Godzilla vs. Kong

Další série pěkných obrázků, která nás má oblbnout, je tady. Godzilla z roku 2014 i o tři roky mladší Kong mě poměrně potěšily. Druhá Godzilla je za mě prázdným blockbusterem. A teď proti ní stojí další legenda, aby si dokázala, kdo je na téhle planetě číslem jedna. A Warneři se v tom dál solidně plácají. Lidské postavy okolo jsou vcelku zbytečné, malé holčičky si nehrají na písku, ale raději znakují s charismatickými opičáky, moje oblíbená Rebecca Hall je nevyužitá stejně jako talentovaná budoucnost Millie Bobby Brown. Zápletka je mimo, k ní se vážně víc vyjadřovat nechci. Divák má tendenci přetáčet vždycky, když si lidi začnou vykládat. Naopak potěší práce s kamerou a se zvukem. Souboje obrovských monster jsou skvěle natočené, energické a nápadité. Za tohle palec nahoru a nakonec i ty tři hvězdy. Ústřední duo boří mrakodrapy a mrští po sobě kusy všeho, co jim přijde pod tlapu, prostě destrukce, která přináší tisícové oběti na životech, což evidentně nikoho nevzrušuje. Jenže znovu chybí vyloženě fanouškovské momenty a bohužel i humor. (04.04.2021)

Godzila vs. Kong vs. Přeplácaná retardovaná pičidita je skvělou ukázkou toho, jak lze jednou megakokotinou elegantně spláchnout do hajzlu celý snaživě budovaný svět, tentokrát ťamanských Gigapokémonů. Tam, kde to v předchozích dílech kluci ještě jakž tak drželi v intencích sice kapku jednoduché, ovšem spektakulární, poměrně temné, sysla skoro dávající a místy i brutální podívané, nablil prostě Wingárd do hrnce růstovými hormony náhle vyhoněného goriláka, trapného nukleárního stegosaura a transformery, přihodil tři hrsti mozkové obrny, tunu čínských polymerů, koňskou dávku chaotického digibordelu, vagón fermentované debility a hovna, zamíchal imbecilitou postiženým Vernem, načež tu šlichtu bez zardění vychrstnul do xichtů mentálně atrofovaných školáků, usilovně si vyrypávajících šušně z nosu u Netflusu či jiného vzdělávacího kanálu. Jo, jo, hranice mezi kreativní fantazií a akutním kretenismem bývá holt někdy opravdu tenká. (02.04.2021)

Kong II Král monster. Prakticky bych mohl zkopírovat svůj komentář od druhého Godzilly s možná jedním přidaným pozitivem, že tentokrát je během soubojů aspoň něco vidět. Stále však neskutečně mnoho času sledujeme nicotně charakterizované, klišovité a naprosto nesnesitelné postavy, z nichž některé jsou na plátně jen proto, aby zíraly do výšky a roboticky deklamovaly chytlavá jména monster. A musím říct, že i při té bídě jsem tak nějak očekával, že scenáristé nad mnohokrát viděné schéma přidají nakonec ještě nějaký jeden akt, který by přinesl aspoň jeden moment překvapení. Ale ne, film skončí a vy si řeknete: „Aha, to bylo celý.“ Pousmál jsem se u neskrytých odkazů na 2001: vesmírnou odyseu, první Star Wars a asi i Trona, pokud jsem ho v tom neviděl jen tou přemírou neonů. Ale pomrkávání po divácích celkový dojem opravdu nespraví. Náladu mi zvedlo jen to, že to celé vypadá jako labutí píseň série, a já pevně doufám, že tomu tak je. (02.04.2021)

Po předchozím zářezu jsem už od tohoto Monsterversa vlastně nic nečekal, ale nakonec mě Godzilla vs. Kong docela bavilo. Člověk k tomu musí přistupovat tak, že je to fantasy spektákl o přerostlých příšerách, takže jakákoli fyzika a logika jde stranou. Vizuál špičkový, souboje tentokrát mají docela šťávu ... a příběh ... ne že by mě přímo zajímal, na to jsou lidské postavy stále příliš k ničemu, ale přinesl pár překvápek, které se v trailerech nevyžvanily. Škoda linky toho černošského konspirátora a dvou teenagerů, tu bych nejradši škrtnul a řešil nějak jinak. (31.03.2021)

Mohutná trailerová kampaň filmu od počátků naznačovala, že za hašteřením Godzilly a King Konga bude ještě něco víc, a proto jsem většinu upoutávek raději ignoroval a spoléhal se na moment překvapení. Každý z předcházející trojice snímků byl formálně odlišný, a byť silně preferuji temnou a náznakovou Edwardsovu Godzillu, dosavadní vývoj MonsterVersa mi přišel minimálně zajímavý a zábavný. Godzilla vs. Kong pak potvrzuje tento trend a skýtá opět jiný zážitek, jehož kvality však v mých očích nedostávají enormním očekáváním. Wingard kašle na atmosféru a servíruje třeskutou popkornovku, kde se události i zeměpisné polohy střídají s neúměrnou rychlostí a kde žádná z tuctu postav nedostává dost prostoru k vyniknutí. Film evidentně rozvíjí koncepci Krále monster a lidstvo, dříve bezmocné a bázlivě skrčené před výstupy titánů, definitivně rozvíjí v zásadního hybatele událostí, jenž přímo řídí pohyb a konání monster. Je skoro až skličující vidět dominantního Konga, kterak je půlku filmu odevzdaně vláčen v řetězech, přičemž k tomu občas hrají uvolněné songy z minulého století. Většinou se ale zběsile střihá mezi několika liniemi, z nichž jedna připomíná infiltrační pohádku ze Stranger Things a další Cestu do středu Země, a do toho duní muzika, která přehlušuje značnou část dialogů. Efekty jsou jistě skvělé a Wingard při bojových sekvencích překvapuje hravými úhly kamery, tudíž samotná akce bez problémů zabaví a především druhá polovina vytváří nějaký rytmus. Osobně jsem však čekal temnější a soudržnější výsledek a neubráním se hořkému zklamání. 60% (03.04.2021)