Reklama

Reklama

Rabbit Proof Fence

  • Austrálie Rabbit-Proof Fence (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Filmový příběh je natočen podle skutečné události. Odehrává se v roce 1931. Tři malé míšenky, byly uneseny z domova, aby je ve sběrném táboře připravili pro život mezi "bílými". Statečná Molly se ale rozhodne této budoucnosti vzepřít a společně s Daisy z tábora utečou. Vydají se na nebezpečnou cestu dlouhou 1500 mil, s domorodým stopařem ve službách státu v patách a jen s malou nadějí na přežití před sebou ... "Policajt přišel a vzal Gracie, Daisy a mne, Molly. A dali nás tam. Do tábora. Řekli, že nemáme mámu. Věděla jsem, že nemají pravdu. Utekly jsme. Byla to dlouhá cesta. Bylo nám jasné, že když najdeme plot, ten RABBIT - PROOF FENCE, že se dostaneme domů." K silně emotivnímu dojmu z filmu přispěje i dokumentární závěr. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (88)

genetique 

všechny recenze uživatele

Prítomnosť faktu, že film je natočený podľa skutočných udalostí mu dáva trošku väčšiu váhu a určite sa stáva atraktívnejším. Skvelý príbeh, prakticky celú dobu je to jedno veľké putovné dobrodružstvo, ktoré sčasti pripomínalo tématikou film 'So weit die Füße tragen'. Asi mám na podobné slabosť. 80%. ()

Una111 

všechny recenze uživatele

Když v 30. letech 20. století australská vláda umisťovala domorodé děti do sirotčinců, byl to vlastně "pokrok", protože ještě na začátku téhož století bílí přistěhovalci původní australské obyvatele zcela beztrestně zabíjeli jako škodnou! - Počet takových dětí jako byla Molly a její sestřenice se odhaduje na 50 až 100 tisíc dětí! Když vezmeme v úvahu, že domorodých Australanů je dnes zhruba 400 000, jedná se o obrovské číslo! Odebrané děti byly umísťovány do bílých rodin nebo do sirotčinců, kde bujelo násilí všeho druhu vč. sexuálního, dokonce v nich děti byly zneužívány k medicínským experimentům, k testování léků apod. - Je strašlivé, kruté a nepřijatelné odtrhávat děti od matek, matky od dětí a je to stejně odporné, ať hon na děti pořádá ve 30. a 40. letech A.O.Neville, západoaustralsky komisař pro záležitosti původních obyvatel, nebo v současnosti v Evropě tzv. Juvenilní justice či v Norsku Barnevern a nic na tom nemění, že stát a jeho úředničtí pochopové to "myslí dobře"!!! ()

Reklama

zputnik 

všechny recenze uživatele

Doslova mně iritují filmy, v nichž zajímavý a znepokojující námět zahluší přehánění a tendenčnost. Často výborné zpracování je pak zbytečně snižováno černobílým viděním světa - za všechny třeba Mullanovy PADLÉ ŽENY. Trochu jsem se před zkouknutím RABBIT-PROOF FENCE obával stejného prohřešku. O to větší bylo mé milé překvapení. Mohu s klidem v duši konstatovat, že v případě tohoto snímku se "zjednodušené a (byť s dobrým úmyslem) zkreslované pojetí světa" nekoná. Phillip Noyce předkládá civilní a uvěřitelný příběh, v němž grázlem není nikdo zbytečně a kde ti na "špatné straně barikády" nenosí všudypřítomný zlý výraz, neříkají automaticky zlé věci nebo přinejmenším při jejich hláškách nenaskakuje zlověstný tón. Phillip Noyce prostě podává příběh tak, jak se mohl skutečně odehrát. Druhou stranou mince je fakt, že to snímku může pro některé ubírat na zajímavosti, spádu či atraktivnosti. Nepříliš bombastický příběh však dává o to více prostoru pro hru s obrazem (výborná kamera) a zvukem (vynikající Peter Gabriel). A toto se Noyceovi povedlo na jedničku. Shrnuto a podtrženo: Realisticky zpracovaný příběh o tom, že "rasová čistota" nebyla vždy jen doménou Hitlera & comp. ()

Eriol 

všechny recenze uživatele

Nádherný film podle pravdivé události o dlouhé a útrpné cestě tří domorodých dětí-uprchlic zpět domů z tábora na převýchovu míšenců (jež v Austrálii opravdu existovaly a nemilosrdně odebíraly domorodým matkám děti až do sedmdesátých let minulého století). Krásné (a v závěru smutné) na tomto filmu je, že nevypráví o penězích, majetku či jiných malichernostech, ale o skutečných lidech a jejich touze po kořenech.. Co jej řadí mezi skvosty, je výborná hudba Petera Gabriela skládající se především z rytmického dunění a domorodých žalmů. Funguje to perfektně. Kvůli podobným snímkům se vyplatí sledovat současnou kinematografii... ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

To mohlo dopadnout jako strašlivá dojírna emocí plná vztažených ručiček a chvějících se rozpraskaných rtíků, ale režie si naštěstí drží odstup, vyprávění je klidné a extrémůprosté (krom úvodního únosu žádné srdcerváčství, žádní prvoplánově odpudiví padouši apod.), takže se není třeba bát ani obvykle odrazující nálepky „podle skutečné události“ – naopak, tenhle příběh s dějinnou autenticitou stojí a padá. Kombinace drastických následků pomatené teorie o nebezpečném míšení ras, jak ji prezentuje uměřeně odehraná Branaghova postava, a titulního králičího plotu funguje jako hezká symbolika té naší prima civilizace, která se ráda cítí nadřazená, ráda rozhoduje o osudech méněcenných ras i druhů a když náhodou něco katastrofálně podělá, hned to zase hladce vyřeší metodou cukru a biče nebo pomocí drátěné ohrady napříč kontinentem. Kamera půvabná, leč neexhibující, ústřední trojice austrálských či chcete-li aboriginských dívenek hraje své role s naprostým přehledem, atmosféru doplňuje jako vždy vkusně éterická Gabrielova muzika, poskládaná tentokrát zčásti ze zpomaleného ptačího zpěvu a podobných libůstek. V úhrnu za mě lepších ***1/2. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (9)

  • Autorkou literární předlohy "Follow the Rabbit - Proof Fence" je Doris Pilkington, dcera Molly, která v příběhu vystupuje. (-bad-mad-wolf-)
  • Film měl premiéru v Jigalongu, kde sídlí komunita, do níž se dívky po svém útěku vracely a kde dosud žijí jejich rodiny. Promítalo se venku. (-bad-mad-wolf-)
  • Dcery Molly se také staly členy ukradené generace poté, co byla Mollly odvezena zpět na River Moore téměř 10 let po jejím útěku. Opět se vydala domů do Jigalongu, tentokrát nesoucí její 18měsíční dceru Annabelle, ale musela opustit svou druhou dceru, čtyřletou Doris. Annabelle byla Molly odebrána v roce 1943. (Macik1982)

Reklama

Reklama