Reklama

Reklama

Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka

  • Česko Klíč k určování trpaslíků aneb poslední cesta Lemuela Gullivera (více)
Česko, 2002, 58 min

Režie:

Martin Šulík

Předloha:

Pavel Juráček (kniha)

Scénář:

Jan Lukeš

Kamera:

Martin Štrba

Hudba:

Luboš Fišer
(další profese)

Obsahy(1)

Dokumentárny film Martina Šulíka je emocionálne silným pohľadom do "vnútra" jedného z najväčších filmárov šesťdesiatych rokov, duchovného a myšlienkového hýbateľa a jednej z najdôležitejších osobností československej novej vlny - scenáristu a režiséra Pavla Juráčka; Skrz zápisky z Juráčkových denníkov, ktorých sa v jeho pozostalosti našlo 33, je vystavaná veľmi presvedčivá a mrazivá mozaika tragického osudu nesmierne talentovaného, no vnútorne rozorvaného človeka, ktorého zničila normalizácia. Duševný portrét Pavla Juráčka je nielen silným filmom o "utrpení výnimočného človeka" zničeného nevhodnou dobou a nepochopením, ale tiež sugestívny pohľad na absurdnosti normalizácie a obdobia, ktoré po nej nasledovalo, z pohľadu jej priameho účastníka a obete týchto bizarných okolností a historických faktov. (Jordan)

(více)

Recenze (43)

LeoH 

všechny recenze uživatele

Kongeniálně zvolená forma falešných „osmičkových“ amatérských záznamů v kombinaci s pronikavými Juráčkovými zápisky dokonale evokuje jak autorovo osobní valení balvanu, tak celou tu všivou dobu, jíž navzdory (namlouvat si, že díky ní, toť všeobecně oblíbený alibismus dneška) „všichni ti bystří mladí muži a ženy“ vydupali ze země zázrak tvůrčí odvahy a poctivosti jménem „česká nová vlna“. Cestou z kina vzpomínky na vlastní nadějeplná léta na FAMU a zase jednou pocit studu, že naše nesrovnatelně svobodnější generace ze sebe nic ani vzdáleně tak opravdového vykřesat (zatím?) nedokázala. ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

V pozůstalosti Pavla Juráčka se našlo 33 deníků. Slovy samotného jejich autora je deník "výborné hygienické zařízení" za předpokladu pravdivosti k sobě samému. Kritičtí a zároveň přecitlivělí intelektuálové jsou lidé, které dojímá vlastní inteligence, emoční křehkost a vlastní obraz světa – to vše přes prizma sebe sama. Pavel Juráček je typický člověk, pro kterého je nejdůležitější on sám a jeho činnost, ačkoliv je přesvědčen, že žije pro jiné lidi a miluje je víc než sebe. Jeho plusem je však aspoň to, že si mnohé věci o sobě uvědomuje a dokáže je pojmenovat. Vystihuje to citát z deníků, kterým Juráček komentuje celou společnost, pokud se ten výrok vztáhne i na samotného autora: "Velice to připomíná můj úmysl vytvořit obraz společnosti rozkládající se zevnitř následkem špatně chápané demokracie." Tolik k osobnímu a profesnímu životu autora, který tento film zachycuje v citovaných pasážích z Juráčkových deníků. Mnohem věcnější a o to přínosnější jsou však jeho dobové poznámky a postřehy týkající se kinematografie: 1) "V těchto letech je na filmu takové tempo, že se to dá vydržet poctivě tak 5, maximálně 7 roků. K 35 budeme vyřízení a pes po nás neštěkne. Nanejvýš se o nás budou učit na filmu československý film 60. let."; 2) "V minulých dnech jsem někde četl zajímavou větu: Francouzský režisér tvrdí, že skutečné filmové umění vznikne teprve tehdy, až vyroste generace vychovaná výhradně fotografiemi a obrazovými seriály. Lidé budou přijímat veškeré informace prostřednictvím obrazů. Bude to mít za následek neobyčejně rychlý vývoj nové estetiky. Možná že obraz, jak mu dnes rozumíme, je něčím strašně primitivním ve srovnání s obrazem, s nímž budou zacházet příští lidé. Před půlrokem jsem se trápil nad prvními stránkami Gullivera. Poprvé, co se zabývám filmem, mi začala překážet slova. A já zjišťoval, že nejsem schopen napsat to, co si představuji. Film a psané slovo jsou v antagonistickém konfliktu a já se bláhově pokouším jej překonávat. Nejasně tuším, že se Max Linder, Harold Lloyd a Charlie Chaplin dělali nejsvobodnější film v historii, avšak stále se přesvědčuji, že jejich způsob je zakletý do 20. let a zůstává neopakovatelný. Narozdíl od filmových revolucionářů si myslím, že budoucí film bude prostý."; 3) "Ve srovnání se standardem hollywoodských westernů jsme diletanti. Československý film nikdy nebude světový, dokud neovládne řemeslo. My jsme zatím jenom kuriózní. Jsme v módě. Vzrušujeme snoby, intelektuály a odborné publikum, ale to je všechno."; 4) "Co z nás chtějí udělat? Předcházejícím generacím dávali státní ceny a nás chtějí zkurvit za dolary." (konec citátů). Porovnání těchto slov se současným stavem ukazuje, že minulé generace dokázaly předvídat možné trendy a jejich důsledky, což napovídá, že ani dnešní prognózy nemusí být chybné. A navíc stále používáme věci, které existovaly již dávno. Juráčkův výrok "Já nepíšu, já montuji hodinky s vodotryskem" svědčí o tom, že filosof Václav Bělohradský, který přirovnal dnešní konzumní civilizaci k člověku, jenž chce hodinky s vodotryskem, tento termín nevymyslel, jen použil již dříve používaný výraz z 60. let. ___ Hraný dokument ze střípků osobního světa nejméně přizpůsobivého a nejméně spokojeného režiséra nové vlny. () (méně) (více)

