Vidiny

VIDINY by svym zpusobem mohly byt typickou blaznivou komedii, ve ktere se zaletny muz snazi zabranit tomu, aby se jeho vsemozne manzelky/milenky (shodou okolnosti shromazdene pod jednou strechou) dozvedely pravdu. Ovsem zde mame obracene genderove role a diky hudbe i zpusobu snimani se z potencialni komedie stal pekne dusny horor. One atmosfere pak jeste pridava i prednes z detske knihy. Vysledek pak ukazuje, ze i obycejne nehororove prvky mohou za urciteho spojeni efektivne vyvolat hruzu. (17.07.2020)

Schíza jak sviňa, napětí a atmosféra, která by se dal krájet. Já jsem hodně zatížen na podobné snímky, kde hlavní roli mimo schizofrenní šílenosti hraje hlavně prostředí, ve kterém se děj odehrává. V tomto případě je to překrásná, podzimem barevně zalitá zátoka, kde stojí prostorná chata a kolem jsou samé lesy, skály a vodopády. Nádhera. Samotná chata ukrývá překrásný interiér a všechno tohle zmíněné je perfektně nasnímáno talentovaným kameramanem Vilmosem Zsigmondem. Bravurní práce. Prostě a jasně, celková atmosféra snímků sedmdesátých let je tu cítit na sto honů. Psychicky narušená hlavní hrdinka Susannah York (podle jejíž předlohy režisér Robert Altman úryvky pro film natočil) je ve své roli spisovatelky fantasy božská a já jí její výkon žral se vším všudy. Dohromady pár kvalitních herců, zdatná režisérská ruka a jak málo stačí ke štěstí. Co ale k celkové působivosti ohromně přispívá je hudební složka Johna Williamse. Takového soundtracku bych se od něho teda nenadál. Smyčce, klavír a hlavně desítky podivných disharmonických ruchů a zvuků, skřípání, cinkání, zvonění, bubnování, dohromady jeden velký ambientní experiment. Na perkuse si přizval dokonce věhlasného japonského skladatele Stomu Yamashtu. Bomba! Jsem moc rád, že se ČT ART nebojí do svého programu zařazovat i takové zapadlé a neotřelé snímky, jakým Vidiny bezesporu jsou. (15.11.2020)

J*A*S*M *** píše, že mu tahle hororová psychodramata lezou na nervy. Aby také ne! Čeho je moc, toho je příliš! Ale čeho? Rozpolcených osobností do fantastických představ, sexuálních představ, vražedných představ. A přitom všichni hledají jednorožce (In Search of Unicorns) - pozor, jedná se o množné číslo. Na jednu Cathryn je toho opravdu moc: živí a mrtví milenci (včetně manžela), svět dětské fantazie (jedině v něm se cítí dobře) a především (a vskutku jedině) ona sama. Pozn. 1: Robert Altman prohlásil, že jeho inspirací k scénaři tohoto filmu byla Persona (1966) Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Oceněná hudba Johna Williamse byls příliš v souladu s filmovým dějem. Přestože dobře využil zvukové efekty Stomu Yamashty, nepřišla mi vhodná. (05.06.2018)

Občas si k horroru odskočí tvůrci, u nichž by to člověk nečekal. V tom pozitivnějším případě to může přinést zajímavý způsob i styl. Nezaujmou-li Vidiny jako horror, rozhodně zaujmou svým stylem. Susannah York je ve své roli naprosto úžasný a její plynulé přeskakování z polohy vyděšené a zmatené ženy do polohy naprosto suverénní a sebevědomé ženy je strhující. Vidiny jsou svým způsobem klasickým sedmdesátkovým psychologickým horrorem, balancujícím na hraně dramatického thrilleru, ale ten horror tu je, hluboce zalezlý pod kůží, jako zmatená myšlenka v mozku. Skvělá kamera, pohlcující hustá a napínavá atmosféra, skvělé herectví, parádní hudba (použita tvorba japonského skladatele Stomu Yamash´ty a toho já hodně rád), výborné interiéry a exteriéry. Ten film je prostě lahůdka ve všech směrech a já jen lituji, že jsem ho neobjevil dříve. (15.07.2021)

Images mohou být klidně reakcí na Bergmanovy ženské filmy (mj. Persona), a s trochou jízlivosti můžeme říct i předobraz posledních snímků Lynchových. Altman na malém prostoru rozkrývá zákoutí mysli "ženy v nesnázích", dost možná lapenou duševní chorobou... Na svět je nazíráno ze silně subjektivního pohledu Cathryn, z čehož těží především režisér jako neustálý překvapovač a pomalý odkrývač "pravd". Co se zdá chvíli jako skutečné, se záhy změní ve vidinu či sen a naopak. Do hry vstupují další 4 postavy, avšak snad jen o jedné z nich můžeme s určitostí tvrdit, že je výplodem hrdinčiny fantazie... Prostor domu na samotě nabízí množství velmi pěkných lákadel pro kameru, zároveň budování stísněné atmosféry (dramatické zoomy) za doprovodu báječné Williamsovy hudby a občasného voiceoveru. Prostě velmi dobrý mind-blowing, který bych zrovna od Altmana vůbec nečekal. (05.10.2007)