Koruna

Jestliže se Crown před diváky honosí svou akurátností, nemůže si dovolit překroutit naprosto zásadní skutečnosti o celých 180°. Nebudu tvůrce podezřívat ze záměru. Zkrátka setrvávají v komatozním stavu vědomí, podobně jako 99,9% lidské populace, a o reptiliánském původu iluminátky Alžběty II. a jejím zapojení do případů rituálního satanistického zneužívání se ani přes zevrubné studium pramenů jednoduše nedozvěděli. Není se čemu divit. Mainstreamové zdroje jsou studnicí informačního balastu a nikoliv hluboké moudrosti. Jakožto vytrvalý hledač pravdy jsem přečetl snad všechny knižní publikace od jednoho z největších vizionářů, myslitelů a filosofů dnešní doby - Davida Ickeho a jsem tak s reptiliánskou tematikou podrobně obeznámen. Když se pomocí našich smyslů podíváme na anglickou královnu, vidíme také pouze její pětismyslovou podobu - lidskou. Za maskou se však skrývá reptiliánská bytost vibrující na lehce odlišné frekvenci a kontrolující myšlenkové pochody a jednání lidské úrovně. Lidské tělo v tomto případě plní účel jakéhosi skafandru. Netflix tímto svým vykonstruovaným počinem, který ukazuje Alžbětu II. v nepravém světle, investoval neuvěřitelných 100 milionů liber do fatálního prohloubení lidské nevědomosti, za což si ode mě pochopitelně vysloužil nekompromisní odpad. (06.11.2016)

Můj vztah k britské královské rodině by se dal pravděpodobně označit za neutrální. Neznám dokonale jejich rodinné vztahy, nekupuji si šaty, které si na sebe obleče Kate, ani při příležitosti královské svatby neletím do Londýna, přesto mě svým způsobem fascinují, uznávám je a zároveň je i lituji. O Korunu jsem se začala zajímat až někdy po odvysílání druhé série a než jsem se rozhodla seriál začít sledovat, byla už nějakou chvíli venku i ta třetí. Nevím, jestli je to dokonalou královskou atmosférou, výpravou, kostýmy, herci, kamerou, střihem, režií nebo hudbou, ale v podstatě by se dalo říct, že jsem z Koruny "odvařená". Líbí se mi střídavý důraz na jednotlivé postavy a členy královské rodiny a s jakou lehkostí a nadšením vplouvají na scénu postavy nové. A uprostřed toho všeho stojí mladá královna Alžběta, jejíž ztvárnění herečkou Claire Foy je naprosto dech beroucí a autentické. (25.06.2020)

Těžká to hlava, která nese korunu. O tom, že královna nemá život jako z pohádky. O tom, že trůn může být splněným snem i nevítaným prokletím. O tom, co se stane, když se střetne odpovědnost za osud národa s rodinným štěstím. O tom, jak se ze samoty stává nechtěný nejlepší přítel každého panovníka. O konečně tom, že vliv a moc nejsou to samé. Korunovační klenot domácí tvorby Netflixu je mistrovskou a komplexně pojatou výpravou do jednoho z klíčových období britských dějin. Očima velikánů tehdejší doby zjišťujeme, že slova jako respekt a tradice nejsou jenom prázdné pojmy, ale v podání Britů je to způsob a styl života. A tak si nakonec člověk uvědomí, že všichni můžeme Britům jejich systém vlády jenom závidět. Stomiliónový risk se Netflixu jednoznačně vyplatil a potvrdil, že dříve „kabelovka“ pro fanšmejkry se pomalu ale jistě stává králem televizní zábavy a tím, kdo určuje trendy a měřítka kvality. 1. Série: 95 %, Nejoblíbenější postavy: Queen Elizabeth II., Winston Churchill. (04.02.2017)

Koruně jsem se od jejího začátku velkým obloukem vyhýbal. Po zhlédnutí dosavadních 4 sérií musím konstatovat, že to byla obrovská chyba! Upřímně jsem nečekal, že by mě seriálové zpracování osudů britské královské rodiny mohlo až takhle strhnout, neboť vyjma pár zaškobrtnutí se skutečně jedná o strhující a emotivní jízdu od začátku až do konce. Hudební kompozice jsou zde kapitolou samy o sobě, protože působí v dobrém slova smyslu majestátně a v mnohých pasážích (v první sérii je to asi nejvýraznější) pozoruhodným způsobem umocňují emoční zážitek. Navíc mi skutečně přišlo, že takhle silné obnažení britské monarchie na televizních obrazovkách je v podstatě unikátní. Nejvíc mě na tom stejně ale bavily ty jednotlivé osobní roviny, ve kterých bylo občas drsně a (ne)lidsky zobrazeno, že Koruna je vždycky na prvním místě, a to zejména na úkor lásky i možnosti dělat vlastní nezávislá rozhodnutí. Kontrast mezi tím nablýskaným pozlátkem, křečovitě konzervativním vystupováním s chladnou odtažitostí a totální osobní vyprázdněností včetně neustálé tenze potlačování vlastních emocí, je zde podaný takřka dokonale. Koruna proto funguje jako rozmáchlá a velkolepá historická podívaná, ale také jako intimní psychologické drama, které (ne)prvoplánově polidšťuje jednotlivé členy královské rodiny. [85%] (19.06.2022)

90%. The Crown je řemeslně téměř bezchybný seriál naznačující o britské monarchii leccos, nejvíc ze všeho však to, že Buckinghamský palác byl vždycky mj. plný debilů. Kromě toho, že je přísně realistickou sondou do zákulisí vzpamatovávající se poválečné georgovské monarchie a nastupující modernity, zároveň ukazuje, že život v Buckinghamském paláci je - byť zahalen monstrózní konzervativní symbolikou britské monarchii vlastní - stejně lidský a lidsky zkažený, jako kterýkoliv jiný. U seriálů podobné povahy bývá často problém vychytat ideální poměr mezi autentičností a dramatičností; ne tak pro Petera Morgana, který dokázal, byť s pozvolnějším rozjezdem, vytřískat z příběhu maximum atraktivity a zachovat přitom stoprocentní královské genius loci. Další excelentní práce Netflixu, který v dnešní seriálové produkci, snad až na HBO a občas AMC, nemá konkurenci. Navíc výkony Claire Foy a především Johna Lithgowa doslova berou dech. Perfekcionistická práce. A abych nezapomněl, ještě jednu věc jsem si díky The Crown uvědomil - kdyby se Eduard VIII. nevzdal trůnu ve prospěch George VI., britská i světová historie 20.století by vypadala dočista jinak a bezpochyby dočista hůř. Dějiny jsou determinovány vývojem, který by v každém dílčím bodě mohl nepatrnou změnou převrátit vývoj celého lidstva. To je fascinující představa. (03.01.2017)