Neznámá dívka

Opäť tu máme drámu, ktorá mi príde neskutočne nedocenená a opäť je to filmom, ktorý má síce pomalé tempo, no rovnako má natoľko zaujímavý príbeh, že sa človek pri tom nenudí. Nemyslím si, že by to bolo až tak silné, ako minulého roku bol Glassland, no rovnako to stojí za to vidieť. Pretože emocionálne, postavovo a príbehovo to funguje podľa mňa vynikajúco. Stihneme poznať všetkých, stihne ich pochopiť, sú zaujímavý a najmä ich ťahá príbeh, ktorý neustále plynie ďalej. A človek chce poznať pravdu. Nie je to ale podané thrillerovým štýlom, ale viac dramatickým štýlom. A funguje to. Mňa osobne tento film držal celý čas. Hlavná hrdinka je sympatická a celý čas vieme, prečo sa snaží zistiť, koho stála jej chyba život. Je to silný film, výborne natočený, má charizmu a človeka nepustí. Alebo aspoň mňa. Podľa mňa stojí za pozornosť a rozhodne odporúčam. Hodnotenie: A (04.04.2017)

Tohle neni film, tohle je teze. Postavy jsou odfláknuté, dialogy na první dobrou, kamera pracuje celou dobu jenom s jedním plánem, pohodlně vždy usazeném ve středu záběru a ta proklamovaná sociální civilnost nejspíš funguje na canneské buržousty, kteří nikdy neměli potřebu navštívit maloměstskou kliniku či se setkat s jejími problémy a pacienty. (02.08.2017)

Nejlepší devízou tohoto filmu je pro mě ne příliš známá herečka Adéle Haenel, která svým vzezřením vypadá trošku jako Emma Smetana a stejně dobře i před tou kamerou vypadá. Pokud Vám sedne její běžná role obvoďačky, tak budete spokojeni tak, jako já. Jinak se jedná o obyčejný příběh z francouzského venkova, který je, podle mě, zvláštní právě onou obyčejností, do které mi Adéle perfektně zapadla. Působí to jak kdyby se to stalo u Vás a Vy byste byli přímo součástí jejího příběhu. Spolu se sympaticky souznějící Adéle mi to prostě sedlo. (28.02.2020)

Ono je to přesně jak píše Matty. Nejsilnější je film ve chvílích, kdy ukazuje doktorku při práci. Na tom jejím neosobním přístupu k pacientům je něco podmanivého a nepamatuji si, že by mě někdy něco tak rutinního a obyčejného dokázalo upoutat. Adéle Haenel byla v tomto případě milionovou trefou. Jenže o co je silnější linie lékařská, o to slabší je ta pátrací. Na mě tady bylo až moc náhod, což by se ještě dalo překousnout, ale jestliže mi v jedné rovině ta absence emocí seděla, tak v té druhé jsem emoce postrádal. Navíc závěr s přiznáním byl příliš vykonstruovaný a celkový dojem hodně pokazil. 55% (20.05.2017)

Jestli tě pacient dojímá, nejsi dobrý doktor. A co divák? Mladá lékařka Jenny ve filmu bří Dardennů pátrá po jméně pacientky, za jejíž smrt cítí jistou odpovědnost. V duchu frantíkovského pojetí le dogme 95 sledujeme morálně hutnou socio-detektivku zatíženou úvahami o různých druzích profesionality, spravedlnosti a několika hříchy, za něž by páter Knox rozhřeřešení bez příslibu extenzivního modlení neudělil. Byť je zarputilost hlavní hrdinky tak velká až hůře uvěřitelná, podobně jako další motivy některých vedlejších postav (opět skvěle slabošský Jérémie Reniér), není tím méně inspirativní. Dardenny šlechtí především to, že nepřestávají točit o normálních lidech, přestože tlak na prezentaci simulakra rozplývající se střední třídy je v kinematografii jistě značný. Belgie činžáků, uniformní architektury, karavanů, stavenišť, ikeácky (ne)zařízených bytů a sterilních ordinací je v jejich pojetí filmově nezajímavá, fakticky o to hodnotnější. Léčit pacienty bez pojištění jste asi nechtěla... (15.04.2018)