Láska a smrt

„Jste mi odporný, ale miluji vás..“ Duše tak široká, až je její zaměření jen velmi úzké. Je třeba mít na paměti, že ať už stimulujete jsoucno filozofickými rozpravami, nebo přednostně kvalitativně libido (na kvantitu brát zřetel, až bude pauza delší osmi měsíců), vždycky to skončí tak, že odtančíte alejí s Bergmanovým smrťákem.. Břitký intelektuál Allen těží ze svého fyzického chcípáctví i načtených a nakoukaných klasik a k tomu hraje Prokofjev, jak kdyby skládal hudbu už k natočenému materiálu. Takže sraz vesnických idiotů v Minsku? Díval se traktorista Saša do rodokmenu? Mnohé by to vysvětlovalo.. (02.06.2023)

"Odpust, Woody, tvé neurózy mě sice baví a tahle tvá parodie na nejen ruské velikány patří možná k Tvým nejvtipnějším snímkům, ale už se nesměji, jako jsem se smával. Přijde mi, že Tvůj humor nemá střed, že v něm není nic, žádná hodnota, která by kolotoč výsměšných gagů poháněla. Na můj vkus to bylo přiliš nihilistické, bylo v tom mnoho cynismu a málo... asi moudrosti. V sedmnácti jsem se ale chechtal na celé kolo. Těšilo mě totiž, žes na mě jako na mladistvého intelektuála pomrkával a že jsem v tvých žertech poznával bytosti vysmívané - od Dostojevského po Leibnize." (15.02.2006)

Láska a smrt pochází z plodného Allenova období, let sedmdesátých (což je samozřejmě chyták, protože všechna Allenova obdoví jsou plodná), kdy vznikly takové skvosty jako Annie Hall nebo Zahraj to znovu, Same, ale i filmy slabší - třeba Spáč. Láska a smrt je někde mezi. Avšak i relativně průměrný Allenův film je v rámci ostatní produkce silně nadprůměrný. Krom toho neznám jinou, tak trefnou parodii (nejen) na ruské romány, se všemi těmi šílenými strýci, bratry, rohatými ruskými Židy (v Evropě jsou pruhovaní), neopětovanou láskou, mystickými vizemi, a hlavně - žitem. Všude jenom žito! Ale nenechte se mýlit, není to jen film veselý. Klade i některé hlubší filozofické otázky jako: Pokud byl Ježíš truhlář, kolik si asi účtoval za skříně? (20.03.2005)

Láska a smrt je patrně nejlepší allenovská vypalovačka, která disponuje vražednou dávkou sarkastického intelektuálna, čítankově zbabělým hrdinou, jeho nymfomanskou vyvolenou a řadou ponaučení, díky nimž již vím, že subjektivita je objektivní, že při souboji nemám střílet nad sebe a k zakukleným postavám svírajícím kosu mám mít jistou míru nedůvěry. (12.11.2011)

Woody Allen své parodistické období zakončil skutečně ve velkém stylu. Vzal si na paškál Dostojevského a celkově literaturu 19. století a jak to dopadlo? Náramně. Vtip střídá vtip, hláška střídá hlášku. Chvílemi hodně komické, chvílemi i docela hořké a satirické, ale v každém případě originální. Závěr alá Sedmá pečeť, podbarvený nádhernou hudbou Sergeje Prokofjeva, je prostě nezapomenutelný. Woody tak stvořil svůj první velký film a upozornil na sebe, že je tvůrcem, který stojí za pozornost. Díky svým scénáristickým a režisérským dovednostem, roztomilým kreacím a nevšedního půvabu Diane Keaton (nikdy nebyla krásnější, než tady) se za dva roky dopracoval k Oscarovi. Ale to už je jiný příběh. Láska a smrt uzavírá Woodyho parodistické období a přitom i mírně naznačuje jeho další tvůrčí období - melancholické a zadumané komedie o lásce a lidských vztazích. 100%. (16.01.2008)