Popírání holocaustu

"Nezapomněli jsme na Vás. Hlas trpících byl vyslyšen." Asi mě ani moc nepřekvapuje, že tento film se silným poselstvím nemá vyšší hodnocení a že se najdou lidé, co film označí za "odpad". Antisemitismus různého stupně je mezi námi (ve společnosti jako takové, i v myslích velké skupiny lidí) trvale zakořeněn (viz i některé "tematické" diskuze zde na csfd). Dá se říct skoro od doby ukřižování Krista. Za tu dobu měl různé nositele i různé projevy. Různé středověké pogromy, různé Dryfusovy aféry či Hisneriády to vše je součástí bolestné historie našeho lidstva, a události holocaustu tak z toho pohledu nejsou vlastně ničím tak překvapivým. A žel ani ničím, co by dalo všem těm nesmyslným projevům antisemitismu nějakou stopku. Tento film je toho jasným důkazem. Dvě knihy Davida Irvinga mám doma a četl jsem je (nebo se o to aspoň pokoušel), tak přesně vím, o co se jejich autor v těch knížkách pokouší. Dělá to přitom opravdu důmyslně a je hodně přesvědčivý. Tváří se, že zcela důsledně vychází z historických pramenů, takže pokud člověk neví, co je to za člověka, může ho čtení jeho knih opravdu hodně ovlivnit. O právním sporu se spisovatelkou a historičkou Deborah Lipstadtovou jsem už dopředu něco věděl, ale přesto ve mě ten závěrečný verdikt soudu vyvolal silné emoce. Chápu, že někomu, kdo se moc v historii neorientuje nebo ho nebaví, ten film mohl místy připadat trošku rozvláčný či nudný. Ono "soudit historii" či soudit její možný či nemožná výklad, to opravdu není pro nezasvěcené lidi nic extra vzrušujícího. A to ještě právníci Lipstadtové zvolí na první pohledu dosti zvláštní taktiku. Hlavně žádné osobní svědectví, žádné emoce, ale jen fakta. Je zajímavé ve filmu pozorovat postavu Deborah Lipstadtové (již svým jménem předurčené k tomu být bojovnicí), jak je nucena svůj boj (a své svědomí, jak říká) přenechat právníkům. A tak když v jisté fázi procesu dostane Irving prostor sdělit soudu i přítomné veřejnosti své pochybnosti o existenci otvorů ve střeše plynových komor a noviny jsou hned plné palcových titulků "žádné otvory, žádný holocaust", je člověku Deborah líto, protože vidí tu její bezmoc. O to silnější je pak ale konec s verdiktem soudu. I když je toto opravdu ten skutečný konec? Není poselství filmu spíše v té následné scéně, kdy se novináři ptají Irvinga, zda po verdiktu soudu již přestane popírat holocaust, a on na to reaguje s úsměvem slovy, že v žádném případě? Nikdy to neskončí... Smutné, ale obávám se, že veskrze realistické vyznění tohoto, alespoň pro ně, hodně zajímavého filmu. (04.05.2017)

Mimořádně silné téma v soudním dramatu, který výstižně popisuje úskalí a slabá místa demokracie. A tím nemyslím jenom sám fakt, že vůbec může existovat osoba/dokonce samozvaný ,,historik", která tak nezpochybnitelný fakt, jako je holocaust, je schopna zpochybňovat, ale i to, že spravedlnost a v tomto případě i historickou pravdu, může získat a potvrdit jen ten, kdo disponuje vysoce nadstandardními finančními prostředky a může si dovolit dražšího a tudíž schopnějšího právníka. (03.02.2019)

Po filmařské ani herecké stránce nic zajímavého nebo neobyčejného, ale atmosféru snímku dodává fakt, že je to zpracování skutečné historické události. Osobně mě velmi překvapilo, že zrovna ve Velké Británii můžou být nějací občané, kteří považují navzdory historii vlastní země Hitlerovy názory za skvělé. (25.12.2016)

Skvěle obsazený snímek se strhujícím příběhem, který je ale podáván na příliš dlouhé stopáži se zbytečně "agresivním" emočním důrazem. Denial mě šokoval ve dvou rovinách. V té první faktem, že může být někdo vážně tak zabedněný, aby popíral holokaust - jedno z nejhrůznějších zvěrstev moderních dějin. V té druhé tím, o jak neuvěřitelně promarněnou filmovou příležitost se jedná. Celý příběh a herci přímo vybízejí k tomu, aby šel daný výsledek více do hloubky, možná byl i více kontroverznější a aby byl celý film podán komorněji za použití dokumentárního stylu. Takto je to jen bohužel průměrný film, u něhož jsem měl pocit z dobře odvedené filmové práce jen při scénách z Osvětimi a obžaloby postavy skvělého Timothyho Spalla. „Trouble is, what feels best isn't necessarily what works best.“ (22.04.2017)

Škoda, že tu všetko mimo súdnej siene bolo tak nudné, nezáživné a uspávajúce. Myslím, že táto téma by si zaslúžila omnoho lepšie spracovanie, hlavne keď uvážime, aký herecký výkvet sa tu zišiel, no skrátka... vzhľadom na tak vysokú koncentráciu mojich obľúbených hercov som čakal niečo ďaleko lepšie. Inak na Irvingovi je krásne vidno, ako sa na určitú tému možno pozerať dvojitou optikou, a to i vrátane niečoho tak faktograficky jasného a nespochybniteľného ako je holokaust. Priemer. 60/100 (30.07.2017)