Atomová katedrála

Na rozdíl od většiny diváků tohoto filmu jsem byl na této velké stavbě v době její stavby. Tři hodiny jsem se tam procházel a nahlížel do problematiky. Popovídal si i s dělníky a vedoucími pracovníky, abych měl jistý obraz o tomhle gigantu. Z pohledu z kopce to bylo lidské mraveniště, které se hrne nahoru dolů, a i v mamutí jídelně to vypadalo, jako když špinaví mravenci se přišli nutně nacpat, aby mohli dál pokračovat, motivováni nadstandardními platy i odměnami, na tu dobu. Jelikož někteří neměli čas, a stále pracovali, tak jsme jim tam vozili tuzexové bony, a brali si od nich dohodnutou československou korunu, a rozcházeli se s domluvou, že až zase něco vydělají, tak se ozvou. My jsme jim popřáli hodně sil a zdraví do další práce, a odjeli si po svých. Tento film beru jako poděkování všem těm, kteří se nějakým způsobem podíleli na této - v naší zemi - gigantické stavbě, jakých je zde jako šafránu. Je zajímavé, že dodneska odebírá energii z této atomové elektrárny hodně uživatelů CSFD, avšak někteří z nich náhle mají plnou pusu řečí proti proletářům, poctivým komunistům, a slušným lidem. Podobný film si zaslouží i všichni ti, co stavěli byty a domy v socialistickém Československu, které byly tehdy za babku, a dodnes v nich žije kolem osmdesáti procent obyvatel CR. I můj otec se výrazně podílel na stavbě jednoho sídliště, nemocnice, a mateřské školky. Kde by jste vy blbečci asi tak bydleli, kdyby nebylo dobré éry za socialismu? To vám, většině verbálních hrdinů dnešních časů, či stádovitému lidu nedojde nikdy. Styďte se! Ale to neumíte. A neumíte to proto, že jste neprošli řádnými školeními, které by z vás nadělali pokorné občany - bohabojné a autodidaktivní. Toho se bojíte jako čert kříže, a sprostá hříšnost podporovaná lenivostí ducha je vám milejší!!! (04.04.2011)

Socialistické drama o stavbě novodobé rudé katedrály je přesně takové, jak si člověk může domyslet. Herecké obsazení je sice dobré, ale herci se vůbec nepřrdvedli. A ono je to vlastně na stejno. Dříve točili takové levicové sračky a dnes zase takové komerřční sračky. Naneštěstí film vznikl v době, kdy se už do filmu nedávala extrémnost (strana vyřeší každý problém a za každým rohem je nějaký ten diverzant). Tak ani nedokáže pobavit debilitou jako třba DS70 nevyjíždí. Ale kdyby se filmu uchopil schopný scénarista a režisér (a neměli by svázány ruce stranickým aparátem), tak by se mohlo klidně stát zázrak a Atomová katedrála by mohla být zajímavým filmem. Bohužel jak jsem napsal na úvod, film vznikl v době, kdy vímě dobře jak se celý film bude rozvýjet a jak většinou dopadne. (15.06.2009)

Komunista Krampol s kapitalistickými problémy. Ten, kdo o komunismu nic neví se aspoň dozví, že na žádné schůzi soudruhů nesmí chybět chlast a občerstvení. Budovatelský-propagandistický film nutno podotknout že ve velmi únosné míře se zajímavým obsazením, není to žádná parta hic, ale beton a kořalka smíchané s rodinnými starostmi. Film si nezaslouží zatracovat ani špinit jen kvůli osobním prioritám a nesnášenlivosti režimu. P.S. Ten konec je vážně divnej… (26.06.2023)

Já se té záliby v politických dramatech snad nezbavím. :-) Ale teď vážně - z těch, co jsem měl možnost vidět, jsou tady asi nejslabší dialogy, které srážejí výsledný dojem. Prostředí by mohlo být atraktivní, ovšem bez přítomnosti soudruhování a politiky vůbec. Takhle film začne circa po půlhodině nudit a tu 104 minut dlouhou stopáž jsem přečkal jen díky tomu, že po ruce byly ještě nějaké (školní) povinnosti... Sice Krampol a Moravec ve vedlejší roli hrají celkem slušně, ale i tak musím konstatovat - politický snímek standartní kvalit, připomínající hodně Okres na severu, nicméně neuráží tolik jako tvorba let padesátých nebo zmíněný seriál. (15.06.2009)

Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie. (23.11.2012)