Caltiki - il mostro immortale

Byla by to krásná troječka, pro roztomilý padesátkový sci-fi béčko. Ale posledních 25 minut tvůrci pěkně zatlačili na pilu, a rozjeli úsměvně destruktivní finále, plné vojáků s plamenomety, modelů tančíků a nějakých těch nečekaně zábavných scén. Plusové body mají Italové taky za na tu dobu odvážné "skorogore" efekty, a tu tančící voodoo mulatku v kalhotkách. (06.10.2017)

„Caltiki - il mostro immortale“ je snímek, který si rozhodně zaslouží pozornost milovníků padesátkových béček, ale myslím si, že dokáže zaujmout i jiné. Italové už v té době dokázali, že se nebojí zobrazovat hnus a přece jen je to příjemné oživení doby, v které jsou podobná béčka jinak docela sterilní. Pro mě se jedná o film, který by neměl uniknout nikomu, kdo má o béčkové a monster horory zájem. I když je to trikově místy hodně naivní, právě to gore v několika málo scénách tomu dodává správný náboj. (08.03.2014)

Italská verze The Blob, přičemž aby to nebylo tak okatá vykrádačka, tvůrci ji okořenili starými Mayi, kometou a koncem mayské civilizace. Příběh je tedy dost slabej a v některých scénách se nepříjemně vleče, ale závěrečné akční scény dojem alespoň trochu vylepšují. Za zmínku určitě stojí další drobný filmařský posun v krvi na plátně (oslizlá lebka, rozežraná ruka atd.), i když stále velice decentní, přesto osvěžující. A samozřejmě dvě nesmírně půvabné herečky v hlavních rolích. Škoda jen, že valící se koule slizu vypadala jen jako hlávka zelí a tankový útok měl podobu plastových dětských hraček, které někdo na špagátu tahal sem a tam (v některých záběrech se ani nepohybují pásy tanku, i když válečný stroj míří dopředu). Slušná jednohubka, v některých ohledech možná "nejotevřenější" horor z 50´, přesto jde o film, který mi za pár dní s úspěchem vypadne z hlavy. (03.07.2014)

Povedený monster horor který mi několikrát připoměl Blob. Aneb uprostřed nějaký řeky či kde to bylo v džungli najdou badatelé divné monstrum které začne každého na potkání zabíjet. To monstrum zabíjí tak že vás pozře a sežere Vám všechno kromě kostry kterou pak vyvhrne. Blob jak blázen a jelikož se mi Blob líbil tak jsem byl spokojený i s tímhle. Nebylo to sice nic extra ale strašně mě to na to jedno kouknutí uspokojilo a hlavně se mi líbilo to že tvůrci se nebáli ukázat krev. (25.12.2012)

Jak už to mnohdy bývá, tak i zde za celým neštěstím stojí touha po penězích (zlatě). Když archeologové, zajímající se o mayskou civilizaci, najdou obětní místo pro zdejšího boha, zatouží získat předměty, které mu Mayové přinášeli. Jenže zlaté šperky a cennosti leží spolu s ostatky obětí na dně vodní propasti v jeskyni bohu zasvěcené. A v okolních stínech se skrývá bůh, co by se neměl dostat na denní světlo. A protože chamtivost nepatří mezi kladné vlastnosti, tak i přes hrůzné varovné úmrtí potápěče se jeden ze členů expedice touží zmocnit vytažených cenností. Jenže se ho dotkne bůh a nejen že jej neopustí, ale stane se hrozbou i pro ostatní. Bohem je zde monstrum vypadající tak trochu jako sliz, Blob (1958, 1988). Italové bez problémů kopírovali a napodobovali zahraniční, především americké, snímky, a tak je tomu patrně i zde. Tajemné prostředí v džungli, šerosvitná černobílá kamera, hra světel a stínů, na tehdejší dobu kvalitní gore efekty se značkou italské školy a pod snímkem podepsaní dva klasici žánru. A navrch dvě krásky! Ač se mi film líbil, asi na něj brzy zapomenu. Dnes spíše pro žánrové fanoušky. 3,5* (18.01.2020)