Svatební cesta do Jiljí

Sebepoznání je jistě nesnadná záležitost. A poznání toho druhého teprve. Jaký bude manžel? Bude mě mít skutečně rád? Co by byl schopen pro mě udělat? Jaká bude asi jako manželka? Bude mě podporovat nebo vychovávat? Kde získat odpovědi na tyto závažné otázky, než na společném výletě, kde jeden bez druhého nemůže prakticky existovat. Nadčasově půvabný příběh je přímo prodchnut osvobozující prázdninovou atmosférou plnou drobných komických příhod a malérů, které tu nahrazují cosi jako bobříka odvahy a trpělivosti. Libuše Šafránková a Josef Abrhám vytvářejí své role s velkým zaujetím i přirozenou autoritou a divák postupně zjišťuje, že ti dva k sobě prostě patří i ve skutečnosti. Jedno z nejzdařilejších děl televizní dramaturgie osmdesátých let i dnes plně nahrazuje rychlokvašené fabrikové produkty současné tvorby a nutí k zamyšlení, proč se již tak skvělé a umělecky nenahraditelné filmy neobjevují na našich obrazovkách častěji. (06.06.2010)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Josef Abrhám a Libuše Šafránková nemuseli vůbec nic hrát, poněvadž už dávno byli partnery i ve skutečnosti. Jejich chování k sobě je tak přirozené a spontánní, že jim vše žerete i s navijákem. Srandovní jsou i vnitřní monology Abrháma, které hodně připomínají vnitřní hlasy jeho postavy Knotka v Kulovém blesku. Vynikající miniroličky si střihli mistři Cimrmanovci nejpovolanější - Ladislav Smoljak jako zaměstnanec na Ztrátách a nálezech a Zdeněk Svěrák v roli průvodčího vlaku. Parádní letní oddechovka. (02.07.2019)

Tak tohle bude asi ta správná metoda. Nejet na svatební cestu někam na pláž do hotelu, ale šlapat pěšky po kopcích, aby se ukázalo, jak jsme na tom. No zkuste si za bouřky tahat na horu dlouhý kůl... Ale ze všeho nejpůvabnější je Libuše Šafránková. Nejlepší je, když vodákům odpovídá na jejich pozdrav AHÓÓÓJ! tím obligátním "Dobrý den" :-) (28.07.2003)

Nebýt nejmilejší společnosti během sledování, tak bych zřejmě trpěl mnohem víc. Zdejší způsob humoru založený na dvou zcela rozdílných povahách a přístupech k životu zdál se mi poněkud nešťastným. A už vůbec mi nesedl příběh. Abrháma a ani Libušku nijak zvlášť nemusím a v jejich společnosti jsem se necítil nijak komfortně. Chyběl mi tam jakýkoli prvek překvapení. Není moc zábava sledovat film, u kterého po 5 minutách víte jak se bude vyvíjet a jak skončí. Bylo to nesmírně přímočaré a dost nudné. Chválím alespoň přátelskou stopáž. [25 %] (20.11.2023)