Souboj pohlaví

Podobné filmy to mají v dnešní době u diváků těžké. Feminismus, LGBT, BlackLivesMatter nebo třeba Snědá tíseň a MeToo. Veškerá zrovnoprávňující hnutí, která nám jsou předkládána v šíleném množství prostě rychle omrzí, zvláště pokud nám jsou tak násilně cpaná téměř do všeho a situaci naopak podněcují, vyhrocují a zhoršují. V tomto případě se ale alespoň držíme historických reálií, v hlavních rolích jsou moji dva oblíbenci a je na ně skutečně radost koukat, navíc jsou zachyceni až nečekaně přesně (ano, udělal jsem si rychlý checking, Steve jako by z oka vypadl, Emma je sice až moc půvabná a její rukávy nejsou při zatnutí trhány brutálním bicepsem, ale to je jen drobnost a vůbec nevadí). Možná by neuškodilo pojmout to méně vážně, přidat na vtipu nejen od Carella a netlačit tak na důležitost okamžiku, přestože chápu, co bylo minimálně pro BJK a ženy v sázce. Nakonec se musím pochlubit, že na ženský tenis se podívám častěji než na ten mužský, ale to pouze kvůli vynikajícím Češkám. Taky se rád mrknu na ženský volejbal, jen tak pro radost. (28.02.2021)

Ve své době to bylo zcela jistě důležité utkání, které se neodehrávalo jen na kurtu. Jak ostatně akceptuje i film, proto je tenisový zápas mezi Billie Kingovou a Riggsem záměrně podán nikoliv jako strhující bitva, ale jako všedně snímané utkání. Není totiž tím nejdůležitějším z příběhu. Důraz je kladen na emancipaci a na psychologické zázemí obou postav – hazardéra Riggse, který ztrácí půdu pod nohama a dosud vzornou Billie, která začíná objevovat nový svět, a také se kvůli tomu cítí velice nejistá. Není to špatný film, ale je hodně očekávatelný. Nic extra diváka nepřekvapí nebo neohromí. SHRNUTÍ: Je mi jedno, jestli ve skutečnosti Riggs prohrál kvůli předem zfixlovanému výsledku. I to je přece jeho prohra. Ať žije Billie! (30.08.2021)

Průměrný snímek, který nabízí náhled na jeden ze zlomových sportovních okamžiků v emancipaci žen. Battle of the Sexes sice nabídne skvělé herecké výkony Emmy Stone a Steva Carella, nicméně celý film se velmi zdlouhavě "probíráme" nudnými dialogy a machinacemi, což je "korunováno" samotným zápasem, který je podán a nasnímán absolutně bez jiskry či inovativního nápadu. Jsem si zcela jistý, že toto velké téma šlo natočit o notný kus lépe. Škoda. PS: Ten soundtrack je něco naprosto příšerného! „I'm the ladies number one. I'm the champ. Why would I lose?“ (15.01.2018)

Velké téma, ale vlažné zpracování.. Tak bych asi ve zkratce shrnula sportovní životopisné drama "Souboj pohlaví".. Čekala jsem větší dynamiku a důraz ne téma, film je spíše vleklý, průměrný a rozmělněný.. Nevím, kterou dějovou linii sledovat dříve.. Zadluženého šovinistu Riggse, coming out Billie Jean King nebo sportovní genderovou problematiku té doby vyhrocenou tenisovým zápasem.. Autoři se zaměřují na vše a na nic pořádně a proto film působí lehce odfláknutě.. Ani herecké výkony neměly moc šanci vyznít.. Obyčejný TV film, který se příliš na stříbrné plátno nehodí.. Škoda nevyužitého potenciálu.. (20.03.2018)

Lekce, co vešla do (tenisových) dějin, uštědřená superhvězdnou tenisovou lesbou na (orgastickém a testosteronovém) vrcholu proti šovinistickému estrádnímu posezonnímu tenistovi, co má kladný vztah k hazardu a chvástání, jenž buržoazní sport učinila rovnoprávným a záslužně vaginálním. Emma Stone je stále ve filmu hezčí než reálný předobraz proslulé tenistky Billie Jean King ,v té době jí bylo 29 let, ač maskéři dělali vše pro to, aby brýle a dobový účes eliminoval její půvab. A znamenitě umí táhnout a posunovat dějství kupředu. Steve Carell coby "zapomenutý" tenista Bobby Riggs, v té době už mu bylo 55 let, absolvoval skutečný souboj pohlaví i hereckých schopností, neboť je znát, že předstírání tenisové techniky mu tolik nejde, nicméně coby neporazitelný tenisový fotr je nepřekonatelně strašlivý, ovšem namaskován byl zdatně, takže svému reálnému předobrazu je velmi podobný. Celkově jsou obě jejich postavy značně zapamatovatelné. A příjemným překvapením je síla vedlejších postav, z nichž vyniká lesbická kadeřnice Andrey Riseborough, konkurenční tenistka Jessicy McNamee a také Elisabeth Shue coby vnadná manželka ústředního vyzyvatele. Kupodivu žádná ze zúčastněných vedlejších postav netrpěla scenáristickou triviálností, která se nabízela. Hudební složce také nelze nic vytknout. Doprovodné skladby jsou mixem kvalitní hudební vlny sedmdesátých let minulého století. A skvělý ústřední motiv dodal i skladatel Nicholas Britell. Uznávané režijní duo Jonathan Dayton a Valerie Faris vystihlo příkladně dobovou atmosféru a originální formou poskytlo mnohdy nenápadné detaily a nuance ve vyprávění. Tenisová klání mají jen celkem nevýznamný prostor, daleko důležitější se jeví odstranění slupky tabuizované ženské homosexuality. Výtku mám pouze k proklamovanému finálnímu mači, který postrádal potřebnou gradaci a emoční tahy štětcem, což je v rámci filmového převedení sportovní historie i hysterie dost zásadní. Tenis filmaře příliš nezajímá, tak je tenhle snímek poměrně rarita. 9/10 (19.09.2020)