Režie:
Pavel BlumenfeldScénář:
Věra KalábováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Jiří ŠustHrají:
Olga Scheinpflugová, Blažena Holišová, Vlasta Chramostová, Ilja Prachař, Vilém Besser, Věra Tichánková, Miloš Willig, Ladislav Kazda, František Miroslav DoubravaObsahy(1)
Olga Scheinpflugová v hlavní roli detektivní hry, která se odehrává v poválečném pohraničí... Na návštěvě u své dcery bydlící v pohraničí zemře náhle při ranní procházce její otec. Šokovaná vdova (O. Scheinpflugová) nemůže uvěřit v jeho náhlou smrt, rozhodne se, že zjistí pravou příčinu jeho úmrtí a vydává se za dcerou (B. Holišová). Její obavy potvrdí i vyšetřování policie, které je liknavé a pouze formální. Potřebují něco konkrétního. A ona má dle slov vyšetřovatele spíše jen zlé tušení, pocity. Pokud by měla nějaké důkazy, to by bylo něco jiného. Žena se rozhodne okolnosti vraždy svého muže, o níž je skálopevně přesvědčena, vypátrat… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Pozoruhodné psychologické komorní drama, které se dotýká dramat spjatých s druhou světovou válkou. Olga Scheinpflugová hraje svou titulní úlohu brilantně a půdorys divadelního dramatu, který z toho také je možné cítit, to jen dokresluje. Ostatní herci tvoří pozadí; u inscenací té doby to ani jinak nebylo možné. I televize se vyvíjí. ()
Eliška a její rod vyšetřuje smrt svého manžela, která vypadá zcela přirozeně, ale není tomu tak. To srovnání Elišky fakt sedí, protože Olga Scheinpflugová hraje roli Elišky i v tomto detektivním příběhu, který se odehrává na konci léta 1945. Její mimika, slova, chování jsou naprosto stejná. Ale to vůbec nevadí, role jí sedla přímo na tělo. Její dceru hraje mladá Blažena Holišová, zetě Vilém Besser a jejich přátelé Vlasta Chramostová a Ilja Prachař. Všetečnou a otravnou sousedku ztvárňuje Věra Tichánková. Hudba Jiřího Šusta je spíše minimalistická, ale pěkně zapadá do konceptu. Snímek nenudí a rozehrává téma udavání za Protektorátu a pěkně v závěru graduje, poslední záběr je geniální! Na tento televizní film jsem čekal hodně dlouho, kdoví, kdy naposled ho v televizi dávali, ale bylo to asi hodně hodně dávno, řekl bych, že naposledy někdy před Sametovou revolucí. Kéž by ČT vytahovala více zapomenutých inscenací, kterých se jí po archívu válí nespočetně. ()
Nemohu se zbavit pocitu, že jsem viděl úplně jiný snímek, než o kterém se tady píše. Já viděl osobu s Dg. G30, která si vybájila podezření, že její choť, který od ní z pochopitelných důvodů ujel k rodině dcery, byl zavražděn. Ten si totiž sebou odvezl i vkladní knížky a bohužel, jelikož byl vzhledem k věku patrně diabetik (Nedali jste mu, chudákovi, ani najíst!), nešťastnou náhodou na procházce zkolaboval a při pádu se smrtelně zranil. Vydala se tedy bába po jeho stopách k mladým, kteří od ní utekli až do pohraničí(!) Po krátkém zahřívacím kolečku, kdy jim prohrabala všechny šuplíky a vyčetla co mohla, obvinila zetě z vraždy. Protože se ale vkladní knížky našly a místní policisté vyšetřování uzavřeli jako nešťastnou náhodu, musela uznat, že tudy asi cesta nepovede. Tak aspoň házela vidle, do čeho mohla. Jen díky stoicizmu svého zetě se sama nestala obětí násilného trestného činu, na čemž měl nemalý podíl i rodinný přítel, který se jí aktivně zastával a konejšil ji. Podle hesla: Čím čertu dobře... se zákonitě ocitl v hledáčku. Byl obviněn, že dědka zabil on, protože ho, jakožto příslušník Wehrmachtu (kam musel jako sudetský Čechoněmec chtě nechtě narukovat), za války udal a teď se bál, že bude prozrazen. Co na tom, že v té době dědek s babkou žili na opačném konci republiky (takovou dálku se mladí odstěhovali...). Marně ji všichni včetně kriminalisty přesvědčovali o nesmyslnosti počínání, bába ho poznala (pareolie) a fertig! Konec dobrý, všechno dobré. Bába je odvážena do ústavu, s vítězoslavným osměvem (a několika hezkými tiky), který značí, že ještě neřekla poslední slovo. Popravdě řečeno, nepříliš jsem pochopil, jak to vlastně snénárista myslel a proč to vůbec někdo (a ještě tak mizerně) natočil (šestinu filmu tvoří fotografie stromu). Celé to připomíná ochotnické představení, notně doplantané. I když Prachař je standardně dobrý a Scheinpflugová to zahrála (pokud hrála) výborně. ()
Poprvé jsem tuto inscenaci viděl jako dítě a dodnes jsem si z ní zapamatoval jen nepříjemný pocit z postavy Ilji Prachaře. Což znamená, že jsem to napětí musel tenkrát asi hodně prožívat, protože jinak bych si na ni už vůbec nevzpomněl. A jako poměrně napínavá mi tahle už hodně technicky zastaralá hra přišla i teď. Určitě má stále své neobvyklé kouzlo, i když hraní Olgy Scheinpflugové mi tady šlo trochu na nervy, ale možná to mělo tím větší autenticitu. Proč by koneckonců hlavní postava nemohla být docela protivná a neurotická stará bába. Překvapil mě také svým způsobem otevřený konec, který bych v té době v televizi nečekal. Inu zázračná nová vlna československého filmu už byla v běhu, což se zřejmě promítlo i do některé televizní tvorby. ()
Docela napínavá story 1) by neměla šanci, kdyby v hlavní roli neexcelovala 63letá Olga Scheinpflugová, která ztvárnila hysterickou matku par exellence. Je protivná a nesnesitelná, současně ji trochu litujeme a nakonec se ukáže, že... ale to nesmím říci, to bych spoileroval. Ale překvapení tam je...a hned dvakrát._____ 2) Rovněž 45letá Věra Tichánková (Kostková, co chce prodat svůj domek) předvedla úlisnou megeru zcela přesvědčivě._____ 3) Za zmínku stojí i dobové cenové poměry. Plat prodavačky v konzumu 800 Kčs, dobrý plat jejího muže činí 1 400 Kčs a domek se prodává celkem za 35 000 Kčs. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- V závěrečných titulcích je Vilém Besser uveden jako Míla Besser. Touto přezdívkou ho oslovovali jeho přátelé. (bomber7)
Reklama