Zvuk metalu

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

(8/10). 4. Zhlédnutý kandidát na Oscara 2021. Na Sound of Metal mě hrozně zaujal už samotný název, protože to zní hrozně dobře. Měl jsem tedy mírná očekávání, která byla bohatě naplněna. Riz Ahmed zde předvádí životní roli a jde vidět, že se do natáčení a do samotného ztvárnění Rubena naprosto ponořil. Musím hlavně zdůraznit, že tohle není přehrávaní. Tohle bylo herecké umění. Jsem zvědavý jak si povede na Oscarech. Člověk při sledování úplně zapomene na okolní svět a naprosto se ponoří do snímku. U filmu hodně oceňuji hudební podkres. Tady bylo celou dobu ticho, ale to k samotnému tématu filmu zřejmě patří. Věřím, že většina diváků byla po shlédnutí vděčná, že má sluch v pořádku. Tohle chtělo obrovskou dávku odvahy a obdivuji každého, kdo se s tímto nelehkým znevýhodněním potýká. Hodně se mě dotkla závěrečná dialogová scéna s Joem. Postava Joe se mi celkově hrozně líbila. Při sledování filmu jsou sluchátka povinností. (21.03.2021)

Byl bys raději hluchý, nebo slepý? To byla otázka, kterou jsem občas některým svým kámošům položil. Valná většina z nich řekla, že by byli raději hluchými, přičemž častý argument pro to byl ten, že se ztrátou zraku se člověku zpřetrhá pouto s realitou a světem. Existence filmu Sound of Metal je ale velice silným protiargumentem, který ukazuje, že ztráta sluchu vás od světa a reality může rozdělit snad ještě hůře. Film velice mrazivě zobrazuje trápení muže, který si musí zvyknout na svou náhlou a nečekanou hluchotu. Je tudíž vcelku ironické, že jeden z nejsilnějších aspektů filmu, ve kterém Riz Ahmed hrál zatím svou nejlepší roli, je právě zvuková stopa. Ta totiž průběžně přeskakuje z klasické filmové stopy, kterou slyšíme v každém druhém filmu, ke stopě... hluché. Prázdné. Jako kdyby vám všechno na světě znělo tak, že máte potopenou hlavu ve vodě. Sound of Metal proto svými slovy šetří. Spoléhá především na zobrazování oné nové reality, se kterou se hlavní postava musí vypořádat. Film tak hrozivě ilustruje náhlou a neviditelnou propsat mezi hlavním hrdinou a celým světem, kterého je sice stále ještě součástí, ale zároveň jakoby nebyl. Výsledkem je tak velice silné komorní drama s dobrou atmosférou a hereckými výkony, ze kterého mrazí v zádech. Lepší 4* (12.01.2021)

Ze všech letošních na Oscara nominovaných snímků je rozhodně Sound of Metal námětem nejoriginálnější. Žádný takový ani podobný film jsem nikdy neviděl ani o žádném podobném neslyšel. Nejsilnější pasáže vnímám úvodní vyrovnávání se s šokující situací a závěr za účasti Mathieu Amalrica s francouzským hudebním doprovodem. Film bych zkrátil jako asi skoro všechny letošní oscarové filmy. (24.04.2021)

Dobře, nebudu zastírat to, že jsem od filmu čekal něco na způsob Whiplashe. K překvapení ale nedošlo. Riz Ahmed tu hraje brutálně nepřístupnou postavu, dobře jí hraje jenom proto, že vypadá jak kdyby přišel z Bronxu. V prvních dvaceti minutách místo metalu slyšíte spíš brutální bordel, přičemž se hlavní postava vůbec nemůže divit, že přišla o sluch. Následuje další série neosobních scén, pocitů, názorů a popravdě první emoce ve mně film zanechává až ke konci, kdy se pořádně projeví Mathieu Amalric. Zajímavé drama z prostředí němých, ale na 130 minut zatraceně nepřesvědčivé, k divákovi těžko dostupné, hodně povrchní. (20.03.2021)