Vražda na objednávku

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)

Britský dramatik Frederick Knott proslul dvěma komorními a solidně zamotanými thrillery (původně veleúspěšnými divadelními hrami, které následně přepsal do dvou neméně úspěšných filmů) a sice VRAŽDOU NA OBJEDNÁVKU a ČEKEJ DO TMY. Oba charakterizuje rafinovaná, až překombinovaná výstavba zápletky a vystačení si jen s jedním bytem a pár postavami. Oba příběhy také stojí na podobném půdorysu, kdy nicnetušící a zdánlivě bezmocnou ženu ohrožují ze zištných důvodů dva typy zločinců, z nichž ten chytřejší vydírá toho méně chytrého, aby mu se špinavou prací pomohl. Děj se ale u obou těchto her kočky s myší odvíjí značně odlišným směrem a v případě VRAŽDY výrazně nepředvídatelněji. Nemůžu se zbavit pocitu, že s takto kvalitním scénářem Hitchcock neměl moc co pokazit a že oproti svým jiným snímkům se tu filmařsky příliš neblýskl. Každopádně si - i díky dobře obsazeným a hrajícím hercům - připsal parádní thriller. (25.02.2017)

Až do rozsudku je to skvěle vymyšlené, uvěřitelné a prostě to tam mělo i skončit. Zbytek sice není přímo špatný, ale už z něj je až přespříliš slyšet šustění papíru, všude čouhají velké náhody a i postavy jsou rázem spíše loutkami. Což si obzvláště Millandův výstavní charismatický záporák nezasloužil. (08.08.2010)

Hitchcock zkrátka umí a když je on na postu tvůrce a já diváka, náramně si rozumíme. Vražda na objednávku to opět potvrdila. Precizně vystavěný děj s atmosférou, parádní hudbou, výbornými herci, zvraty a napětím. Takto zdařilé krimi thrillery je vskutku radost sledovat. Jen jsem si při vyšetřování zabití Swanna povzdechl, že hlavního inspektora neztvárnil Peter Falk (ano, v té době ještě nebyl Columbem), protože úplně jsem jej viděl, jak postupuje při pátrání po faktech, čeho si všímá a do čeho bude rýpat. :) (22.08.2012)

Na majstra Hitchcocka som v poslednej dobe trochu zanevrel. Filmy, ktoré som videl naposledy čpeli starinou, naivitou, mnohé sa mi zdalo byť príliš prvoplánové, skrátka to bolo niečo úplne iné, ako keď som v mladosti obdivoval každé jeho dielo. Vražda na objednávku zastavila môj chladnúci obdiv. Na malej ploche bola rozohraná diabolsky vykonštruovaná vražda, ktorá mala uľaviť poníženiu egomaniaka. Všetko sa zdalo byť dokonalé, všetky kolieska do seba zapadali. Ibaže dokonalosť sa vyskytuje iba v dokonalom svete obývanom dokonalými ľuďmi. A tiež na papieri. Rozbeh filmu ma príjemne prekvapil a aj keď neskôr som nad niektorými nepravdepodobnými kombináciami ohŕňal nos, štyri hviezdičky som pridelil bez zaváhania. (28.05.2017)