Reklama

Jordan 

všechny recenze uživatele

tak trochu netradičný portrét - nezameriava sa výpočet faktografických údajov, kašle na chronológiu a neriadi sa bežnými zásadami a postupmi tvorenia biografií či dokumentov o životoch slávnych osobností. je to skôr "duševný portrét", životopis vnútra rozorvanej osoby, nesmierne inteligentného a talentovaného mladého človeka zničeného dobou, v ktorej zažil svoj najväčší umelecký a intelektuálny vrchol; nie je to len dokument o Pavlovi Juráčkovi, myšlienkovému zakladateľovi a vedúcej osobnosti československej novej vlny, nie je to len dramaturgicky a režijne skvele vyskladaný obraz jeho zložitého vnútorného sveta, je to aj veľmi emocionálny (a depresívny) pohľad na dobu - vidíme všetky absurdné hrôzy normalizácie podané nie cez historické fakty a chladné komentáre, ale máme možnosť vnímať ich (o to bolestivejšie) cez denníkové zápisky človeka, ktorý bol tejto doby a tejto hrôzy priamim účastníkom, ktorý na to trpel, ktorý na ňu doplatil a ktorého táto doba vnútorne zničila a ubila; veľmi silný dokument, univerzálny, presahujúci hranicu času i priestoru - pretože je zároveň lokálnym a dobovým svedectvom, ale zároveň má obrovský všeobecný presah ukotvený vo vnútornej dráme človeka - umelca; oveľa lepšie, ako neskorší Šulíkov dokument o Martinovi Slivkovi (aj keď aj ten bol výborný); ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Než jsem měla možnost vidět ve Filmovém klubu na ČT2 Juráčkovu "Postavu k podpírání" a tento dokument o něm, prakticky jsem ho neznala. Ale od 4.8.2005 (kdy jsem tento dokument viděla) lituji, že takových Juráčků a Šulíků není víc.Vynikající polohraný dokument, u kterého bylo nejlepším nápadem nechat ho celý komentovat hlavním protagonistou (jakoby Juráčkem samotným), o výrazné postavě české Nové vlny. Velká škoda je, že toho Pavel Juráček nemohl ve svém životě natočit více. ()

Nick Tow 

všechny recenze uživatele

Zopár užívateľov sa priznalo, že práve tento Šulíkov dokument im poslúžil ako iniciačné zasvätenie do Juráčkovej tvorby. Čo viac si môže režisér (v tomto prípade vlastne dvaja - Šulík aj Juráček) želať. Juráček mi pripadal z celej slávnej českej "novej vlny" najzaujímavejší. Nemožnosť rozvíjať svoj talent v rodnom Československu bol najväčšou tragédiou jeho života. V emigrácii totiž tvoriť (a vlastne ani žiť) nedokázal, už iba fyzicky prežíval. Po revolúcii sa domov vrátil ako polomŕtvy muž. Ironicky povedané: postava k podpírání. Smutný príbeh. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • Snímek byl natočen na motivy deníků Pavla Juráčka. (Terva)
  • Doprovodný hlas v příběhu patří Markovi Juráčkovy, který je synem Pavla Juráčka. Marek Juráčka si ve filmu svého otce současně také zahrál. (Terva)

Reklama

Reklama