Snílci

Další z těch filmů pro zralé a znalé... Mám rád takováto dílka a přesto nechce se mi tento film nějak hlouběji komentovat. Protože tak jako tahle Bertoluciho lehce erotická, avšak veskrze lidská studie nikterak neuvěřitelných vztahů v jakémsi dějinném rámci by to byl komentář příliš osobní a intimní. A je mi líto těch, co třeba byť jen něco podobného a v jiných rámcích neprožili... A je dobře, že i v dvacátém prvním století natočí režisér jako B.B. takovýto - a velmi citlivý - film. A já - opět mám to dilema - čtyři a půl hvězdičky zaokrouhlit nahoru či dolů. Co tak zásadního může člověk (se špetkou soudnosti a bez komplexů :-) tomuto filmu vyčíst? Ano, snad jen trošku pomalé tempo v druhé polovině, leč stejně z příběhu vyplývající a bez nudy. Dle mého soudu výborný scénář a skvěle odvedené herecké výkony bez sklouznutí k jakýmkoli klišé (zvlášť v erotických scénách) a přehrávání, výborná atmosféra na pozadí "pařížského léta 1968" s výborně vybranou hudbou doslova do děje... Výborný film! Vlatně víc. Tak proto za pět!... - - - P.S. Jako tradičně u náročnějších filmů - na IMDb 7.1/10 (6,548 votes)... Troubům odchovaným v tom lepším případku pitvořením sklepáků a jiných hessských českých celebřitěk navzdory :-) (26.11.2005)

Příjemný rebelský film, ze kterého (lehce dekadentní) atmosféra mládí, 60. let a láska k filmům čiší na míle daleko. Bernardo Bertolucci se představuje jako vyzrálý filmař, pod jehož dozorem explicitní sexuální scény rozhodně nepůsobí samoúčelně. Ústřední mladičké trio odvedlo skvělé herecké výkony z nichž zřejmě nejvíce upoutá tehdy debutující Eva Green. Navzdory smělosti s jakou prezentuje svoji nahotu, svým herectvím vyráží zbraň z ruky všem pochybovačům a dokazuje, že není pouze dceruškou Marléne Jobert, ale silnou hereckou osobností, jenž se svým talentem a sexapeelem dokáže přinejmenším vyrovnat herečkám zlaté éry. Snílci se mi svou nespoutaností a svobodou moc líbili, zklamalo mě pouze závěrečné Isabellino rozhodnutí, které logicky zcela neodpovídá pečlivě budované psychologii postavy a vrací vše zcela zbytečně na začátek. 85%. (06.01.2018)

Raději snít, než shnít. Začátek se mi moc líbil. Bertolucci dokázal vystavět příjemnou retro atmosféru, Paříž roku 1968 v jeho podání budí dojem místa, kde by chtěl žít každý filmový fanoušek. Pohodová hudba, mnoho odkazů na Novou vlnu – film jsem si skutečně užíval a těšil se, jakým způsobem se bude dále vyvíjet. Cinefilské odkazy sice dále prostupují celý film, ten se však více soustředí na milostný trojúhelník plný explicitní erotiky. Bertolucci jakoby při své fascinaci třemi pohlednými mladými těly úplně zapomněl na diváka. Zajímavě rozjetý film se mění na ulepenou samoúčelnou onanii, ze které se záhy zcela vytrácí i ono mile filmové naladění. Pokud mě ze začátku Snílci lákali, toužil jsem být v jejich světě a spolu s nimi objevovat dávné skvosty kinematografie, ve druhé polovině mě spíše odpuzovali a znechucovali svou amorálností. Nejsem žádný puritán, jenže když ono to bylo tak zoufale samoúčelné… . Eva Green kolem sebe vytváří hustý erotický opar a v těch nejkrizovějších momentech dokáže snímku vdechnout druhý dech, jistě ne náhodou připomíná Jeanne Moreau v Julesi a Jimovi nebo Annu Karinu v Bandě pro sebe (btw, snílci proběhnou Louvrem o sedmnáct vteřin rychleji :). Její dva partneři do trojky se taky snaží, až mě překvapilo, co všechno byli tihle mladí herci ochotni pro „mistra“ udělat. Filmové hádanky, které si mezi sebou dávají, jsou zábavné (pokud se trochu orientujete ve francouzské a americké kinematografii), ale stejně jako celý film budí dojem intelektuálské exhibice, která navíc není (nepočítáme-li sex) nijak originální. Ve filmu je přitom dostatek pěkných nápadů (zrcadlová scéna ve vaně) i hudby (mj. The Doors, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Janis Joplin), aby – oproštěn od touhy něco si dokazovat – zaujal i diváka, který má filmy „pouze“ rád, nejen toho, který je do detailů studuje a analyzuje. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Machrovic, Ony, castor, gr8 escape (17.05.2007)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)

Hrozně se mě líbily ty filmové hry, fakt moc pěkný. Zajímavý byly i ty tresty. Což mě přivádí k další kladný věci filmu. Sexuální otevřenost, konečně film kde sex nepůsobí strojeně, nepravděpodobně, uměle a trapně. Kuchyň, vynikajcí nebo "buď ve mě ještě" - hodně dobrý. Rozhodně stokrát lepší než když černoch s binbonem dvojnásobnýho sloního chobota předstírá, že klatí bělošku ještě ke všemu v pozici vykloubenýho jogína a běloška začne dejchat jak kdyby právě dokončila desetiboj aniž by si ráčila sundat kalhotky. Film má v sobě užasně otevřenost, atmosféru plnou bezstarostnosti a volnosti mládí. Je z něj cítit láska k filmům, třeba ta hudba z Godarda a do toho najednou "New York, Herald Tribune, New York Herald Tribune" úplně mě radostí poskočilo u srdce a jen tak mimoděk jsem se kouknul do poličky kde "bydlí" pan film U konce s dechem. Opravdu jeden z nejkrásnějších filmových zážitků tohoto roku. (14.07.2010)