Režie:
Juraj HerzScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Marta Vančurová, Vlastimil Harapes, Sylva Kamenická, Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Eva Sitteová, Lubomír Černík, Žofie Veselá, Jan Hartl, Eva Svobodová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie (M. Vančurová) a student stavební fakulty Petr (V. Harapes) – žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou (S. Kamenická). Upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, která sídlí ve dvoře. Jenže jednoho dne dostane Maruška prudký zánět mozkových blan, na který posléze zemře. Tragická událost těžce poznamená psychiku i soužití obou manželů. Zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná: fotografie, hračky, oblečení i sbírku starožitných hodin. Vymazat z paměti milované dítě však samozřejmě není možné. Cesta k vyrovnání se s tragédií a k nalezení nové naděje vede jinudy… (Česká televize)
(více)Recenze (122)
Sympatická mladá fotografka žije ve skromném, ale velmi útulném hnízdečku s rozkošnou dceruškou. Je tam taky manžel, ale s ním se tolik nepotkáváme. Vede si studentský život a zjevně si není jist, jestli jeho žena je to, co opravdu chce. Jinak všení radosti a starosti. Náladově velmi příjemné, sevřené, intimní. Divák, který předem neví, si však nutně klade otázku, proč by ho to všechno mělo zajímat. Odpověď je náhlá a zdrcující. Totální šok, konec, černá díra. Paralyzován pak sleduji, jak se rodiče protrpí k novému začátku. Jako otec pětileté dcery a divák s vkusem mohu potvrdit, že tady nejde o "citové vydírání" (Mi Nu-Chai), nýbrž o velice přesvědčivě podaný příběh. To samo ještě nedělá film dobrým, ale tady se podařilo skvěle vystihnout náladu, má to intimní hloubku, barvu. To i díky nedostižně vynikající Vančurové. Harapes vedle ní působí jako statista, což je ale výstižné: tento film je spíš "jejím" než "jejich" příběhem. Autorku scénáře prý postihla stejná tragédie a jde tedy o velmi osobní pohled, s nímž režisér Herz naložil opravdu excelentně. Uprostřed bídy a trapnosti normalizace jde o malý zázrak. K tomu, že ve mě tento film zafungoval, velmi přispěla i okouzlující představitelka malé dcerušky. ()
Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo. ()
Téma vskutku nelehké, které samo o sobě slibuje hodnotný filmový prožitek. Ovšem pojetí i vedení děje bylo nějak zvláštní. Ani herecky to nebylo zrovna top ( a to jistě bylo co hrát ). Řekl bych, že se úplně nepotkal scénář s režií a herci. Nebo se prostě jen neprotly tyto složky s mým naladěním. Škoda... ()
Nedokázal som to dopozerať. Chcel som, ale nedalo sa. Akonáhle som si uvedomil o čo ide, musel som to vypnúť. Neviem či sú slová užívateľa “Fraida” citáciou z filmu, no je to veľmi krutá pravda, ktorú možno pochopiť len vtedy, keď si človek danou skúsenosťou prejde na vlastnej koži - no nikdy by nemal. ()
Juraj Herz se nebál natočit jakékoliv téma a psychologické drama Den pro mou lásku se mu taky povedlo. Příběh podává tak jak je, bez nějakých trapných melodramatických a laciných srdcervoucích scén a nebojí se ukázat i nahotu krásné Marty Vančurové. Kameraman Jiří Macháně střídá různé filtry na kameru, což má výraznou stylizaci. Petr Hapka složil a nahrál hudbu ihned rozpoznatelnou dle jeho rukopisu, místy ovšem s motivy, které zaznívají i v jeho jinších filmech. Ústřední dvojice, která přijde o dítě, Marta Vančurová a Vlastimil Harapes (nadabován Františkem Němcem) tvoří dobře ladící pár, kterému fandíte, aby se po smrti jejich dcerky vše zase vrátilo do starých kolejí a oni mezi sebou začali zase komunikovat. Nejen na svou dobu vcelku odvážné dílo, které se naštěstí vyhnulo všem ideologickým blábolům a místo soudružských propagací rozjíždí dramatickou depku. Kdyby si Herz nepřepsal scénář Markéty Zinnerové podle sebe, asi by to dopadlo právě naopak, za což se potom Zinnerová s Herzem dlouhá léta neúspěšně soudila. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (11)
- Markéta Zinnerová napsala scénář na základě vlastního, zřejmě nejhoršího životního zážitku – smrti své dcerky Pavlínky. (sator)
- Kvůli nahotě ve filmu došel Martě Vančurové dopis, ve kterém stálo: „Vážená soudružko, naše brigáda socialistické práce se shodla na tom, že jste kurva.“ (Duoscop)
- Celý film bol natáčaný v Prahe. (dyfur)
Reklama