Pustina

V komentáři mírný spoilery. Na jednu stranu je skoro až směšný, jak musí bejt v posledních letech film špinavej, temnej a depresivní, aby si vysloužil nálepku "punc kvality". Na stranu druhou ovšem neříkam nic, jelikož Pustina jednoznačně kvalitní je. Vytknout se jí dá místy až moc vláčný tempo, přičemž by se leckde dalo ušetřit na ukazování věcí, který nutně ukazovaný bejt nemusely; druhou mírnou slabinou je finální epizoda, jejíž náplň nestíhá předchozímu dění prakticky v žádným ohledu. Určitě však dodává tečku, vyvolávající spoustu dojmů - viz působivej rozklad malý komunity, v níž se vytahujou ze skříně všichni kostlivci, jejichž význam nabývá tragickýho významu poté, co se skutečný důvody zločinu ukážou bejt tolik malicherný. Nemluvě o trestech, hrozící vývojem ještě větší zrůdy, než jaká tu byla dosud. Pustina exceluje vedle prvotřídní audivizuální stránky především hereckým výkonem mnoha zúčastněných; dobře hrajou jednoduše všichni. O level vejš nade všema jsou Jaroslav Dušek a Leoš Noha - druhej zmíněnej je úžasnej v tom, jak přesvědčivě dokáže přepínat z polohy zdánlivýho joudy na podrážděnýho, avšak dostatečně jistýho kriminalistu. Absolutní královnou scény se ovšem stává Zuzana Stivínová: její výkon těžce zkoušený ženský, která přišla o dceru, má na krku psychicky narušenýho manžela a celá komunita je de facto proti ní, osciluje kdesi na hranici dokonalosti a sebezničení. Kdyby mi někdo řekl, že si po natáčení prostřelila v koupelně hlavu, asi by mi nedělalo potíž uvěřit... Pokud bych měl vypíchnout ještě něco, nemůžu nezmínit ultratísnivou atmosféru, v níž se stávají psychologickým hororem i situace, do nichž by to normálně nikdo neřekl. Znáte takový ty momenty, kdy se v okolí někomu něco strašnýho stane, ale vy si stejně trochu odechnete, jelikož se to nestalo vám? Pustina je občas tísnivá tak naléhavě, že v těch sračkách plavete taky. Mimořádně kvalitní špatná nálada. (19.06.2017)

"Co když už nebudeme nikdy nikomu věřit?" Miluju deprese a proto se mi seriál líbil. Vlastně ne. Deprese nemám rád, protože se s nimi střetávám takřka denně a proto mě to v Pustině moc nebavilo. Byl tam sice skvěle zapomnětlivý nabíječ Karel, jeho úžasně vyrovnaná dcerka Klárka nebo hodný vařič perníku Šary, ale taky tam byla tlupa dementů z pasťáku, poldové ve svetrech a detektiv, kterému někdo neustále stál na vedení. Již z obsahu jsem vytušil, že mě to nijak zvlášť bavit nebude, ale nechal jsem se nachytat hláškami o nejlepším seriálu desetiletí. Dobře mi tak, měl jsem dát na instinkt, ale když už to vzbudilo takový ohlas, tak jsem to prostě musel vidět. Nyní jsem pro referendum, prolomení těžebních limitů a vybagrování Pustiny, protože bych do ní nerad znovu zabloudil. (31.05.2017)

