Vojcek

Zadaptovat Büchnerův tragický fragment do filmové podoby je těžkým oříškem zejména kvůli tomu, že se dodnes pořádně neví, jak po sobě následují jednotlivé scény a výjevy, nicméně Herzog se toho ujal vcelku obstojně. Film jsem ohodnotil třemi hvězdičkami, a to hlavně kvůli nezajímavému ději, který už v předloze působil rozpačitě a nekonzistentně (což opět odkazuje na problémy s jeho strukturou). Nutno vyzdvihnout herecký výkon Klause Kinského, Herzogova dvorního herce, který se role pomateného a pomalu do bláznovství se potápějícího Woyzecka ujal velmi dobře. Zkrátka snímek, kterému podráží noha samotná knižní předloha, i tak byl ale natočen vcelku solidně. (31.08.2015)

Balada o vojákovi, kterou načrtnul Erben s Bezručem a Wolkerem nad lahví kontušovky, když si zašli k Mrštíkům, původně na kafe, po terapii u Junga... teprve pak ji našel Herzog a tu nakažlivou melancholii zdramatizoval... "Našinec bude neštastnej na tom i na vonom světě, kdybysme se náhodou dostali do nebe, tak tam určitě budeme muset dělat hrom"...immer zu, immer zu... (04.10.2013)

Měl bych si sehnat a přečíst předlohu, která se na těch pár místech, kde ostře z filmu vystupuje, jeví skvěle poeticky. Obávám se, že tady mi Herzog jako tvůrce nesedl a není to řemeslnou chybou - statická divadelní režie je záměr a nutnost a nemám proti ní výhrad (a btw. hudební scéna u rybníka je úchvatná). Herzog sice měl k dispozici Kinského a Telč, ale myslím, že neměl k dispozici ten správný cit pro předlohu, která má úspěšné adaptace i v opeře. I přese vše, že se mi Woyzeck celkem líbil, nepůjdu výš už z toho důvodu, že téma psychického rozpadu jedince je v mnohých jiných filmech dosti překonáno. (04.05.2011)

Kinský skvělý, jeho kolegové už méně. Z dialogů postav obklopujících titulního hrdinu je slyšet daleko víc Büchner než Herzog, Marie je sice parádní kus, ale hlavně ona a její amant jsou podáni krajně naivním způsobem. Přesto je "Woyzeck" určitě pozoruhodný snímek - a zdaleka nejen díky Telči a okolí. Některé scény mají podivnou, znepokojivou atmosféru, která dokáže diváka udržet v napětí - od chvíle, kdy si Woyzeck s Ondrou ořezávají u vody pruty až po závěrečná slova o "pěkné vraždě" se nad celým příběhem vznáší stín smrti a strachu. (27.02.2009)

Shlédnuto na Semináři archivního filmu 2011. Šílenec hraje šílence, a to tak, že až tuhne krev v žilách. Film nijak nezastírá svůj divadelní původ, čemuž tvůrci napomohli opravdu dlouhými záběry - herci se museli své party našprtat opravdu poctivě. Film za tři, jednu hvězdičku přidávám za geniálního Kinského. (07.05.2011)