Spojenci

Od té doby, co Zemeckisovi vyrvali producenti z rukou animátorské studio, protože ztratil zbytky tvůrčí soudnosti a byl odhodlaný dělat ošklivé CGI nezáměrně strašidelné horory až do konce věků, se teda vrátil k hraným filmům. Ale je jasný, že mu jde dál jen o samoúčelné trikové hříčky bez zájmu o vyprávění příběhu nebo i vytvoření zajímavé estetiky. Když se setká s námtem, co mu padne, jde se protrpět k příjemné exhibici (Muž na laně), ale jinak smůla. Unudění herci před kamerou v nudném prostředí něco odříkávají, aby mohla být na pozadí neviditelná dokreslovačka. Gratuluju, jen mě nebuďte. (15.02.2017)

Spojenci mě čapli a nepustili, co bych víc chtěl? Možná aby si Marion svůj nejbáječnější den života nepředstavovala tak, že se půjde nacápnout na deku k vraku válečného letadla. No ale to si už my dva vyřešíme v soukromí, teď ještě něco k Braďákovi - jestli to vážně nebyl on, tak mu ta plastová figurína byla minimálně hódně podobná. Jako padesátník vypadá tak přirozeně, že být průvodčím ve vlaku, dám mu studentskou slevu a ani nebudu chtít vidět průkazku. Akčních nábojů mohl Robert sice přidat o něco víc, ale kdo taky dneska potřebuje vidět mečování i v kině? Válečná konverzačka s kvalitní základnou. (03.02.2017)

„Jakou máme šanci? Že přežijeme?“ - „60:40…že ne. Jestli oba, netuším.“ Už úvod mě velmi chytl. Snaha hrát přesvědčivě manželský pár mě bavila, o hlavní hrdiny jsem se bál (zbytečně, ale co už) a především jim v jejich počínání fandil. Výborné byly hlavně pasáže s mícháním karet a večírkovou přestřelkou. Navíc, nemám moc rád samoúčelné milostné scény, které jsou ve filmech jen proto, aby byly, avšak ta za písečné bouře měla cosi do sebe. Což se ovšem nedá říct u „efektní“ scény porodu, kdy jsem protáčel oči v sloup. Chvíle relativního klidu rodinného života měly svoje opodstatnění, člověk si o to více užil tu postupnou prohlubující se nedůvěru, zpětné promítání si jistých indicií, podezřívání, zmatenost a strach z pravdy, to mě bavilo hodně. O to víc jsem smutnil z krapet naivní akce ve Francii (nejslabší části filmu). Protože i konec, ačkoliv trochu natahovaný, byl překvapivě výborný. Celkově mi tahle podívaná vychází na slušné 4*. „Velvyslanec přijede přesně ve 20.30.“ - „A když se zpozdí?“ - „Je to Němec. Přijede včas.“ (05.05.2017)

Je škoda, že se tyhle kostýmové výpravné velkofilmy z období druhé světové války pomalu (v západní kinematografii, v Rusku to samozřejmě neplatí) přestávají natáčet, neboť tohle neustále opakované variování historie, jak ji napsali vítězové, je místem, kde svět je příjemně černobílý, Němci jsou ti zlí a Spojenci ti správní hrdinové. Řečeno reklamním sloganem řetězce Globus Tady je svět ještě v pořádku. Tak to vidí i Robert Zemeckis a servíruje romantiku uprostřed Bitvy o Anglii, stejně jako variaci na slavnou Casablanku. (05.03.2017)

Jak trefně poznamenal můj bratr: "jako když jíš suchou rejži". Někdo jako Zemeckis by neměl mít problém vymáčknout z (jakéhokoli!) filmu daleko více emocí, pravdou ale je, že poslední dobou už mu to režírování nějak nejde... MAROCKÁ část je relativně dobrá, zato LONDÝNSKÁ je tak nijaká, že ji ani zdařilá FRANCOUZSKÁ vsuvka nezachrání. 2,5*. (26.01.2017)