Po strništi bos

Již zkratkovitá předloha působí spíše jako prvotní nástřel a osnova pro značně obsáhlejší látku, ale zachraňuje ji Svěrákovo jazykové mistrovství a zaobalení do přesně trefeného podmanivého mixu klukovského převážně letního dobrodružství plných úsměvných, každodenních i dramatických momentů z vyrůstání na venkově během okupace. Prostě taková dramatičtější variace na Bylo nás pět či Mikulášovy patálie. Adaptace pak sice z velké části pouze bez kontextu otrocky ilustruje scény z novely, ovšem absentuje onen záchranný pás v podobě laskavého humoru a hravé češtiny. Navíc chybí jakýkoli dramatický rámec a, což je vůbec nejtrestuhodnější, ona záchranná obezlička v podobě svébytného dětského úhlu pohledu skrze eskapády "nás hochů, co spolu chodíme a prožíváme všelijaká dobrodružství". Výsledkem je pěkně "koukatelně" natočený nesoudržný slepenec tu lepších a tu horších střípků scén; nic více a nic méně. (01.01.2019)

Vzal si sbírku povídek (vzpomínání na dětství) svého otce Zdeňka Svěráka a riskl to s vlastním scénářem. Se zlou se potázal. Dílčí scény často nedávají smysl, nikam nesměřují, nijak negradují. Bez zastřešující dějové linky to jaksi neladí. Uplyne 30 minut, divák se nedojme, nezasměje, nezasní. Ale pořád věří. Po hodině je mu jasné, že prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů dopadne hodně špatně. Nadýchané vzduchoprázdno. Svěrákovská laskavost je pryč. Nostalgie ještě jaro nedělá. Nesourodá témata, absence humoru, absence dramatičnosti. Co na tom, že je to technicky suverénní (moc pěkná kamera Vladimíra Smutného)? Malý Eda Souček musí s rodiči nuceně z Prahy na venkov, začleňuje se mezi vesnické vrstevníky a snaží se vyznat v rodinném konfliktu s tatínkovým bratrem. Jenže právě linka strýce Vlka (ovšem s pitomou snovou scénou) se může snad jako jediná pochlubit nějakou příběhovostí. Zbytek jsou epizodky bez pointy. Necítíme dramatičnost dané doby, ani se k nám nedostává opravdové pnutí v početné rodině. Ondřej Vetchý zvláštně přehrává, Terezu Voříškovou Svěrák hodně špatně vede, dětští herci se se svými rolemi poprali obstojně, Oldřich Kaiser si pak v každé scéně právem krade prostor pro sebe. Celkově velké zklamání, něco mezi dvěma a třemi hvězdami. (28.12.2017)

Kto má Svěráka rád, bude Po strništi bos možno preňho filmom roka, kto ho rád nemá, ten tento titul maximálne vyhejtuje. Dôvody sú jasné. Je to totiž film presne taký, ako ste očakávali. Láskavý, vtipný, hrejivý, no tieto prívlastky všetci dobre poznáte. Lenže Eda je hlavný hrdina a je to malý chlapec, takže osobne by som bol s výčitkami podobného typu opatrný. Na udalosti sa totiž pozeráme jeho očami, takže jednorozmernosť postáv, či skôr figúrok, je svojim spôsobom opodstatnená. Čo je ale dôležité, je svěrákovic schopnosť napísať skutočne vtipné scénky a dialógy. Že je potom aj film viac sledom malých epizód ako celistvým dejovým oblúkom, je iba logickým vyústením dramaturgického prístupu. Taktiež oceňujem, že ako prequel nevyžaduje nutne znalosť Obecnej školy. A tak čo, dáme to nakoniec za štyri. (06.08.2017)

Dobré postřehy, čím se lze nechat zaujmout, vypočítává Matty, ale zdůrazňuji, že jde o celkem snadno odhalitené záměry tvůrců, které nefungují i z dalších důvodů, než Matty uvádí: ať už proto, že dramatické momenty v rodině neodpovídají povaze ani vývoji naznačeného a odkrývaného konfliktu, takže některá rozhodnutí vyznívají neodpodstatně, nechtěně směšně, absurdně či přímo rozčilujícně, anebo proto, že u dospělých herců je občas silně poznat, že hrají, jak jsou nepřirození (především Vetchý a Voříšková) - hlavně v komických (Vetchý) či sentimentálních (Voříšková) momentech. Čili tam, kde to divák cítí nejpalčivěji. Další nepříjemností je, že tam, kde stará poetika Zdeňka Svěráka byla nemilosrdně vtipná a úderná proto, že byla podložená silným příběhem a pointovala se v čase organicky stále více s tím, jak se rozvíjel děj a prohlubovalo nosné sdělení, v tomhle sledu epizodických scén a vzpomínek to působí trapně jako vyprávění vtipů, aby utekl čas, a poetika jako obšlehnutá, vykradená, či násilně vzorová - vyprázdněná. Frustrace, která přijde se závěrem, kdy pocítíte, že jste se nakonec dozvěděli mnohem méně, než bylo ve filmu naznačeno a slíbeno, a že jste vlastně vůbec nedostali příběh, a přitom je ve vás teď nahodile uloženo lecos, co nebylo nosné a dourčené ani pospojované, a teď to ve vaší hlavě straší jako nadbytečné a ztracené, je hodně nepříjemná a snadno převáží to celkem příjemné dobrodružství momentů strávených s dětskou partou, zájmem o postavu Vlka v podání výborného Oldřicha Kaisera nebo připomínáním si typických rysů tehdejšího venkova, těch poutavých, vlídných, přitažlivých, i těch syrových, krutých, až odstrašujících, ale každopádně jako celek konstitutivních pro každého, kdo ještě měl tu čest (jako o několikerých prázdninách u dědečka ještě zčásti i já) - to byla přitom nejpřirozenější a nejvýživnější linka, která udržovala pozornost a sympatie, byť nakonec se ukázalo, že poněkud uměle a podvodně, že totiž byla také spíše samoúčelně zneužitá a v celku díla nikam nedovedená. A film jako takový tedy považuji za nezvládnutý, nikoli pouze za nedotažený. *~ (18.08.2017)

No, tentokrát u mě Svěrákovci prošli tak trochu s odřenýma ušima, spíše bych hodnotil 3 a půl. Film na mě působil velmi rutinně, trochu povrchní a nahodilé vzpomínání, v němž je jakoby vše hozeno na hromadu a je pouze na divákovi, aby se to pokusil spojit a někde za rohem našel onen očekávaný poetický obraz dětství ve válečné době, která zde také vypadá jen jako taková kulisa, dokonce doprovázená výroky typu "Jsem se za tu válku nějak spravil...". Základní line příběhu by se prakticky mohla odehrávat v jakékoli době. Herecky určitě kvalitní, nicméně potenciál a um, i u těch nejlepších, tedy Kaiser - Tříska, zůstal také ne zcela využit. Nicméně rodinné tvůrčí duo si stále drží svůj styl a v roce 2017 stále dokazují, že se na ně české publikum může vcelku spolehnout. (02.01.2019)