Simone

Zajímavá vize důvodu vzniku virtuálního filmového hrdiny. Nějaký režisér se naštval, když si s ním herci vytírali zadek, a dosadil počítačového hrdinu do hlavní role. Úspěch byl tak masívní, že smetl nejen režiséra, ale všechno kolem něho. Vlak se rozjel, ale jak z něho vyskočit? Zde určitě nejde o příběh, jeho duhy a neduhy, ale o zamyšlení nad tím, co s námi dělá šoubyznys, čemu se vlastně klaníme, co je to za lidi, které obdivujeme. O čem je celý tenhle svět plný virtuálních hrdinů z reklamy? Vezmeme-li to kolem a kolem, každý z nás máme nějaké idoly, o nichž zhola nic nevíme, ale jsme si docela jisti, že jsme přesně pochopili, co chtějí svou tvorbou říci. Kdepak, každý žije v bublině, jen někteří to nepřiznají. O tomhle je film Simone- směje se nám, jak jsme blbí. A já mu tleskám, čtyři hvězdičky za film a jednu navrch za koncert Al Pacina! (23.12.2010)

Celkem zajímavej a nepříliš obvyklej (až na třeba Vrtěti psem) námět pro mě pohřbívá následný nudný a předvídatelný děj. Taransky stvořil svého Frankensteina, a ten ho nakonec zabil. V posledních letech mi přijde, že jak De Niro, tak Pacino, se v honbě za penězi a zajištěním svých početných potomků přestali vyhýbat hloupým rolím a berou všechno od pětikila vejš.Jak řekl sám Pacino (volnější překlad): "Když scénář za něco stojí, obvykle ještě budu sám něco platit. Pokud je to sračka, dostanu balík prachů." Simone je standardní hollywoodskej vývar. Snaží se být originální, hezky zabalený na pohled, s drahou značkou, kriticky šokující a realistický, ale zároveň pro masy. Co se mě týká, má to jen tu drahou značku (Pacina), která ale za vložené očekávání vůbec nestojí. Asi stárne, nebo nevěděl, co si počít. Jeho přetaženej unavenej výraz znám už od Kmotra 3. Závěr má překvapit. Toho, kdo jen trochu myslí, nepřekvapí. Tenhle film sice není úplná ztráta času, třeba Kameňáky jsou horší, ale jen tak tak. Do smrti dobrý. (09.07.2007)

Takhle, ono to není špatné, ten námět se mi líbí docela dost, občas mě to i příjemně pobavilo a má to nejednu chytrou satirickou scénu vůči popkultuře a šílenství fanoušků celebrit. A vlastně si to i celou dobu drželo moji pozornost a zájem, když pominu pár vleklých scén. Jen mě prostě mrzí, že Niccol z toho námětu nedostal víc a hlavně mě mrzí, že nevychytal do očí bijící nelogičností. Kým je Simone muselo vyjít najevo už při natáčení toho druhého filmu, protože kdyby v určitém záběru ostatní herci hráli při natáčení sami a Simone se v něm objevila až když bude celý film natočený, muselo by to prostě někomu být dost divné. A takových chyb je tam ještě celkem dost a celkový zážitek z filmu mi prostě kazí, nemůžu si pomoct. A ani závěr mi dojmy moc nezachránil, ačkoli sám o sobě špatný není. Je to holt škoda, mělo to na víc, ale i tak se mi to spíš líbilo než naopak. Silné 3* (13.02.2022)

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný. (11.11.2004)

Jak jsem Simone viděl, hned jsem si vzpomněl na snímek Tintinova dobrodružství. Protože tohle je prostě budoucnost Hollywoodu a Andrew Niccol tímhle snímkem trošku předběhl dobu i když trošku očekávanou. Mám rád, když si někdo z Hollywoodu dělá srandu a Niccol si tu srandu dělal celou stopáž. Chce to asi odvahu. (03.12.2011)