Popírání holocaustu

Námět silnější než zpracování.Postupně sklouzneme k nudnému soudnímu dramaty,kde si hrajeme se slovíčky.Historický přesah je ale nezpochybnitelný. (17.11.2017)

Vcelku napínavé soudní drama se zajímavým a dnes bohužel stále aktuálním tématem popírání holokaustu. Líbilo se mi zajímavé pojetí scénáristy, kdy se ze spravedlivého rozčilení strategicky mění ke klidnému a striktně právnímu přístupu "s klidem Angličana". Film by se měl dostat do školních osnov. (24.03.2019)

Námět zajímavý, soudnictví v Británii absurdní a film slabota. Ani ta Osvětim mě moc nedostala. (22.05.2019)

Bylo nebylo, dávno před dobou postfaktickou, přihodila se zvláštní věc. Slavný vědec, prohlašující se za historika, rozhodl se předělat kus historie dle svého výkladu.. Ač nejsem Žid ani historik, podmanivost vyprávění mne přibila do křesla a nepustila ani na jednu ze 110minut stopáže. Protože holocaust je dokázaný už nějaký ten pátek, scénář poměrně brzy opustí neutrální postoj k oběma soupeřícím stranám a brzy máme jasno, kdo bude ten "zlý" - ovšem děje se to se zručností, která bere dech. Pokud dopředu neznáte pozadí kauzy, do poslední chvíle netušíte jak soud dopadne a i po padnutí verdiktu div nelámete tužky. Rachel Weisz, Tom Wilkinson a Timothy Spall vedou lítý boj o budoucí chápání jednoho z největších porušení lidských práv v historii, aniž by snímek Irvinga nějak démonizoval - do poslední chvíle se bere v úvahu vše včetně lidského práva na názor. (26.06.2019)

Film oceňuji, i když mě téma holocaust příliš nezajímá. Zaujalo mě to z důvodu konfliktu svobody projevu vs. šíření dezinformací. Proto mě trochu mrzí, že ve filmu nebylo líp poukázáno na to, jak si obhájci Irvinga protiřečí. Takže v rámci svobody projevu je možné falzifikovat dějiny, ale v rámci svobody projevu nemůžeme někoho označit za lháře a popírače, jak to udělala Deborah?? Pokrytci, najednou asi svoboda projevu neplatí. Ještě mi trochu vadilo, že až do poloviny filmu stále trvala na tom, že bude vypovídat, lepší by bylo prostě ihned přijmout tu právnickou strategii a ne pořád trvat na svém. Téma je ale silné a soudní proces je natočen věrohodně, bez prvoplánové snahy šokovat. Jen myslím, že ve skutečnosti Irving nebyl až tak hloupý, jak to z filmu vypadá, určitě má lepší argumentační schopnosti. A zvraty ve filmu jsou, už jen tím, že na poslední chvíli to vypadá, že soudce stojí na straně Irvinga. Silná je scéna na začátku, kdy ji židovská komunita přesvědčuje, aby svá slova odvolala, stačilo by podepsat papír. Jsem ráda, že necouvla a do soudního sporu šla. V těchto věcech musí být člověk nekompromisní. Historie je jen jedna. V dnešní době jsme uvěřili, že pravda je relativní a každý má právo na názor, i kdyby to byla sebevětší blbost. Někomu chybí ve filmu větší dramatičnost. Jenže nejde vyhovět všem. Kdyby tam bylo větší drama, zase by někdo filmu vytknul, že se nedrží skutečnosti, je až moc emotivní, manipulativní a já nevím co. Nemyslím si, že každý film z prostředí soudu musí být jako teatrální představení, kde do poslední chvíle netušíme, jak to dopadne, a v poslední minutě najednou přijde „nečekaný“ závěr. (12.03.2022)