Beatles: Perná léta

"Já jsem jedináček a najednou jsem měl pocit, že mám tři bratry." Éra Beatles nebyla tak harmonickou pohádkou, jak se snaží tento dokument naznačit, ale to je moje patrně jediná výhrada. Hudba totiž zněla skvěle, "kastrolovému" období byla věnována většina času a několikrát jsem byl ušlapán davem nadržených slečen. Nicméně v historii Brouků se poměrně orientuju a tak jsem v dokumentu hledal něco víc. A našel jsem to, čehož si cením. Jednalo se jednak o skvělou motivační formulku před koncertem, množství fotek a mně neznámých záběrů z koncertů a hlavně Anfield Road. Až se naučím cestovat v čase, což plánuju na příští pětiletku, tak se okamžitě hodlám přenést do 18. 4. 1964 a zazpívat s celým stadionem fotbalistům FC Liverpool She Loves You. Při těchto záběrech jsem totiž cítil neskutečné množství pozitivní energie a to prostě musím zažít. (04.05.2017)

Viděno v kině. Povinnost pro všechny fanoušky Beatles, ale i pro až tak nezaujaté posluchače je to opravdu zajímavý dokument. Pěkně natočený, vystihující vše v období, kdy se z Beatles stali hvězdy, co prožívali po jednotlivých turné, návštěv různých zemí atd. K tomu není třeba nic dodávat. Kdo má alespoň trochu tuto skupinu rád, tak se mu tohle bude hodně líbit. (28.09.2016)

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil... (09.10.2016)

Byly "jen" čtyři ... a pohnuli zemskou osou, když rozdělili dějiny na dobu před nimi - a po nich. Byli "jen" čtyři ... je to dost nebo málo - na to, aby unesli vlastní slávu, která jim vzala radostnou dychtivost mládí ? Nejde o to přinášet nové informace. Důležitý je POCIT, nic víc ... a CESTA - zpátky časoprostorem do zlatých šedesátých, kde můžete nasát autentickou atmosféru a oživit polozapomenuté vzpomínky těch revoltujících, svobodomyslných let, která svým způsobem zasáhla celou planetu. Jako svůj odkaz nám zanechala písně, které se staly jedním z mnoha pilířů, o něž se opírá naše kultura - a jedním z mála důvodů, jimiž lze (snad) obhájit existenci lidské civilizace. (21.09.2018)

Ničím objevný, ale poctivě zpracovaný dokument, který se soustředí pouze a jen na koncertování Beatles. Nic, co by člověka ohromilo, člověk už to všechno zná - Liverpool, Amerika, "jsme slavnější než Ježíš", ječící fanynky, kdy se kapela ani neslyšela a Starr vzpomíná, jak se orientoval, kde v písni jsou, podle toho, jak si před ním Lennon s McCartneym podupávali nohou do rytmu... Leckdy pouze fotografie provázené slovem, ale celkově to atmosféru přiblíží příjemně a vtipně. (22.12.2016)