Potomci lidí

Určitě existují chytřejší a hlavně záživnější postapokalyptické vize budoucnosti, ale Cuarón si to v klidu uhrál přes revoluční technickou stránku, která v kombinaci se zběsilou Lubezkiho kamerou utváří geniální dílo. Od postav se toho moc nedozvíme. Většina scén je však značně znepokojivých a každého asi napadne podobná otázka. Jak to kurva mohl natočit? (18.10.2023)

Svým způsobem je globální neschopnost mít děti tou nejhorší pohromou, jaká se lidstvu může stát. Proč je to nejhorší katastrofa? Protože je pomalá a beznadějná. Dívat se na své vlastní prokletí je to nejhorší. Dívat se tváří v tvář své smrtelnosti, takový pohled málokdo ustojí zdravý. V té chvíli totiž už bude celkem jedno, co po nás zůstane, a jestli vůbec něco. Stejně nebude nikdo, kdo by to užíval a pokud, nebudou to lidi. Je to velice sobecký přístup, ale člověk je sobecký od přirozenosti. Kdysi jsem četl od Briana Aldisse román Pokolení starců, který je vlastně o tomtéž, jen propracovanější a detailnější o době dlouhé několik desítek let. Pokud se vám líbil tenhle film, tu knížku si určitě přečtěte. Film je ponurý, temný a depresivní, ale zároveň velice svižně natočený a zábavný. Scény z uprchlického ghetta mi hodně připomněly Greengrassovu Krvavou neděli tím svým skoro dokumentárním stylem, ruční kamerou a dlouhými záběry na zbytečně se vzájemně zabíjející lidi. Největší slabinou je, že film nic nevysvětluje. Nemám ponětí, proč tam lidé najednou nemůžou mít děti. Když jsem nad tím přemýšlel, vyšly mi jenom dva důvody, proč jsou neplodní. Za prvé, je to jejich vlastní práce. Další z biologických bomb, tentokrát na zničení nepřítele nejzákeřnějším způsobem a zevnitř se vymkla zpod kontroly. Druhý důvod je, že to byla práce pánaboha, taková druhá potopa světa. Řekl bych, že to je ta druhá možnost, protože kdyby to bylo nějakým virem nebo bakterií nebo látkou, působilo by to nejen na lidi, ale i na zvířata. A ve filmu žije prokazatelně nejmíň jedna kočka. Herecky měli trochu víc prostoru jen Clive Owen a Michael Caine a taky toho využili, ale jinak jen šedej průměr. To a příliš sentimentální a hloupý závěr mi ale nezabrání přidat tenhle film na čtvrtou nejlepší pozici mnou viděných filmů tohoto desetiletí (ostaních šest příčlí zatím stále čeká). (07.09.2007)

Po všech stránkách zajímavý film. Má - li nějakou slabší stránku, pak nevykreslenost jednotlivých postav. Ale jinak chválím kameru či triky. Ten porod byl tolik věrohodnej, že jsem až nechtěl věřit, že vše je jenom dílem kompjutru. Mohu - li si dovolit vypujčit nějaký komentář, pak KevSpa to vystihla zcela: Dokonalá forma vítězí nad poněkud ošizeným obsahem. (11.05.2009)

Proč jsou ženy neplodné? Proč nerodí děti? Že by snědli čápy? Rozhněvali Boha? Theo by mohl řešit i jednodušší otázky. Třeba co je horší než Jasperova muzika. Jenomže pak spatří ZÁZRAK!.... Atmosféra - výborná! Filmové smysly dostávají zabrat. Obraz i zvuk - to je nářez. Na druhé straně je tu nevyrovnaná úroveň vyprávění. Někdy se děj prostě jen tak vleče. Ovšem i tento neduh zmizí zhruba po hodince a vyšší obrátky vydrží až do konce. Teda skoro. Já bych totiž chtěl ten konec zajímavější. Jsem v rozpacích. Tak nějak si myslím, že 4 hvězdy jsou moc, ale dávám je. Pořád na ten film totiž musím myslet. A chci ho vidět znovu! (12.03.2007)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)