Opilí láskou

Rukopis P.T. Andersona nelze přehlédnout, Adam Sandler se snaží co mu síly stačí, hudba neuvěřitelně posouvající děj, přesto asi oprávněně nejslaběji hodnocený snímek mého oblíbeného režiséra. Místy hodně zvláštní až padlé na hlavu, jednu chvíli jsem si myslel zda-li se nekoukám na nějaký klon Donnie Darka. (25.12.2010)

P.T. už svoju geniálnu Magnoliu pravdepodobne nikdy neprekoná, ale zase nemôžeme od každého jeho filmu čakať tú neskutočnú hĺbku a prepracovanosť, akou disponuje práve jeho opus magnum. Punch-Drunk Love je o polovicu kratší, má úplne jednoduchý príbeh... ale je neskutočne zvláštny a nádherný. Emóciami len tak prekypuje a výkon Adama Sandlera je jednoducho fantastický (nikdy som si nemyslel, že takúto vetu vyslovím). Emily Watson takisto nezaostáva (u nej sme na to ale zvyknutí) a Andersonovi dvorní herci Philip Seymour Hoffman a Luis Guzmán hrajú svoje menšie party tiež s presnosťou im vlastnou. Ale i tak, dôvodom absolútneho hodnotenia je predovšetkým Andersonova brilantná réžia. Krásne dlhé zábery, úžasná kamera a hlavne famózna práca s hudbou sa v tak dokonalom spojení len tak nevidia. Bravó, u mňa Anderson No. 2. 10/10. Update: PDL je Anderson No. 3, do cesty sa totiž priplietol There Will Be Blood. (08.10.2006)

Opilí láskou je: romantická komédia s Adamom Sandlerom. No neviem ako na Vás, ale na mňa táto veta pôsobí dosť odpudivo. Dlho to tak aj bolo, len ten režisér mi vŕtal hlavou. Opilí láskou je: psychoalnalytická pitva navonok jednoduchého človeka, ktorý vo svojom vnútri dusí strašne veľa emócií, ale na svet ich nemôže, nechce vypustiť. Barry Egan je dobrý, ale veľmi smutný človek. A je to cítiť z každého políčka. Opilí láskou: je pohľad na citlivého človeka, ktorý sa dostal na hranicu. Veľké problémy a trápenia, striedajú malé, nevšedné radosti (nakupovanie pudingu!). A samozrejme je tu ta láska. Opilí láskou je: koncert Adama Sandlera. Aj keď si postavičky looserov vo filme odskúšal celom dosť, nikdy to nebolo pod vedením tak zručného režiséra akým je Anderson, ktorý mu svojimy dlhočíznymi zábermi nechal kvantum priestoru na seberealizáciu. Spolu so sugestívnou hudbou, vytvárajú emocionálne dusno nevídaného rozmeru. Opilí láskou je: velice atmosféricky a divný film s obrovským zmyslom, pre detajl a otvorenosť. Myslím, že po úvodnej scénke s haváriou a piánom, nebude nikto namietať. Kopec detailov, ktoré dopĺňajú úžasnú mozaiku príbehu a pritom nepôsobia rušivo. Opilí láskou je: romantická komédia s Adamom Sandlerom, ktorá je iná. Nieje najlepšia. Je iná, je výnimočná. Pocity, ktoré mi ostali po tomto filme, mi žiaden iný žánrový snímok doposiaľ nepriniesol. (25.10.2005)

Věřím, že Adam Sandler jednoho dne stane na podiu se zlatým plešounem v ruce a pronese děkovnou řeč. Je to skvělý herec, který je přímo stvořený pro smutné drama a roli prostého dobráka, který sbírá kupony z obalů díky kterým mlůže létat po celém světě. Andersson velmi pomalým tempem vypráví příběh dvou milenců, kteří nezapadají do našeho zbrklého světa. Rozvážné posouvání děje umocňuje neobvyklost obou milenců a jejich uvažování. Film je skvělý na první shlédnutí, ale už mě neláká pustit si ho znovu, myslím že bych se nudil!! (18.01.2008)

Postmoderně příznačně žánrově těžko zařaditelný film, v němž nadmíru osobitý režisér Paul Thomas Anderson umně a podivuhodně namixoval stylový filmový koktejl z romantické komedie, psychologického dramatu, kriminálního thrilleru a snímku o psychicky narušeném jedinci s obtížně zvladatelnými návaly agresivity a vzteku, který má mírné příznaky autismu či podobné psychické nemoci. Co Andersona dělá Andersonem (zasvěcení vědí, že podobně ,,divné" filmy točí i další Anderson - Wes, jehož snímky také ocení spíše divák artových či experimentálních filmů) - velmi originální práce s filmovou hudbou a střihem, která má navodit pocit psychického rozpoložení duševně narušeného člověka - tedy hlavního hrdiny (zvláště silná je až stresující scéna v první třetině snímku, kdy se na Barryho (a tím i diváka) doslova valí neurotizující stimuly z okolí jeho kanceláře - neodbytné telefonáty, cynická a nepříjemná sestra, právě dohazovaná nechtěná známost i karamboly v sousední dílně...). Na tomhle filmu je také nejlépe vidět, jaký kus cesty urazila americká kinematografie od dob tématicky podobného Rain Mana (lineární děj, klasická forma filmového vyprávění...) k Opilí láskou (linearita děje je záměrně několikrát narušena, mnohé v ději zůstává záměrně nevyřčeno, tvůrci experimentují s velmi originálními barevnými předěly atd.). Za zmínku rozhodně též stojí herecký výkon Adama Sandlera, kterému P. T. Anderson dal ve svém úžasném snímku možnost ukázat, že není hercem jedné role a že v sobě ukrývá i nezměrný dramatický talent (který později úspěšně rozvinul třeba ve Volání o pomoc...) Podobné filmy: Dedication, Rain Man (18.10.2008)