Manhunt

John Woo má k dispozici peníze a lidi na které si ukáže, ale už nedokáže vybudovat tak intenzivní atmosféru a napětí jak se na heroic bloodshed sluší a patří. Sympatický akční film, rejža ještě pořád umí, potěší nostalgickými odkazy na svoji tvorbu a některými typickými ingrediencemi. Ale postavy často nemají možnost něco předvést, než šablonovité typy hrdinů. Všichni herci určitě dělali, co mohli, ale do zamýšleného výsledku krále akčních filmů má snímek daleko. Působí divně snaha, aby postavy mluvili anglicky někdy, jindy svým jazykem. Zápletka první poloviny filmu fajn, nespravedlivě obviněný právník na útěku, pak se to zvrhává do béček devadesátých let, tajná laboratoř, super látka, která dělá z člověka monstrum, to vážně nešlo vymyslet nic lepšího? Řemeslně vše v pořádku včetně kamery, choreografie, vynikající hudba Taró Iwaširo. Ale žánr heroic bloodshed, který měl zlaté časy v 80.letech, dokázal existovat v 90. letech a sporadicky se objevoval po roce 2000 je nyní v zásadě mrtvý. Ringo Lam je nyní někde jinde, akční filmy Dante Lama se do toho žánru úplně napasovat nedají, proto doporučuji nejen staré filmy, ale věci, které se dávným časům blíží jako The Game Changer nebo Extraordinary Mission, byť, kde že dávné časy jsou. Přesto doufám, že John Woo nám ještě nějaký ikonický snímek natočí, tahle pocta japonskému originálu se úplně nevydařila. (02.05.2018)

Už je nejvyšší čas si přiznat, že hongkongská kinematografie v té podobě, v jaké jsme ji znali (a milovali) v 80. a 90. letech, je mrtvá. Klíčové žánry jako heroic bloodshed se přestaly točit, inscenace akčních scén se posouvá více k hollywoodskému stylu, hongkongští diváci preferují americké filmy... a ani tvorba někdejších ikon jako Ringo Lam či John Woo už tolik nenadchne. Obdivovaný a posléze mnohokrát napodobovaný Lepší zítřek, na němž si John Woo udělal jméno, zaujal mimo jiné tím, že příběh zasadil do špinavě realistického prostředí hongkongských ulic a vzdálil se tak pestrobarevně-papundeklové naivitě a kašírovanosti hongkongských filmů z předchozí dekády. Stejně jako jiné Wooovy filmy byl samozřejmě v mnohém velmi excesivní, ale jeho melodramatická přepjatost byla svázaná s poutavým příběhem a postavami, s nimiž člověk mohl soucítit. Manhunt se vydává úplně opačnou cestou a přijímá stylizaci, kde se dá úplně vše - postavy, dialogy, herectví i dějové zvraty - označit jako cheesy. Tam, kde klasické Wooovy snímky těžily z unikátního společensko-kulturního klimatu Hong Kongu, tam Manhunt předkládá asijský ekvivalent internacionálních europudingů, kde se často mluví anglicky (způsobem, který zní jako dabing z laciných direct-to-video braků) a ze všeho nejdůležitější je, aby se tam mohly potkat hvězdy z komerčně nejvýznamnějších východoasijských kinematografií. Příběh není vypjatým (melo)dramatem o cti a přátelství, ale nesoudně překombinovaným křížencem moderních, "seriózních a inteligentních" thrillerů s lacinými brakovkami, takže divácký zážitek trochu připomíná přepínání mezi CSI, libovolným akčňákem s Liamem Neesonem a Univerzálním vojákem 2. A není to věru spojení nijak hladké, esteticky plodné, ani divácky uspokojující. Manhunt je úsměvně přihlouplý pulp s několika poměrně působivými akčními scénami, který dokáže pobavit, ale vrcholným momentům hongkongského akčního filmu je vzdálen na míle. (16.02.2018)

