Aguirre, hněv Boží

Psychologicky působící cesta po Amazonce za vlastním přeludem jeho reálných postav, která je dle toho také hodnocena (nadhodnocena). Nebýt přirozené herecké geniality a charismatu Kinskeho, tento německý pokus o znázornění doby konkvistadorů skončí zapomenutý v dějinách. Rozumím tomu, proč řada lidí tomuto filmu napálila pět hvězd a rozumím i těm, kteří tomu dali nekompromisní odpad, já osobně jsem byl tímto pokusem o zmapování skutečné události silně nezasažen a zklamán ze stylu vyprávění, které krom lidské mocichtivosti nedokázalo ukázat téměř nic. 60% (21.08.2012)

Člověk by řekl, že po nějakých těch desítkách stovek filmů už začne mít odhad na to, jaký film bude pro něj. A evidentně to stále neplatí. Aguirre jsem si dlouho schovával a těšil jsem se na film plný džungle a šílenství. Což o to. Obojího je dostatek, nicméně celek se pro mě stal pouze a jen úmorným čekáním na jakoukoliv změnu (ať už děje, nebo třeba způsobu vyprávění), která vlastně nepřišla vůbec a díky tomu mě zanechala v takové podivné letargii. Tu bych sice mohl označit jako důsledek sugestivního vyprávění a ponoření se do děje, jenže pocit, který mě svíral, se spíš podobal deliriu z nudy. 5/10 (02.08.2014)

Podivně odtažité a nelidské takovým tím nechtěným způsobem. Kinski celou dobu hledí někam v dáli a v hlavě si představuje, že podává nadlidský výkon, ale v mých očích působil velmi směšně. Čekal jsem zdrcující příběh o lidské odvaze tváří v tvář nehostinným podmínkám a dostal jsem nudný dokument o cestě džunglí. Jediný obdivuhodný aspekt na celém filmu je fakt, že se natáčel ve skutečné džungli, což muselo být samo o sobě hrozné peklo. Vůbec jsem nebyl překvapený, když jsem se dočetl,, že Herzog neměl žádný pevně stanovený řád a všechno točil spontánně, protože to tak vypadá. Spousta záběrů má nulovou vypovídající hodnotu a herci kolikrát hledí za kameru, jakoby čekali na pokyn režiséra. Sledovat příběhy o natáčení bylo mnohem mnohem zajímavější, než prosedět hodinu a půl u samotného filmu. (19.11.2023)

O ťažkej práci okolo tohto filmu sa toho popísalo veľa. Herzogov prístup, kde takmer v každom svojom filme dáva vyniknúť prírode mi je blízky. Atmosferická hudba a dlhé zábery na ľudí presekávajúcich sa džungľou dávajú už v úvode tušiť, že táto cesta nedopadne dobre. K. Kinski podáva skvelý výkon. Jeho výrazné modré oči plné Božieho hnevu sú v silnom kontraste s očami ostatných členov posádky, z ktorých vycítite skôr strach a obavy. Aguirre je asi jediný, kto verí v úspech tejto cesty. Svojím cieľom je posadnutý a svoju posádku ženie neustále vpred i za cenu, že ho budú nenávidieť. Film rozhodne stojí za pozornosť, ale v ponuke tv staníc ho asi nájdete veľmi ťažko. Ešteže máme ten internet...80%. (27.10.2013)

Slepá a pomaly sa vlečúca honba za lákavou ilúziou so zásterkou "šírenia viery", neoblomná vôľa k moci, impozantné Herzogovo mystické vizionárstvo s intenzívnou katarziou v závere. Aguirre, the Wrath of God má veľmi blízko k APOKALYPSE a FITZCARRALDOVI, atmosféricky je blízky práve APOKALYPSE - tiesnivý a intenzívne dáviaci pocitom stratenia, absenciou výhry či návratu. Cesta nikam diváka pohlcuje pomalým tiahnutím sa k záverečnému zošaleniu stvárnenom ako vždy skvelým, horko charizmatickým Kinskim. Aguirre, the Wrath of God, respektíve plť na ktorej prejdeme naprieč dielom má v sebe silného génia loci, pre Herzogove filmy tak typického (zatiaľ každý jeho film si ma úplne podmanil), vyťaženého z Kinskeho signifikantnosti, magických priestorov nekonečnej džungle a jej tepny, kde Herzog použitím minimalizmu ťaží maximum. Znova píšem - Herzogove filmy sa nesledujú, oni sa prežívajú. (30.03.2013)