Můj život beze mne

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)

Hm... zbyvaji vam 3 mesice zivota, co se da / musi stihnout? Nahrajete dceram narozeninova prani az do osmnacti, navstivite otce ve vezeni, zacnete si vasnivy romanek, najdete pro manzela a deti novou mamu, udelate konecne neco se svymi vlasy... (a nikomu o tom nereknete) Ann se davno smirila s velmi skromnym zivotem ("Mela jsem dite v sedmnacti s prvnim klukem, ktereho jsem polibila") a s podobnym silnym stylem prijala i rakovinu. Nastesti to neni hysterka, ale pomerne inteligentni a odhodlana divka, ktera nedovoli filmu sklouzavat do klise a nesnesitelne melodramaticnosti podobnych snimku. O to se nakonec reziserka Coixet ani nepokousela a s dokonale prirozenou Sarah Polley natocily realisticky (?) pohled na necekany konec zivota cloveka, ktery si nemuze dovolit vsechno zahodit a odjet na cestu kolem sveta. Vse samozrejme jako vzdy vzejde z uveritelnosti postav, v tomhle smeru snad pro film nebyla stastnejsi volba nez drobounka Polley, zvladajici z Ann vytvorit lidskou bytost uz sklopenim oci a par usmevy. Z obrazovky nesleze v jedinem zaberu a sympatie, ktere si dokaze ziskat jsou v zaveru pro divaka... smrtici. "Nikdy sis nemyslela, ze si budes uzivat dest a zvuk listu, jako lide z knih, ktere jsi nemohla cist" (24.10.2009)

Velmi zajímavě a pozoruhodně pojaté drama o tragédii života. Bez přehnaného emocionálního vydírání, střízlivě a z pohledu života ženy, která byla předčasně vržena do dospělého života se vším všudy a ještě předčasněji stanula před bránou konce života. Krátkost života, zodpovědnost a všeobecná nenaplněnost pak vedou mladou Ann (zajímavá Sarah Polley) sice ke stále střízlivému, ale přesto nejbouřlivějšímu období jejího života. Život, který prožívá plnými doušky, zbytek života, který chce po okraj naplnit opojením, láskou, usmířením a zabezpečením budoucnosti svých potomků. Na velké zoufání nezbývá čas, prožívání života je na prvním místě. A tak se snaží a užívá si okamžiky a prožívá sice perný, ale přesto krásný život, kterého se musí nedobrovolně vzdát. Život, který jí toho tolik vzdal a přesto nezatrpkla. Ukazuje život v jeho horších podobách, v tíživých situacích, neporozumění, odcizení, nesnadných existenčních podobách. A přesto stojí život za žití, za překonávání osobních komplexů a pocitů ublíženosti a ochutnávat a ukusovat života z té části, která chutná a zpříjemňoval si život tak, jak je jen možné. Aby neměl člověk pocit marnosti a zbytečného promarnění toho nedlouhého času zde. Z dalších rolí: Annina kolegyně z práce Laurie (Amanda Plummer), posedlá chutí do jídla, Annin manžel Don (Scott Speedman), naleznoucí konečně práci, sousedka Ann (půvabná Leonor Watling), ideální adeptka na úlohu nové manželky a matky, Annina matka (Deborah Harry), poznamenaná nepřízní životního osudu, hloupoučká kadeřnice (Maria de Medeiros), polykající život ve stavech slavení, Annin milenec Lee (Mark Ruffalo), krátkodobá, ale naplněná láska, lékař Thompson (Julian Richings), oznamující Ann příchod smrti, Anniny děti Patsy (Kenya Jo Kennedy) a Penny (Jessica Amlee), největší radosti Annina života, a Annin otec (Alfred Molina), dlící ve vězení. Příjemné, nevšední a upozorňující. Život není jen jednoduchý, ale to není důvod k tomu být zatrpklý a zapšklý. Na život, na blízké osoby, na lidi, na svět. (13.02.2013)

Hodně šílená záležitost. Jste mladá žena z ne zrovna vysoké příjmové skupiny. Na krku dvě děti. Manžela, který se sice snaží, ale nepřináší to žádné větší výsledky. Přesto vytváříte láskyplné naplněnou domácnost. Zjistíte ale, že vám již nezbývá příliš času a nechcete to nikomu říct a děláte všechno proto, aby váš skon dával smysl a hlavně abyste nikoho neotravovali. Sociální sonda s přesahem. Hluboké, silné a citlivé. Na tohle se musíte trefit do nálady. To mi chybělo, abych dal plnou palbu. (10.01.2024)

Téma umírání patří k filmově nejobráběnějším tématům. Isabel Coixet se s bravurou vyhla prvoplánovité sladkobolné hře na city a natočila inteligentní, ale zasahující, film, který je nejsilnější zejména v momentech hrdinčina přemýšlení o životě před branami smrti a také v dialozích mezi ní a doktorem, který se stává jakýmsi jejím patronem v posledních týdnech života. Dialogy jsou napsány opravdu mistrně a možná ne každý bude souhlasit s obsahem Annina "bucket listu", ale kdoví, jak bychom se zachovali na jejím místě my. Výborný herecký koncert Sarah Polley. (07.06.2013)