Pustina je opravdu brutálně temná záležitost odehrávající se v prostředí, kde by jste žít prostě nechtěli. A přeci i tam žijí lidé. Mají své plány, sny, mají vize a někteří dokonce přemýšlejí o budoucnosti. O budoucnosti Pustiny, protože Pustina je obec. Obec Pustina ležící v pustině. Stalo se u našich filmů zvykem, že když se děj odehrává kdesi na vesnici či dále od velkoměst, jsou všichni ti lidičkové karikováni jako různí svérázové či Mařky a často jsou svým způsobem zesměšňováni pro svoji jednoduchost, která na městského člověka působí hloupě. Náhodně se objevící měšťák v takovém prostředí pak zase působí směšně sám o sobě, protože tam nepatří, protože v tom prostředí neumí fungovat a protože neumí s místními komunikovat. Sem tam se tam ještě šoupne nějaký ten hantec aby byla iluze exotička dokonalá. Jenže divák to většinou cítí a tak mně třeba Díra u Hanušovic (2014) moc nechytla. Mnohem lepší z těchto ,,sociálně temných'' záležitostí byl Dům (2011) a nebo ,,skvělá'' Poupata (2011). K těm má Pustina zdaleka nejblíže, rozdíl je v tom, že je nejméně o dva levely nad nimi. HBO machruje s každým seriálem, který vypustí a po Hořícím keři se opět sáhlo po prostředí našich luhů a hájů... Když jsem ještě dělal archeologii, dělal jsem na záchranném archeologickém výzkumu hřbitova v Libkovicích. To byla obec z níž zbyl jen barokní kostel a jeden domeček s posledním obyvatelem (shodou okolností také starostou), který se odmítl nechat vystěhovat. Břicháček se tuším jmenoval. Každý den jsem jezdil z Mostu na kole nahoru kolem rekultivovaných kopců a kalných jezer plných smrduté vody kolem výdechů z šachet do bývalých Libkovic, obce, která už na mapách nebyla a kam jezdil pošťák jen kvůli panu Břicháčkovi. Při pochůzce tam nahoře nad Mostem člověk nacházel zarostlé lavičky, kašnu s kachlíky... Zbytky domů... Bylo to tam jak v Pripjať. Místo bez lidí. Pustina. A když náhodou jel nebo šel někdo kolem, byla to většinou podivná existence táhnoucí odkudsi železa či nerozbitý vlnitý eternit... Paradoxně se důl před vybydlenými Libkovicemi zastavil a dál se v plánované těžbě nepokračovalo... Lidé už ale odešli. To podobné řeší v Pustině se starostkou Sikorovou. Nešlo si při sledování na ty Libkovice vzpomenout a samozřejmě podobný osud potkal desítky jiných obcí ležících na ložiscích hnědého uhlí... Stejně I tam tenkrát někdo už těžařům kývl na slušné odstupné, někdoale chtěl zůstat... Ty jež chtějí žít v Pustině dále a jichž není mnoho starostka Sikorová zastupuje. A jak je to s každou menšinou bránící se většině, stane se problémovou.... Pustina není skvělá jen způsobem natáčení, výběrem vskutku depresivních lokací, ale i perfektně zvolenými typy pro každou figuru. Samozřejmě exceluje Dušek, Cina, překvapil Noha, ale i ostatní podávají naprosto úžasné výkony. Škoda, že něco takového netočí ČT... Veliká spokojenost!!!! * * * * * (16.01.2017)

Proč jen musím napsat: na české poměry mimořádné. Právě že: na české. Hodně se vydařila pošmourná, realisticky působící, výprava a kamera, která snímá zdevastovanou, pustou krajinu jako odraz vztahů lidí, kteří v ní žijí. Charaktery postav jsou nejednoznačné, procházejí logickým vývojem a rozhodně se nejedná o schématické panáky, ale o plnohodnotné lidi. _______Na osm dílů je ale málo děje, proto se hodně nastavuje atmosférou a já si říkala: „Vážně museli toho člověka zabírat, jak přejde celou ulici? Nestačil by střih?“ Podkreslujících scén bylo příliš mnoho, takže chvílema nudily. To, že se některé motivy nevysvětlily (vztah kluka z pasťáku s mladší dcerou starostky) a neukončují (sígr z pasťáku) beru jako záměr, že ne vždy vše musí být podáno po lopatě. ______ Herecky velmi dobře zvládnuté, nejvýraznější byl Jaroslav Dušek jako postava, která má hodně stránek, a jak se postupně odhalují, divák musí měnit svůj názor na něj. Pro Duška netypická role (dle těch, které jsem viděla), ale předvedl mistrovsky mnohovrstevnaté herectví. (01.02.2017)

A pak že se v Česku neumějí točit temné detektivky... tak ponurý, tak syrový a tak autentický pokus se v tomhle žánru objevil tady v místní tvorbě naposledy někdy na konci 60. let v kalašovce Petra Schulhoffa Po stopách krve... Prvků, které tenhle projekt dělají výjimečným, je hned několik - atmosféra zapadlé části republiky, konce světa, příhraničí, Sudet, opravdu vynikající kamera, střih a režie, minimalistická hudba a práce s ruchy, skvělé herecké výkony (vynikající Jaroslav Dušek obsazený konečně mimo svou tradiční hereckou škatulku, skutečně skvělá Zuzana Stivínová, jakož prakticky všichni herecky zúčastnění...), vynikající scénář, sociálně-kritický prvek...Pustina je real. Není tu žádná nadsázka nebo umělecká licence. Všechny ty figury jsou skutečné. A skutečný je i ten svět zobrazovaný v seriálu. Svět odvrácené strany Česka. HBO skutečně umí vygenerovat kvalitu té nejvyšší jakosti. Pustina je česká seriálová událost dekády, první ryze český projekt, který je kvalitativně srovnatelný s tím, co se točí ve světě! Mistrná sonda do života lidí na kraji společnosti. Bezradnost a nefunkčnost systému shrnutá v jedné větě - A co mi jako uděláte?! (30.10.2016)