Midnattssol
Jour polaire
Midnight Sun
Polnočné slnko
Epizody(8)
Obsahy(2)
Série bizarních vražd za polárním kruhem odkrývá křivdy minulosti v komunitě švédského důlního města. Francouzská vyšetřovatelka Kahina Zadi přijíždí do malého švédského městečka Kiruna, aby vyšetřila vraždu svého krajana. Zde se pak seznamuje s Andersem Harneskem, s nímž na případu začne pracovat. Jenže vražd pomalu přibývá a vypadá to, že úvodní výjimečně brutální mord byl jen začátkem děsivé série… Za švédským seriálem z roku 2016 stojí autorská dvojice Björn Stein a Mans Marlind, kteří se proslavili především prací na televizním hitu Most. Půlnoční slunce pak podobně jako jejich předešlý úspěšný počin pracuje především s napětím mezi charakterově odlišnými vyšetřovateli, vizuálně nápaditými scenériemi či překvapivými motivacemi postav. (Česká televize)
(více)Videa (5)
Recenze (111)
K jednotlivým komentářům Necrotonguea nelze nic dodat. Naprosto vystihují šlichtu, se kterou jsem jen ztratila čas v plané naději,že se to zlepší. Nezlepšilo a bylo mi až do poslední chvíle úplně jednou, co se kterou postavou bude. No, na druhou stranu ... žádný strach, na teplouše a rasisty nebylo zapomenuto. Snad by se ve světle současných požadavcích na filmovou tvorbu dal seriálu vyčíst fakt,že tam nehrál ani jeden černoch. Velké mínus :))) ()
Když se to umí, tak to jde prostě samo. Tvůrci Mostu vsadili na osvědčený koncept originálních vražd, které vyšetřují detektivové z různých zemí, jen tentokráte v případě ženského zastoupení sáhli o něco dál a měli opět šťastnou ruku. Leila Bekhti je nejen krásná ženská, ale i výborná herečka a její postavě jsem věřil každý záchvěv mimických svalů. Hammarsten a vlastně všichni ostatní byli fajn, ale pro mě tohle byla především one woman show a to i díky výraznému osobnímu příběhu hlavní hrdinky. K oněm výše zmíněným pozitivům přidali tvůrci ještě něco laponského folklóru, politických čachrů i jakýsi motiv milostného trojúhelníku, který mi tu sice přišel spíš jako úlitba čtyřprocentní minoritě, ale budiž. Jediné, co mi maličko vadilo, byl prvek laponského šamanismu. Bez těhle mysteriózních vložek bych se obešel, nicméně to nebylo nic, co by dokázalo celkový dojem pokazit. Už se těším, s čím přijdou Stein a Mårlind příště. 90% ()
Zajímavé čtení ty komentáře tady na ČSFD. Konečně jsem díky nim pochopil, co diváci detektivek považují za kvalitu: vycizelovaný vizuál a "originální vraždy". Diváci klasických epizodních detektivek typu "Colomba" byli amatérští kriminalisté, které bavilo pokoušet se rozplétat zločin spolu s vyšetřovatelem, či dokonce být o krok napřed. Jenže pak přišly dramatické detektivní seriály, kde vražda nebyla středobodem, ale McGuffinem, jenž rozplétá vztahy postav a jejich osobní dramata. Co do opravdových scenáristických kvalit dodnes v této kategorii vysoce ční dánský "Zločin" a z novějších ho dohání např. isladský "Trapped". Tvůrčí duo Mårlind a Stein si získalo mezinárodní renomé "Mostem", kde onen mnohokráte vytěžovaný, ale kvůli náročnosti málokdy vyloženě dobře dotažený koncept nikoli obohatili, ale maximálně vyhrotili. Namísto realistických figur přišli s extrémními protipóly, které vsadili do přemrštěného případu s až bondovsky dokonalým vrahem, kterému každý detail jeho přemrštěně překombinovaného plánu vychází. Ale díky výtečně nastavené interakci ústředních figur a jejich představitelů tato veskrze braková premisa zafungovala a stala se celosvětovým hitem. Jestliže "Most" tak říkajíc smrděl papírem na sto honů, ale pořád výtečně poutal pozornost, pak "Půlnoční slunce" je vyloženě jen kudrlinkami ověšený odškrtávací seznam odhalující pravou povahu quantity TV. Ta v honbě za diváky, přesněji řečeno v zoufalé potřebě diváky udržet před obrazovkou blafuje originalitu co možná nejexotičtějšími variacemi úspěšných konceptů. Takže v "Půlnočním slunci" máme dvojici až überschematicky různorodých detektivů z různých zemí, kteří řeší sérii co možná nejbizarnějších mordů v uhrančivé exotické lokalitě. K tomu přihodíme ozvláštnění v podobě střetu kultur a etnik, který navodí pocit unikátnosti a především i rovinu poznávání a la "Cestománie". To vše pak obalíme doslova všemi scenáristickými triky, jaké se nabízejí, ba dokonce i falešnými indiciemi a halucinacemi, které by dříve v detektivkách byly považované za hrubý prohřešek žánru (páter Knox by se nestačil divit). Diváci už neřeší, jak se něco stalo, ani neprožívají utrpení s postavami, ale jen čekají, jak a jestli vůbec do sebe zapadnou všemožné absurdní stopy a falešné indicie, potažmo morbidně čekají na to, jakou další ujetě drastickou vraždu si scenáristé vymysleli a přemrštěně onanistickou formou ji ztvárnili. ()
Parádní rozjezd. Ale byla to trošku horská dráha. Chvilku to bylo fakt skvělý (první 3 díly), pak taková rovinka, žádný sešup dolu nebo nahoru, a konec trochu pod mé očekávání, jelikož jsme vraha už věděli. A i přes to to je seriál, který je určitě podle mě jeden z nejlepších, už jen kvůli té atmosféře, prostředí, hercům, a tak. ()
Mám velice rád severské kriminálky, ale tohle mi připadalo hodně překombinované. Napětí a spád to mělo, ale bylo tam i několik zbytečností až nelogičností. Proč hlavní vyšetřovatel i když má dceru musel být gay a jeho milenec se vyspí se ženou. proč ta francouzká policistka musela být původem z Libanonu a jaký smysl měla postava jejího syna, kterého od narození neviděla a teď za ní přijede do Švédska. Jaký smysl měla postava té staré Thajky, kterou zabije ten Francouz mi také uniklo. A Sámové už dávno nejsou pronásledovanou menšinou. Zkrátka ne všechny severské kriminálky dosahují Kvalit MOstu, Zločinu či Milénia. ()
Reklama