Zahradnictví: Rodinný přítel

Opravdu jsem se snažil být nezaujatý a a tenhle první díl prequelové trilogie si užít bez předsudků. Problém ovšem je v tom, že vlastně po prozívání téměř dvou a čtvrt hodiny vlastně nevím, co mi chtěl Rodinný přítel vlastně sdělit a pro koho by měl jít. Zmatek, bída a nepřehlednost na jedné stranně, přepálení a značně nepříjemní herečtí představitelé na straně druhé. Docela chápu, že tahle série něco pro tvůrce znamená, to ovšem neznamená automaticky to, že bude mě zajímat nebo budu přehlížet elementární chyby, kterými film oplývá. Film si sice asi nezaslouží být stahován do stejné úrovně jako pitomé komerční komedie, na druhé straně ale právě díky bezbřehému parazitování na jednom z českých filmových kultů a hraní si na velkolepou filmovou událost bych čekal přeci jen něco trochu víc, než jen takovéhle umělé a prvoplánové křepčení bez atmosféry a uvěřitelné hloubky. (26.09.2017)

Spájanie tohto filmu s Pelíškami môže byť jedine komerčným ťahom, lebo tieto dva filmy majú od seba asi tak ďaleko ako Schindlerov zoznam a Prcičky. Kým Pelíšky boli dokonalé v každej jednej scéne a všetky sú nezabudnuteľné až kultové, tu taká nebola ani jedna. Kým v Pelíškach sa stále niečo zaujímavé dialo a aj vážne situácie boli prezentované s nadhľadom, tu zo 130 minút sa počas 120 nedeje vôbec nič, totálna nuda. Celý obsah filmu je - troch mužov zatkne gestapo a počas tej doby chodí ich manželky navštevovať ich kamarát. Kľudne si počas filmu odbehnite na pol hodinku až hodinku, o nič neprídete. Jedine tak o zabitú hus a vianočné darčeky... Nechápem ako toto mohli stvoriť Jarchovský s Hřebejkom, ktorí zjavne príliš skoro vyčerpali všetky svoje nápady a už pekných pár rokov je to z ich strany len trápenie. Načo ale točiť film, ktorým nemajú absolútne čo povedať? Ak budú takéto nudné aj ďalšie dva diely, tak sa z nich mohol zostrihať polhodinový kraťas. Nudnejší film z obdobia WWII som naozaj ešte nevidel a pritom sa v živote členov tejto rodiny určite počas tohto obdobia dialo dosť zaujímavého, no miesto unudených paničiek to asi chcelo zamerať sa na to, čo prežívali ich manželia v lágroch. Iste, o tom už bolo natočených množstvo filmov, no aspoň by sa niečo dialo. Totálne nezvládnutý film po všetkých stránkach. Prirovnal by som to k telenovele, no aj v nich sa aspoň občas rozprúdi dej a je kúsok napätia, tu zdochol pes... (10.11.2017)

České filmy vážně nemám v oblibě. Jistě, občas se najde nějaká "vlaštovka", která dokazuje, že to s tuzemskou tvorbou ještě není tak zlé, nicméně u mne se zastavila v roce 2016 s filmem "Teorie Tygra". Od té doby mé vlastní "dogma" pokračuje, přičemž se zdá, že ani nejnovější film Jana Hřebejka, který má být jakýmsi prequelem k výbornému filmu "Pelíšky" toto neporuší. Předně musím poznamenat, že tím největším atributem, který mi ve filmu Zahradnictví: Rodinný Přítel vadil, byl ve formě nedostatečného, chce se říci až laxního ponoření do daného časového mezidobí, kdy se film těch nejkontroverznějších témat a skutků jen letmo dotýká a nejde do patřičné hloubky. Další věcí je fakt, že to nejdůležitější v celém filmu se stane v prvních zhruba patnácti minutách a zbytek enormní stopáže už se neděje vážně téměř nic. Už dlouho jsem se u žádného filmu tak nenudil, přičemž tento velmi špatný výsledek nenapraví ani pár světlých hereckých okamžiků a věrně zpracované reálie. Jsem velmi zvědavý, zdali druhý díl této zamýšlené trilogie dopadne lépe. Moc bych si to přál. PS: Ondřej Sokol a vážné herectví? To vážně nejde moc dohromady. (01.10.2017)

Velmi zvláštně pojatý film, který je v mnohém ohledu rozporuplný. Válka a situace rodiny, kde v rámci široké rodiny (dva bratři a švagr), jsou tři jedinci zavřeni pro spolupráci s odbojem, je podaná v podstatě jako úsměvná selanka. Rodinné ženy žijí ve dvou luxusních výstavních vilách, nedostatek potravin je demonstrován tím, že v polévce k Štědrovečerní večeři je místo ryby svítek, a po válce nemlich tak, selanka s ruskými vojáky před domem, kdy se jeden projede vilou na koni a bez dalších souvislostí odjede a nic. I tak, moje největší výhrada spočívá v tom, že vychvalovaná Geislerová je pro mě naprosto nezajímavá a naprosto předvídatelná, jak se zatváří v příští chvíli vím o vteřinu dřív, než ten ksicht udělá, naopak, zajímavý mi ve své roli přišel Ondřej Sokol. Zábavný strýček, který by opravdu mohl v dobách těžkých těšit děti i jejich rodiče. Velmi zajímavé a odvážné bylo použití dlouhého prologu s konspiračním námětem, jehož protagonisté se objeví znovu až asi po hodině filmu. Souvislost je samozřejmě zřejmá (pokud člověk tedy není hluchý, debil, nebo hluchý debil), ale pořád je takový postup nezvyklý. Místní kritiku zrovna tohoto nechápu tam, kde si lidé s oblibou leští intelektuální ego u příběhů nelineárních, roztříštěných a v takovém postupu samotném spatřují filosofický přesah. Hodnotit si zatím netroufám, myslím, na to bude času dost, až uvidím všechny tři díly, kdy nedořečené do sebe (doufám) zapadne, pokud ne, přikloním se k hodnocení nižšímu, než o jakém uvažuji nyní s příslibem věcí budoucích. (10.01.2018)