Ružové sny

„Boli ste spolu?“ - „On ma asi nechce.“ - „Daj mu niečo do kávy a hotovo!“ Nevím, zda existuje i nějaká jiná verze, ale stejně jako nemám rád, když se kdoví proč musí předabovávat slovenští herci českými, vadí mi to i opačně. A z „romštiny“ jsem pro změnu neměl vůbec nic (což byl ale nejspíš i záměr tvůrců, takže budiž). Příběh v Ružových snech není podstatný, staví se hlavně na z filmu sálající letní atmosféře a mile naivní mladé lásce. Té okolnosti nepřejí, tudíž se i nálada (s pomocí výborné Hapkovy hudby) postupně začne proměňovat, ale divákův zájem tím neochabuje. Přece jen hlavní pár Nvota-Bittová je maximálně sympatický. Očekávaný a nevyhnutelný konec udělá s publikem své, ale příjemná vzpomínka zůstane. Krom předabování mě ještě lehce zklamalo, že dlouho fungující humor se pozvolna skoro vytratil. Tak či onak, celkově mi to dává slušné 4*. „Pozor na peniaze! Keď dávaš peniaze... počúvaš? Hmatateľne sa presvedčiť či ten človek žije. Keď spí na posteli, dotknúť sa ho. Keď nedýcha, nemá nárok!“ (28.10.2017)

Venkovské, letní, idylické, krásné, romantické. Docela překvapení, přiznávám se, že se mi do toho moc nechtělo, ale o to spokojenější jsem byl na konci. Je tam fajn hudba, sympatický pošťák a překrásná Iva Bittová, kteří spolu mají skvělou chemii. Mix komedie a dramatu je poetický, kouzelný a krásně se na to kouká (naštěstí jsem viděl verzi s titulky u nářečí). Tento film bych se rozhodně nebál doporučit, je to krásně natočené a samotné prostředí ve filmu hraje taky výraznou (pozitivní) roli. 75%. (25.03.2021)

3,5 hvězdy. Filmy o lásce z živočišného a pestrého cikánského prostředí snad nemůžou zklamat. Viz i pouze o rok starší Cikani jdou do nebe. Divák si kromě vzpomínky na krásnou Bittovou odnese i zlaté rady do života jako "Keď mám problémy, vždy si dám vajíčka." nebo "Keby si bol smutný, tak sa najedz. Smutní ľudia sa majú najest." :) (09.11.2019)

Růžové sny jsou malý orbis pictus: Hanák jimi syntetizuje různé společenské i individuální životní formy – s důrazem na mnohotvárnost ideálů, (zlo)zvyků i předsudků, které usměrňují mezilidské vztahy i poměr člověka k jeho životnímu prostoru. Úsporné obrazy se v plynulém, neupovídaném vyprávění, protkaném nenahodilými analogiemi (jež upamatovávají na plně nepostihnutelné correspondances, tajemnou stavebnost skutečnosti), přirozeně druží, svědčíce současně o všem – o životě, místech a snech, o pocitech, práci i láskách, o lidech, zvířatech a věcech – , a uvádějí tak do jednoho nerozdělitelného světa, jehož drolivost je jen zdáním, vyvolaným vlastní labilitou jeho obyvatel – herců i diváků. (22.12.2013)

Slavný film Dušana Hanáka Růžové sny vypráví o světě na pomezí vesnice a kolonie. Logicky, vzhledem k předchozímu Hanákovu zaměření, je zde život v kolonii vnímán semidokumentárně a našinec je opravdu rád, pokud film sleduje se slovenskými titulky. Rozdíly mezi vsí a kolonií jsou transponovány skrze pohled na mladou lásku a výsledkem je atraktivní pohled na cosi jiného. Mladý Nvota s ještě mladší Bittovou jsou autentičtí až na dřeň. (10.12.2020)