Milenci v roce jedna

Vcelku jsem si již z Balíkovi filmografie oblíbila Slečnu Golem a Šílený kankán, Milenci v roce jedna mohou bez problému následovat. Obecně sice trpím při nedostatečně dobově řešené výpravě, pokud se filmy odehrávají v nějaké konkrétní minulosti (zde máme například roky 1945 a 1946), ale několik zajímavých formálních nápadů na úvod a rámování Otčenáškova příběhu dokumentárními záběry z pražského povstání vytváří nad očekávání vhodnou půdu proto, aby se romance mezi křehkou Vančurovou a myšlenkově rozevlátým Preissem mohla odehrávat spíše v nadčasové rovině, nežli té historické. Zajímavý přístup, zajímavá romance, mile zakomponovaný nápad spojit lásku partnerskou s láskou ke kinematografii. (20.08.2016)

Keď už nič iné, tak českí Milenci v roku 1 je podľa mňa lepší film, ako talianske Nemecko v roku 0. Doba, kedy minulosť ešte nie je minulosť a nie je ľahké sa od nej odpútať. Nádej je však reálna, ale ako v ňu veriť? Dá sa to? Balíkov film pokladá podobné závažné otázky a zároveň je príjemným romantickým filmom s určitou dávkou melanchólie. Tieto dva prístupy sa myslím nijak zvlášť nebijú, ale zase sa nejedná ani o film, ktorý by šiel do väčšej hĺbky. Ale je to o mladých ľuďoch a tí sa radi nechávajú životom unášať a samozrejme, že robia dobre. (21.03.2017)

Marta Vančurová byla tradičně něžná a krásná a zároveň velmi křehká. Hrála takovým zvláštním úsporným a civilním stylem. Jakoby tu roli ani nehrála, ale přímo jí žila. Ale mám pocit, že takhle hrála a hraje pořád. Takových hereček jako je ona moc není. Jako elegantní dámě s kloboukem a liškou okolo krku jí to moc slušelo. Akorát mi přišlo, že vypadala spíše jako Němka. Role obou hlavních představitelů byly výborně obsazeny. (25.01.2012)

Film "Milenci v roce jedna" je vlastně takovým dramatickým příběhem dvou milenců, kteří se úplně náhodně setkávají jednoho dne v Praze r. 1945, krátce po skončení 2. světové války v roce v němž mladí lidé po 6. letém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti začali žít a který je pro ně rokem jedna. Hlavní roli zde hraje vnitřní, psychická proměna obou milenců, tedy nadšeného kino-amatéra Pavla (Viktor Preiss) a Heleny (Marta Vančurová) která má za sebou velmi traumatizující léta spojená s ošklivými válečnými zážitky, prožitými v koncentračním táboře. Citový vztah a důvěra v toho druhého se zde vyvíjí velmi opatrně a pomalu. Jeden z lepších filmů režiséra Balíka.. (28.12.2006)

Půvabná Marta Vančurová se vzpamatovává se čtyřletého traumatu v koncentračním táboře. Náhodně potkává mladíka Pavla, nadšeného filmaře, který svůj volný čas tráví natáčením života kolem něj. Dívka Helena je zkraje hodně nedůvěřivá, ale postupem času získává v Pavlovi důvěru, což se nelíbí její sestře, která se snaží lásku zpřetrhat tím, že se odstěhují do Austrálie. Nakonec při závěrečném střetu Helena přiznává, že čeká miminko. Podlehne naléhání sestry a váhavosti Pavla a jde na potrat. K tomu nakonec nedojde, protože Pavel získává místo u filmu a chce začít s Helenou nový život. (27.08.2018)