Neznámá dívka

Tématem filmu je konflikt citu a rozumu. Krimi, na jejímž pozadí jsou divákovi zabaleny běžné denní situace. Přesné postižení společnosti bez zbytečné vaty. U jiného filmu by mohl divák začít pospávat, ale tento se style od ostatních liší - bez hudby, padnoucí přesný střih a přesné vyjadřování pocitů herci mlčením. (03.10.2017)

S přibývajícími minutami jsem lépe chápal, co chtějí Dardennové sdělit a zároveň méně rozuměl tomu, proč to sdělují tak strašlivě krkolomným způsobem. Lépe by udělali, kdyby silně (a úmyslně?) neuspokojivou, příliš mnoho nikam nevedoucích odboček obsahující pseudodetektivní linii zcela vypustili a k poukázání na nedůvěru v komunitě a z toho plynoucí problémy využili drobných každodenních konfliktů mezi lékařkou (na roli skvěle připravená Adèle Haenel) a jejími pacienty. V prostém, stylisticky čistém a k žádnému konkrétnímu cíli nesměřujícím pozorování Jenny při práci tkví hlavní síla filmu. Jeho slabinu naopak představuje postupně sílící didaktismus, projevující se robotickým jednáním hlavní, vykoupení hledající a kompromisy odmítající hrdinky a přecitlivělostí vedlejších postav, chodících tezí. O sobeckosti lidí usilovně hledajících viníky vlastního neštěstí v někom jiném jsme přesvědčováni například prostřednictvím teenagera, kterému se dělá blbě od žaludku jen při pomyšlení, že by se měl zapojit do pátrání po dívce, již jako jeden z mála viděl krátce před její smrtí. Prapodivný mix tří obtížně slučitelných žánrů (sociálního dramatu, detektivky a morality) pak vrcholí na způsob deus ex machina. Namísto katarze se dostavuje zklamání. Částečně sice možná zamýšlené (život na rozdíl od fikce nenabízí elegantní řešení), ale z větší části vyplývající z toho, jak ledabyle jsou postavy napsané a k jak nepřesvědčivě motivovaným činům je tvůrci nutí. 55% (30.11.2016)

Dardennovci opět tam, kde jim to jde nejlépe. To jest mezi společenskými a morálními vazbami a s kamerou od prvního do posledního záběru přilepenou na hlavní hrdince. Mám jejich filmy rád, jenže příběh, jehož nosné téma je vražda a tajemství, nesmí být jednoduše takhle intimní a klidný. Pak musím dodat, že se stal docela nudným. (21.05.2017)

Opäť tu máme drámu, ktorá mi príde neskutočne nedocenená a opäť je to filmom, ktorý má síce pomalé tempo, no rovnako má natoľko zaujímavý príbeh, že sa človek pri tom nenudí. Nemyslím si, že by to bolo až tak silné, ako minulého roku bol Glassland, no rovnako to stojí za to vidieť. Pretože emocionálne, postavovo a príbehovo to funguje podľa mňa vynikajúco. Stihneme poznať všetkých, stihne ich pochopiť, sú zaujímavý a najmä ich ťahá príbeh, ktorý neustále plynie ďalej. A človek chce poznať pravdu. Nie je to ale podané thrillerovým štýlom, ale viac dramatickým štýlom. A funguje to. Mňa osobne tento film držal celý čas. Hlavná hrdinka je sympatická a celý čas vieme, prečo sa snaží zistiť, koho stála jej chyba život. Je to silný film, výborne natočený, má charizmu a človeka nepustí. Alebo aspoň mňa. Podľa mňa stojí za pozornosť a rozhodne odporúčam. Hodnotenie: A (04.04.2017)

Šikovná a sympatická mladá doktorečka (Adèle Haenel) v červených a modrých svetríkoch namiesto klasicky bieleho lekárskeho plášťa behá od pacienta k pacientovi a popri tom zvláda ešte malú ordináciu. Trápia ju výčitky svedomia, že nepomohla, aj keď mohla...otázkou je, mala otvoriť, keď už mala po pracovnej dobe? Asi áno...Veľmi pomaly plynúca dráma bez nejakých silnejších zvratov. Tak trošku som sa cítila akoby som bola s tou doktorkou v práci, pripadala mi ako taká moderná Dr. Quinn, niekedy som sa o ňu až bála, aby sa jej niečo nestalo. Osud neznámej ženy z kamery mnou však nepohol, chýbali mi tam výraznejšie emócie alebo napätie, proste niečo mi tam chýbalo, takže film hodnotím len slabšími 3*. Povedala by som, že sa jedná skôr o TV film a nič by sa nestalo, keby som si La Fille inconnue nechala ujsť. Pozreté na ARTE 15.09.2021. (16.09.2021)