Rabbit Proof Fence

Silný příběh, který je ale podle mně natočený příliš neinvenčně. Celé mě to nějak míjelo, i když jsem si samozřejmě uvědomovala hrůznost a zvrácenost "šlechtění". Ani Kenneth Branagh to nezachránil, i když měl pár prima monologů - u promítačky a při diktování dopisů. A konec mě taky zklamal. Dovyprávění příběhu mimo obraz nemám prostě ráda. Ale za shlédnutí Rabbit Proof Fence stojí. Jen už se k němu nebudu vracet. (03.05.2012)

Když v 30. letech 20. století australská vláda umisťovala domorodé děti do sirotčinců, byl to vlastně "pokrok", protože ještě na začátku téhož století bílí přistěhovalci původní australské obyvatele zcela beztrestně zabíjeli jako škodnou! - Počet takových dětí jako byla Molly a její sestřenice se odhaduje na 50 až 100 tisíc dětí! Když vezmeme v úvahu, že domorodých Australanů je dnes zhruba 400 000, jedná se o obrovské číslo! Odebrané děti byly umísťovány do bílých rodin nebo do sirotčinců, kde bujelo násilí všeho druhu vč. sexuálního, dokonce v nich děti byly zneužívány k medicínským experimentům, k testování léků apod. - Je strašlivé, kruté a nepřijatelné odtrhávat děti od matek, matky od dětí a je to stejně odporné, ať hon na děti pořádá ve 30. a 40. letech A.O.Neville, západoaustralsky komisař pro záležitosti původních obyvatel, nebo v současnosti v Evropě tzv. Juvenilní justice či v Norsku Barnevern a nic na tom nemění, že stát a jeho úředničtí pochopové to "myslí dobře"!!! (20.02.2015)

Vždycky, když se nějaký slizoun s fašounskou image rozhodne, že bude kázat nadřazenost evropské běloby, vznikne silný lidský příběh. Filmů o nesvobodě a vzdoru už bylo více než japonských turistů na Karlově mostě a samozřejmě se jim nedá upřít morální síla, nicméně pokud chce tvůrce zaujmout širší diváckou obec (ne každému stačí, že je story na motivy skutečných událostí), musí přijít s něčím neotřelým. Rabbit Proof Fence TO má i nemá. MÁ skvěle nasnímanou australskou pustinu, atmosféru, dobré herce, výbornou hudbu a sílu v marnosti zobrazovaného boje (útěk holek byl silným protigestem, nicméně v Austrálii byla devastována práva původních obyvatel ještě desítky let poté; vzdor byl vlastně stejně účinný, jako výstavba králičího plotu - ten byl dostavěn až poté, co se králíci dávno rozmnožili na obou stranách), ovšem NEMÁ schopnost zaujmout či výrazněji zasáhnout. Je docela smutné, když tak krátký film působí tolik prázdným dojmem a některé scény až naivně protahuje. Jediným emocionálně silnějším momentem je - SPOILER - závěrečný záběr na zestárlé ženy, jejichž dětský příběh film zachycuje. Ve výsledku je to taková fajn dějepisná pohlednice z Austrálie. (18.01.2014)

Nádherný film podle pravdivé události o dlouhé a útrpné cestě tří domorodých dětí-uprchlic zpět domů z tábora na převýchovu míšenců (jež v Austrálii opravdu existovaly a nemilosrdně odebíraly domorodým matkám děti až do sedmdesátých let minulého století). Krásné (a v závěru smutné) na tomto filmu je, že nevypráví o penězích, majetku či jiných malichernostech, ale o skutečných lidech a jejich touze po kořenech.. Co jej řadí mezi skvosty, je výborná hudba Petera Gabriela skládající se především z rytmického dunění a domorodých žalmů. Funguje to perfektně. Kvůli podobným snímkům se vyplatí sledovat současnou kinematografii... (12.08.2004)

Říkal jsem si, že se v tom filmu zas tolik věcí nestalo. Ale ta hodina a půl utekla asi stejně jako jeden díl Simpsonových, což značí o jeho relativní nabušenosti a nebo o tom, že mě to fakt bavilo což teda asi opravdu jo. Popravdě jsem neměl tušení, že se v Austrálii opravdu děly takovéhle věci. Už jen proto, že bílý muž tam přijel docela nedávno a dalo by se počítat s tím, že už tam přijel chytrý. Ale to je naše vizitka, naše smůla a náš stud. Ještě že už to tak není. Byť pouze ostudných 40 let... (07.03.2011)