Režisér kultovních akčních pecek John Woo měl pár let žánrovou pauzu, protože se ve své domovině věnoval spíš historickým (válečným) velkofilmům. Nikdy ale nezapomeneme na jeho zpomalovačky, holubice, dvě pistole a nespočet legendárních scén. Jedna z nejnápaditějších akčních legend sice nyní jakous takous hravost i řemeslnou jistotu předvede, ale vesměs jen kopíruje staré nápady a žánrové šablony. Občas to vypadá, jakoby se mistr přišel tu a tam podívat na plac nějakého průměrného kolegy, a třeba jednou na dvě hodinky, jindy na celé odpoledne usedl na režisérskou židli místo něj. Místy potěší (třeba přestřelkou na venkovském statku nebo samotným závěrem), jenže jakmile scéna skončí a plošší hrdinové začnou mluvit a „přemýšlet“, je to průšvih. Příběh nemá smysl moc řešit. Námět o nevinném na útěku je jasný, ale ostatní odbočky plné nesmyslů jsou jednoduše nedochucený guláš. Právník farmaceutické společnosti chce profesní změnu, což se ovšem nelíbí jeho zaměstnavateli, a tak se jej pokusí zbavit – pomocí policejního inspektora. Past klapne, ale jen napůl. Dotyčný totiž prchá a pokusí se své jméno očistit. Tak, Johne, a teď nám dokaž, že ještě zvládneš jiný level. (07.03.2020)

HARDBOILED 2 se fakt nekoná. Tedy ne, že by ho po vlažném trajleru někdo čekal, ale tak člověk může snít, ne? Máme tu jen lehké a ve výsledku hodně smutné zavzpomínání na dobu, kdy Woo točil nejpekelnější přestřelky zachycené na film a stvořil svůj vlastní subžánr hongkongské gangsterky potažmo akčního filmu, tzv. hrdinské krveprolití. Bromance s parametry antické tragédie, v nichž pár kámošů zpomaleně obouruč rozestřílelo stovky padouchů na krvavou fašírku. MANHUNT měl být návratem k těmhle památným snímkům, konkrétně ke KILLEROVI, jenže... Pro začátek to není gangstersko-policejní drama, ale uprchlický thriller a la UPRCHLÍK. Vlastně je to nepříjemně hodně UPRCHLÍK - z vraždy ženy falešně obviněný civil prchá před "I don´t care" poldou a rozkrývá spiknutí farmaceutické firmy kolem nového léku. Neoriginální, naivně béčkový (nechybí zabijáci vychovaní z dětí ze sirotčince), podivně zkratkovitý a veskrze nezajímavý scénář s příšernými dialogy, který jde ve finále do sci-fi, ještě podtrhuje silně melodramatická režie, slabé herecké výkony a děsný anglický dabing. Představitel hlavního hrdiny si vystačí jen s jedním výrazem obličeje a polda-manekýn naopak celou dobu zuřivě přehrává, aspoň že na herečky se dobře kouká. Přestřelky, počínaje tou úvodní v restauraci sice upomenou na starého dobrého Johna, ale na jejich někdejší epické měřítko, krvavost, syrovost i osudovost rovnou zapomeňte. Stejně tak honička vodních skútrů nemůže ani přičuchnout k fuseklím honičce motorových člunů ve TVÁŘÍ V TVÁŘ. A finální zúčtování je těm z původních filmů vzdálené i tím, že je napůl bitkou. Dohromady to dává směšně blbé béčko, kde jakžtakž funguje jen to střílení a mlácení. Což je pro nejlepšího režiséra akčních filmů všech dob tragická vizitka, zvlášť když jinak mu to pořád točí (povedené KRVAVÉ POBŘEŽÍ) a stejně starý George Miller nedávno předvedl s ŠÍLENÝM MAXEM: ZBĚSILOU CESTOU návrat s plnou parádou. (15.02.2018)

John Woo se po delší odmlce vrátil zpátky k tomu, co mu jde nejlépe- Brakové bloodshedy ve slow motion obalu byť tentokrát s tím tak moc nepřeháněl. Příběhově mě film příliš nezaujal a především v první polovině jsem se lehce nudil, ale od první velké přestřelky v baráku, která byla dost možná nejlepší z celého filmu, film dostal spád a už do konce nepustil. Je to pěkně krvavé, na souboje zde moc prostor není, spíše se zde střílí,ale občas jsem měl pocit, že až moc bezhlavě, ale účel akčního brakového béčka film splňuje. Na jedno zhlédnutí v pohodě, unešený z toho však nejsem. 60% (15.02.2018)