Půlnoční míle

Velmi nevyvážený film – začátek byl naprosto famozní, moc se mi líbil vstup, kdy se členové rodiny připravují na pohřeb své milované dcery a snoubenky, líbilo se mi, jak to zvládají (telefony apod.), líbila se mi cesta auty a míhání okolního světa za jejich okny, svět běží dál, jakoby se nic nestalo….Pak ale začínající film hodně klesnul, naprosto nereálné vylíčení rodičů, kteří přišli o svou jedinou dceru a to ještě tak drastickým způsobem jako je náhodný zastřelení nějakým šíleným magorem (!!!), nedovedu si představit jedinou matku s otcem, kteří by první dny po téhle tragédii reagovali způsobem, jakým bylo předvedeno ve filmu. Hlavní hrdina (Jake Gyllenhaal) hrál naopak přesvědčivě, tomu jedinému bylo tak nějak rozumět a posléze, kdy vyšla najevo další dost důležitá skutečnost, ještě víc věřit tomu, co prožívá. Zhruba od půlky filmu nabírá děj mírně dech, ale opět velmi na střídačku – střídání věrohodných scén (Joe zapomene přijít na domluvenou večeři) s velmi nevěrohodnými scénami (nedovedu si představit člověka, který by pár dní po pohřbu snoubenky, nabízel pozůstalému svou dceru tak tristním způsobem jako tomu bylo ve filmu). Závěr filmu byl vyšperkován dvěma scénami – s matkou a s otcem, kdy se s nimi Joe loučí a oni se vlastně jeho prostřednictvím loučí se svou dcerou, ty byly výborné a vlastně mi stály za to vydržet u tohohle filmu až do konce. I úplně konečná scéna s pohledy nahoru (cielo) je moc příjemná a kvalitou se vyrovnává samotnému začátku. Co ale tento film chtěl říct? Trošku tápu a jeho nevyváženost mi v tom moc nepomáhá…Zajímavé drama, které mohlo být o být o něco zajímavější… (26.03.2010)

Vybavím si několik filmů, které mi Půlnoční míle svou povahou připomíná. Deprese, kam se podíváš, a tak komorní, že je to už jenom krůček k tomu, aby to jednoduše byla "pouze" divadelní hra, a k tomu herecký souboj mezi veterány a slibnými bývalými dětskými herci. Půlnoční míle naštěstí nepatří k těm příspěvkům tohoto žánru, které se přehnaně fixují na předhánění v tom, kdo bude nejvíc-škálově-emocionální a nejvíc-od-šepotu-ke-řvaní-smutný, ačkoliv některé monology od Hoffmana a Sarandon k tomu mírně směřují, ale jenom mírně. A hlavně, hlavně se mi líbí, jak Silberling chytře dávkuje informace, aby v poměrně staticky vybudované premise stejně vytvořil pohyb a změnu pro nás pro diváky a hmatatelný osobnostní vývoj pro své hrdiny. Není to film, který by v základech otřásal mými pocity ohledně lidského truchlení, ale oceňuji, že je ve své skromnosti udělaný pořádně. (P.S.: Ellen Pompeo je tu absolutně překrásná.) (20.11.2017)

Zajímavě neotřelý příběh o velké ztrátě, snaze zaplnit ji a nové lásce, stojící na výborných výkonech Jake Gyllenhaala, Dustina Hoffmana a Susan Sarandon, stejně jako na vždy okouzlující a roztomilé Ellen Pompeo(zde navíc ve své první opravdu větší roli). Potěší i Holly Hunter ve vedlejší roli státní zástupkyně. Skvěle vykreslenou atmosféru Ameriky šedesátých let podtrhuje výborně zvolená hudba. Půlnoční míle je prostě takový malý skromný film, který Vás vtáhne a přes pomalé tempo vyprávění nepustí. (26.04.2012)

Zemřela dcera a do hrobu dána, rodiče po ní zůstali. Rodiče a snoubenec (a pomstychtivá prokurátorka). Není to ale žádná deprese o truchlení, nýbrž citlivě natočený příběh o takové netradiční skoro-rodině. Dustin Hoffman a Susan Sarandon jsou tradičně skvělí, ale hlavní postavou zůstává Jake Gyllenhaal. A pověsti jednoho z nejtalentovanějších mladých herců současnosti dostál (70%). (04.11.2006)

Brad Silberling mě ze začátku ne a ne vtáhnout do děje. Pak jsem ale najednou zjistil, že se nemůžu odtrhnout a celkový dojem už se ke konci jenom vylepšoval. Film se výrazně opírá o herecké výkony. Susan Sarandon jako vždy skvělá, Dustin Hoffmanan jako "za mlada", ale skvělý je také Jake Gyllenhaal, který zazářil už v "Říjnovém nebi". Celkový dojem se mi ustálil kolem 70% - příjemný film. (21.03.2004)