Záře

Zatmění rozumu na základě příliš silného emočního prožívání vlastního výjimečného nadání. Podobných případů je v lidských dějinách více a to nejen v hudbě. Říká se tomu pohlcení. Je však nutné přiznat, že některá lidská díla jsou naprosto šílená – geniálně šílená nebo šíleně geniální. ___ Naskytuje se otázka – dokáže každý hudební skladatel zahrát vlastní skladby nebo pro jeho práci postačí, když je dokáže "uslyšet" a zapsat, neboli nakolik virtuózní byli slavní hudební geniové? Otázka se týká pouze skladatelů předelektronické éry, protože dnešní syntezátory a počítače umožňují každému hudebnímu geniovi stvořit a zahrát vlastní skladbu i bez dobrého, natož dokonalého zvládnutí hudebních nástrojů, neboli dejte géniovi do ruky digitální nástroj, a stane se z něj člověk-orchestr. (25.10.2012)

pocitový výkon...mno áno, poďme sa v tom s husou kožou a depkou pitvať. ALE! ako hudobník to vidím cez profesiu pošuka pianistu ako poriadny nezmysel. Pokiaľ by bol malý chlapec a neskôr mladý muž naozaj tak silno otriasaný a nevyrovnaný, s psychickým strácaním, nedokázal by fungovať a bez vlastnej motivácie zvládať veeeľmi zdĺhavé a poctivé samotné štúdium klavíra. Bez výnimky, v tom kolobehu si musí každý sám veriť, žiadny profesor v žiadnych dobách nie je taký blázon, aby študenta dostrhával k výkonu a nechal ho topiť sa na pódiu vo vlastnom pote. Súčasná história sa o žiadnom takom šialencovi nezmieňuje. Tak pre hudobných amatérov (99% ľudí) je to úúúááá úúúch, to je ale parádna téma. Ale Či už by to bolo v dobe Mozarta (ktorý mal fotra podesa), alebo v dobe nanotechnológií, verte, že samovznietením bez poctivej práce nikdy žiadny génius nevznikol. Už ten obraz chlapca, ktorý záhadne vedel *3 Rachmaninova ako desaťročný bez výuky....ehmmm, skúsili by ste dať 8 ročnému chlapcovi zostrojiť boening,lebo pekne kreslí? ale však tomu verte ak chcete. obrazy otcov a matiek, dokopávajúcich potomstvo k takým výkonom, o akých sami snívali, to už je síce hnusne, prehnane, ale pocitovo zhruba vykreslené. Len v reále by nikdy ďaleko nezašli. Svoje o tom vie dnes svetový huslista nr1 Edvin Marton a jeho otec. . hviezdy dávam Noahovi , ktorý si ako dieťa nazoaj na tom klavíri zahral. Ostatní herci nemali o klavíri tucha a mali dablérov (02.10.2014)

Přes obdivuhodný výkon Rushe a stabilně vysoký standart Mueller - Stahla mi u Záře chyběla komplexnější pojetí, přitom pro příběh zásadní vztah otce a syna je zpracován bezchybně a doléhá na své hrdiny potřebnou váhou. Trochu jsem byl překvapen kolik stopáže Scott Hicks věnoval Davidovu dětství a naopak o jeho dospělá léta je divák částečně ošizen a snímku to z jeho působivosti ubírá. 105 minut je prostě málo a já se chtěl dozvědět více. Enormní Rushovo klavírní nasazení ale přebijí většinu nedostatků a Záři dodává potřebný lesk. Zarážející ovšem je, k jakým kravinám se Scott Hicks od tak ambiciózního kusu po téměř dvaceti letech propracoval. 75% (03.12.2012)

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)

Hlboko humánny a skutočne úprimný pohľad do života Davida Helfgotta. Scott Hicks a jeho film by mali figurovať v kategógii precedens na nakrútenie životopisnej drámy. Rád by som vyzdvihol aj režiséra, ktorý snímke dodal jedinečnú vizuálnu príťažlivosť a samozrejme výkony hercov. O Geoffrey Rushovi a Arminovi Mueller-Stahlovi asi netreba už nič hovoriť, zvlášť Rush podal neuveriteľný výkon ,pravdivý a prirodzený. Užíval som si klasické skladby a držal palce nadanému chlapcovi, ktorý to nikdy nemal jednoduché. Odporúčam každému, kto si už zvykol na nalajnované hollywoodske charaktery, a každý kto potrebuje trochu tej ľudskosti určite ocení film Scotta Hicksa tiež. (01.10.2013)