Popírání holocaustu

Už jsem to asi zmínil i jinde. Moje babička tehdy na konci války mladé děvče - ošetřovala na Štiříně v rámci akce pana Přemysla Pittra ,,Zámky'' děti přeživší peklo vyhlazovacích táborů. Spojenci je nácházeli po celé okupované Evropě, hlavně v Polsku. Učila je znovu mluvit, jíst příborem, dávala jim lásku a něhu jako by byly její vlastní. Každá ošetřovatelka měla takto na starost skupinku dětí - chlaců i děvčat. Dětí těžce traumatizovaných jež přišly o vše a jež zažily nepředstavitelné nevyslovitelné věci. Dnes už jich žije jen pár. Žijí většinou v Izraeli, ale na mojí babičku nezapomněli. Jezdí za ní a za námi jako za vlastní rodinou (byť dnes mají své vnuky a dcery) ale pro ně a to už navždycky bude moje babička - maminka. Láskyplně jí tak oslovují byť jejich pravé maminky z Polska, Ukrajiny zmizely někde tam kde miliony dalších... Nezapomněli na ně, ale udělaly za tím tlustou čáru. Mojí babičkou jim začal nový život. Když jsem s nimi poprvé večeřel všiml jsem si, že každý má na předloktí vytetované číslo. Číslo, v které nacistické bestie změnili lidskou bytost, bližního svého... Dávno po válce u dobré večeře v útulném bytě s rodinou okolo mně opravdu v tu chvíli zamrazilo... Na chvilku jsem si musel představit dezorientované lidi zmožené hrozivou cestou, lidi vyháněné z dobytčáků, řev esesmanů, štěkot psů, srdceryvné ,,třídění'' a trhání rodin kdy jedna strana znamenala smrt hned a druhá pak až po vyčerpání hladem a upracováním... Pro většinu roztříděných pak už jen poslední cesta tam dolů po schodech ke ,,sprchám''... --- Nedivím se paní Lipstadové, že se s nácky nebaví. Nejsou hodni diskuse. Když je někdo magor, nebudu si s ním povídat nebo dokonce diskutovat o faktech, která jsou NEODDISKUTOVATELNÁ !!! Je dobře že nakonec Irving Lipstadovou sám zažaloval. Způsobil si tak sám svůj pád celou věc popírání holocaustu skvěle zviditelnil, nicméně považuji za šílené, že se 50 či dokonce 70 let po válce stále vedou diskuse zda holocaust byl. Kam se asi poděly ty miliony lidí? Děsím se skutečnosti, kdyby Irving vyhrál nebo až jednou nějaký jiný soudce nechá nějakého Irvinga vyhrát. Film se perfektně drží faktů a detailně popisuje celý proces. Vysvětluje rozdíly práva britského od amerického i ono nebezpečí, kdy soud se měl odehrávat v Londýně. Je tam perfektně vidět způsob boje špičkových právníků z teamu Lipstadové, kteří jak chirurgové aniž by umožnili Lipstedové do procesu vnášet osobní rovinu - vedli přesné řezy do nadutosti žalujícího, které nakonec Irvinga usvědčily z rasismu a ze záměrného pokřivování historických faktů. Tenhle film (stejně jako byl proces sám) je svým způsobem také hlasem všech těch umučených a zavraděných. Je další svící na oltáři pravdy, u kterého musíme neustále dbát aby to světlo nikdy vyhaslo. * * * * * (01.10.2017)

Velice věrně natočené historické drama o jednom soudu s mezinárodními dopady. Snímek je celkově velice komorní s dobrými hereckými výkony a několika nezapomenutelnými pasážemi jako Osvětim či první setkání Deborah s Davidem. Dialogy jsou správně peprné, vedlejší aktéři jsou správně britský a Rachel Weisz je ozdoba toho všeho. Tak proč tři hvězdy? Inu ač celek se drží skutečnosti, těch momentů proč si ho pustit podruhé nebo potřetí zas až tolik není. Přesto palec nahoru. 70% (29.06.2017)

Mno jo, Holokaust , ten klasicky samozrejme nepopieram, len tvrdim, ze smrt Zyda v Auschwitz sa rovna smrti ukrajinskeho rolnika pocas hladomoru v 30. rokoch v ZSSR. Jo a smrt zida sa rovna aj smrti africkeho cernocha Tutsiu v Rwandskej genocide 1994. Tam vrazdili Hutuovia nielen Tutsiov ale aj umiernenych Hutu. Takze tak a podla tohoto to vyzeralo, ze ten David Yrving bude akymsi novodobym Hytlerom : 62 % (25.05.2019)

Ač se tato historická rekonstrukce nedočkala mimořádných ovací, já se přikláním k menšině, která je s výsledkem spokojena. Pokud pominu samotnou návštěvu Osvětimi, která bez pochyby patří k nejsilnějším momentům filmu, tak tu máme vcelku velmi inteligentní drama s těžce charismatickým hereckým ansámblem. Démonický Timothy Spall a žena mých erotických snů Rachel Weisz. Ne že bychom nenašli tucty promakanějších soudních dramat, nicméně i zdejší justiční proces má vzhledem k tématu a zajímavé demagogii páně Davida Irvinga co nabídnout. Za mě zdařilý snímek s chytrými dialogy a několika silnými momenty. (19.05.2017)

Mimořádně silné téma v soudním dramatu, který výstižně popisuje úskalí a slabá místa demokracie. A tím nemyslím jenom sám fakt, že vůbec může existovat osoba/dokonce samozvaný ,,historik", která tak nezpochybnitelný fakt, jako je holocaust, je schopna zpochybňovat, ale i to, že spravedlnost a v tomto případě i historickou pravdu, může získat a potvrdit jen ten, kdo disponuje vysoce nadstandardními finančními prostředky a může si dovolit dražšího a tudíž schopnějšího právníka. (03.02.2019)