Horace and Pete

S „humorom“ Louisa C.K. som zatiaľ nemal šancu sa pred týmto seriálom stretnúť a už ani ďalšiu možnosť určite mať nebudem, keďže som mal značne mylné predstavy o zábave. Pokiaľ sa humorom rozumie presný opak pocitov, ktoré má človek pociťovať po zhliadnutí komediálneho žánru, čo sú naprostá mizéria, príšernosť sveta, kde žijeme a chuť si hodiť slučku okolo krku od nudy, tak je tento seriál jeden z najkvalitnejších počinov vôbec. Je to presne rovnaké ako označiť Šinsekai jori ako najvtipnejšie anime, aké kedy bolo vytvorené. Jediné pozitívum, ktoré človek môže pociťovať je, že prinajmenšom má lepší život, ako postavy v Horace and Pete. Drop 5/10 - 10% (23.09.2017)

Horace and Pete je jako seriál z jiné doby. Nikam nespěchá, jen pomocí různě "závažných" dialogů plyne až ke svému konci. Přesto se jedná o seriál, který mě během těch několika částí doslova pohltil. Pravda, nebyl jsem schopen ho sjet na posezení, ale to snad ani nejde, jelikož každý díl je obvykle třeba trochu rozdýchat. Snad ale právě o to víc měl člověk čas se soustředit na jednotlivé postavy. Milovat je a ze stejných příčit i nenávidět. Což je následně i zužitkováno v samotném závěru. Opravdu neskutečná záležitost. Oblíbené díly: epizoda 6, epizoda 9 (26.03.2018)

O Louisovi jsem doteď nic moc neslyšel, ale mohu konstatovat, že jeho umění dialogu je řekl bych na takové úrovni, jako třeba to Tarantinovo. Někoho rovnou odradí ta přemíra kecání, ale ten, kdo to poctivě projede, musí uznat, že jde o něco neobvyklého. Dlouho jsem neviděl něco tak autentického (herci občas i zapomenou text, ale znovu se nahodí, viz třetí díl, desetiminutový monolog točen na jeden záběr). Ta autenticita vs divadelnost připomíná takového odlehčenějšího/přístupnějšího Triera. Je z toho velmi cítit, že je to pro tvůrce srdcovka. Louis se kvůli seriálu zadlužil, ale sám říkal, že to stálo za to. Před dvaceti lety by to nejspíš propadlo, ale dnes přichází doba, kdy se musí zase trochu zvolnit (po všech těch Hrách o trůny atp.). Možná i proto mi Horace and Pete přijdou tak strašně osvěžující. Paráda! (PS. Škoda, že závěrečný díl už tak stoprocentní není...) (25.10.2016)

Celkové hodnocení po 1. díle: Společnost mrtvých stínů v depresivním světě Louise C.K. V tomhle výtvoru zcela zvítězila negace. Od srandy, přes pololegraci se autor propracoval k infekčnímu neléčitelnému smutku. Tahle divadelní situační depka není ani zajímavá v té své krutosti. Únavné dialogy recitované protivnými protivy v nejprotivnějším pajzlu...uf, to se hodně nepovedlo. 5%. (21.03.2016)

Konečně zase něco, co mi svou podstatou dokonale sedlo. Spíše drama než cokoliv jiného. A někdy jde téměř až za hranici únosnosti. K zamyšlení je vlastně téměř každý rozhovor a situace, i když se tváří zprvu všelijak. Pojaté je to celé dost zvláštně, až extrémně nekomerčně. Nepodbízivě. Nevim vlastně, jak to přesně popsat a pojmenovat. Ta chtěná trapnost všedních i nevšedních situací je vyloženě ukázková. Ale sem tam se vyskytnou i perfektní vtipy. Poslední díl je nepopsatelný a vybočuje nad rámec všeho... Zkrátka Louis C.K., kterého mám čím dál raději, a jeho originální, osobitý a civilně přirozený přístup. Někdy i nepřirozený.. Trefný a dokonale výstižný komentář: Matty (21.08.2016)