Psycho

,,JE SMUTNÉ, KDYŽ MATKA SVÝMI SLOVY ODSUZUJE VLASTNÍHO SYNA, ALE NEPŘIPUSTÍM, ABY SI MYSLELI, ŽE JSEM SPÁCHALA VRAŽDU“...... /// Norman Bates, kultovní postava kultovního filmu. I dneska každýmu musí bejt jasný, že ta koupelnová scéna, musela tenkrát bejt neskutečná pecka. Do toho ta hudba…. vytvářející parádní atmosféru v minimalistickejch, na dialozích postavenejch scénách. Možná, že i díky vokleštěnýmu rozpočtu je PSYCHO takový jaký je. Kultovní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal v roce 1959 Robert Bloch číst nebudu. 2.) Viděl jsem Hitchcocka a chcu uvěřit. 3.) Žiju s mrtvolou. 4.) Thx za titule ,,Stik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.01.2013)

Tak jsem konečně doopravdy poznal Psycho! Doopravdy proto, že ten film je tak moc profláklý, až jsem měl ze všech ukázek a fotografií, které jsem viděl, ze všech televizních dokumentů, ze všech odstavců v knihách a časopisech i z názvů skladeb na Herrmannově extra dravém soundtracku pocit, jako bych ho vlastně znal už dávno. A protože jednou z těch notoricky známých věcí je i pointa, neměl jsem přes veškerý můj obdiv k největšímu mistrovi napětí takovou chuť se na Psycho dívat. No co, nechte těch pohledů, každý děláme hlouposti. Včera jsem si ale Psycho užil. A to dokonce v kině. Nevnímal jsem pochechtávající se zbytek diváků, kteří už film zřejmě viděli postopadesáté, a seděl jako přikovaný. Velice mile mě překvapila spousta momentů, které jsem neznal a které se mi dost možná líbily úplně nejvíc - především (ne)potopení auta do rašeliniště a soukromý detektiv kráčející po schodech (to bylo vážně na infarkt). Co dodávat, Psycho je jeden z těch filmů, které by si zasloužily i šestou hvězdičku. (19.02.2013)

(1001) Dodnes mám v živé paměti scénu, kdy mi moji rodiče asi jako desetileté dívence vysvětlovali, kdo je to Norman Bates, abych pochopila humornou narážku v seriálu Červený trpaslík. Dopustili se tím na mně kultovního spoileru a zároveň tím také zřejmě způsobili, že mám Psycho spojené spíše s komedií než s hororem. A na obranu mých rodičů, myslím si, že Hitch taky udělal hodně proto, aby tomu tak bylo. Protože čím jsem starší (a není to tím, že bych byla cyničtější, pokud něco, tak teď u filmů brečívám víc než zamlada), tím víc se moje percepce filmu blíží poťouchlé černé komedii. A není to jenom kvůli scéně se šéfem na přechodu. Hodně dialogu to též naznačuje. A taky to není tak, že bych se u filmu smála stylem "je to staré a hloupoučké", ale protože v tom vidím opravdickou tvůrcovu zlomyslnost a škodolibost. Naprostá krása je například kontrast Perkinsova Normana a Gavinova boyfrienda. Gavin je muž skála, panák, prkno, dřevo, který mluvou i chováním patří do starého světa (filmu). Perkins se pořád hýbe a vrství ve svém projevu spoustu druhů emocí, je nesvůj a nejistý a přece i v těch nejvypjatějších momentech uvolněně žvýká nějaké bonbóny. Dále také pokud o někom platí, že má ramena přes celá záda, tak o Perkinsovi, a kolik víc důkazů člověk potřebuje, aby ho nazval budoucností kinematografie. (A říkám to samozřejmě v době, kdy se tato budoucnost už stala, herec a já jsme byli oba naživu jenom v jeden stejný rok a v těch následujících letech jsem já měla tu smůlu, že jsem viděla i béčkové až céčkové pokračování Psycha, které si ke vší hrůze i sám režíroval.) Hudba je tak profláklá, že mám vždycky dojem, že si ji pamatuji z jiného života, ale co opravdu hodně obdivuji jsou pohyby kamery. A taky mám slabost pro to, jak Hitch neustále znejisťuje a pozměňuje, kdo je vlastně hlavní postava příběhu. Když jsem film viděla jako malá, zamilovala jsem se u něj do Perkinse. Nyní místo v mém srdci okupuje policista, který zaklepe na okno auta Marion po noci prospané na silnici a potom je její hrozivý stín. -"A man should have a hobby." ♥ (12.11.2014)

Alfred Hitchcock a jeho nejslavnější film, nejslavnější scéna, nejslavnější nůž, nejslavnější černá krev, nejslavnější díra do sprchy a nejslavnější sprchová plachta. To celé oblepeno v jedné z nejslavnějších atmosfér hororů šedesátých let vůbec. Psycho je prostě klasika. U mě to sice na plný počet nevyhraje, ale vždycky to bude klasika. Klasika daleko lepší jak Závrať a cokoliv jiného. V tomhle případě určitě jo. Protože kdo jiný si dovolí zabít hlavní roli, která se ve filmu více jak polovinu času prochází a pak najednou kuch a kamera se okamžitě stočí na někoho jiného. No jen tak někdo rozhodně ne. Mistr hororů ale na to ve všech ohledech měl právo pokaždé, kdy takovéto filmy točil. (22.12.2009)

Prababička thrillerov sa zo začiatku rozbieha veľmi pomaly, priam uspávajúco, až kým sa na scéne neobjaví on. Psycho sa totiž neoplatí pozerať ani tak kvôli Hitchcockovej réžii či jednoduchému scenáru, ako kvôli Perkinsovmu stvárneniu Normana Batesa. Perkins si celý film kradne pre seba, až sa divák pristihne, že v scénach , kde sa Norman nevyskytuje, sa vlastne dosť nudí. Slávna sprchová scéna vo mne síce zanechala skôr úsmevný dojem, ale je samozrejme potrebné uvedomiť si jej dopad a význam v čase svojho vzniku. Rovnako ako aj dopad a význam tohoto filmu pre neskorší vývoj žánru. A nedá mi neodpustiť si poznámku, že s tak primitívnym scenárom (kompenzovaným výbornými dialógmi) a temer nulovou výpravou by dnes nedokázal natočiť takto kvalitný film nikto.9/10 (09.06.2006)