promítačku, umí hrát na kytaru, prostě multifunkční chlap! --- Geislerové ty emoce uhrát fakt nejdou. --- Chudé rodiny a bydlí ve vilách? Wtf? --- Remundová z jakého ochotnického divadla sem spadla? --- Překvapivě úplně nejlíp hraje David Novotný. (27.12.2017)

Kdyby kvůli ničemu jinému, tak za "Pelíšky" si Hřebejka s Jarchovským budu vždycky nesmírně vážit. Na jejich nový poměrně ambiciózní projekt jsem se tedy docela těšila a moje první dojmy byly veskrze pozitivní... dokud jsem se o filmu nezačala bavit s dalšími lidmi a neuvědomila jsem si jeho zásadní nedostatky. Délka: smrtící a navozující subjektivní pocit ČTYŘhodinové stopáže. Skalní fanoušci "Pelíšků" (já) se navíc v každé větě postav snaží najít avizovanou spojitost a přestávají se soustředit na děj. Ostatní diváci si film můžou paradoxně více užít a být překvapeni některými zvraty. Většina scén ale buď příběh vůbec neposouvá kupředu, nebo diváka zmate. Pochválit ovšem musím dobové kulisy a výpravu vystihující atmosféru dobu (to Hřebejk vždycky uměl) a také výkony většiny herců (hlavně dětí!). Na snímek se skutečně hezky dívá (i přes zmiňovanou délku) a já pevně věřím tomu, že mnohé otázky, které "Rodinný přítel" nahodil, v září zodpoví jeho pokračování. P. S. Vypořádat se s nejvýznamnější postavou snímku voiceoverem o jedné větě je fakt hrozná prasárna. (27.04.2017)

Nechci být nevděčný. Opravdu si hodně vážím toho, že mě Cinemart pozval na předpremiéru do Lucerny. Také jsem přijal s nadšením, i když Lucernu nemám za rohem. Těšil jsem se totiž na nový český film, protože český film obecně mám hodně rád. Jaké ale bylo moje zděšení, když po první scéně se Sparťanem Novotným přišlo scénáristické spražení v podobě nelogického seznámení se třemi sestrami, které na první pohled s Novotného Zahradnictvím nemají nic společného. Vnímal jsem to tak, protože druhá scéna trvala snad půl hodiny a já během toho vůbec nechápal, kam film směřuje a co je vlastně ten příběh. Scénář mě v tomto případě opravdu hrozně zklamal. Až po hodině jsem zjistil, že příběh je daleko jednodušší, než na první pohled vypadá. A jak je jednoduchý příběh, tak si film zjednodušuje i samotnou atmosféru. Tíživost tehdejší doby film neukazuje vůbec. Například z kraje vůbec nevysvětluje, proč Finger s Macháčkem skončí ve vězení. Jasně, má to nějakou spojitost s odbojem...ale jakou? Naopak mě sejme neuvěřitelně afektovaná Sabina Remundová, která rozjíždí nejchytřejší tetku z města, kterou jí sice nemám za zlé, ale do filmu mi vůbec nesedí. Stejně tak, jako samotný Ondra Sokol, který, na to, jak velkou roli měl, příliš vážnosti nepobral a tak jak se jeho role prolíná životem, tak se s ní nakonec rozloučíme na konci filmu. Naprosto bez emocí. Film mi nakonec přišel prázdný stejně jako exteriéry filmu, které díky kameře působí sice suprově, ale neuvěřitelně uměle. Kde se jako sakra vzal ten funkcionalistický barák uprostřed polí? No nevím...člověk se těší a nakonec přijde solidní zklamání. Alespoň to zachraňovaly ty suprové dětské role, které film zjemňovaly svým neotřelým humorem nebo tři sestry, které herecky byly standardně dobré. Když už nic jiného, tak alespoň to mi udělalo radost. Kéž by zbylé dva díly byly o poznání lepší. (26.04.2017)

(2x) Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak si Rodinného přítele užiju. Minula jsem předpremiéru na Finále, minula jsem i autogramiádu knižní trilogie v Praze, říkala jsem si tedy, že nemá smysl nic uspěchat. Na poslední filmy s Geislerkou jsem se víc soustředila, protože pauza mezi Pohádkářem a Polednicí byla zkrátka příliš dlouhá (celých 16 měsíců!), naštěstí Anthropoid a Pohádky pro Emu přišly v rychlém sledu za sebou. A se Zahradnictvím budeme trávit celý rok, to je jisté. V nečekanou chvíli nicméně přišla pozvánka do Lucerny a bylo rozhodnuto. V žádném jiném kině totiž Rodinný přítel tak nevynikne. Melancholické válečné melodrama přináší jakoby sled povědomých scén, avšak to jen proto, že kolektivní paměť si uchovává podobné rodinné příběhy v každém z nás. Nádherná rezervovaná romance náleží Geislerce, která herecky velmi převyšuje svého partnera Sokola (zkušenosti obou jsou nesrovnatelné a současný zájem o Sokola je stejně pomíjivý, jaký byl kdysi o Strnada, když Kinorevue řešila nikoli jeho herectví, ale zda mu více sedí knír či hladce oholená tvář). Je radostí sledovat Aňu v dalším válečném příběhu, který jí přinesl hrdinku elegantně prožívající celou řadu emocionálních otřesů. Nikoli nezáměrně již trailer upomínal výběrem hudby na Želary, v nichž Aňa poprvé dozrála. Z dalších hereckých kreací bych pominula tradičně slabé a stále se opakující výkony Míčové a Melíškové, naštěstí vyrovnané intuitivními miniaturami Krobotové a Remundové. Dětské role jsou samozřejmě roztomilé. Nicméně v celkovém hodnocení jsem reservovaná, protože očekávám, že celá rodinná freska se propojí s Pelíšky až na konci roku po dvou dalších premiérách a já zatím vím jen tolik, že se těším. ___ A skutečně, po opakovaném shlédnutí a po doplnění Dezertérem jsem s konceptem Zahradnictví velmi spokojená. Neb ono i to žánrové rozlišení má smysl - protektorát je vyprávěn jako melodrama (Hřebejk si je velice dobře vědom nostalgické hodnoty, stejně jako tehdejší kvalitní kinematografii ve stylu J. A. Holmana), poúnorový přelom jako mrazivé drama (komentáře netřeba) a tání bude komedie (předpokládám, že pak teprve se linka protne s náladou Pelíšků). A takové to zkrátka bylo čili zrcadlit žánrem tep dějin, to mohu jedině vítat. A také vítám. (10.05.2017)