L. A. - Přísně tajné

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Perfektně promyšlená kriminálka s geniálně napsaným scénářem. K tomu herecká elita - policisté Kevin Spacey hledající zločince a záriveň i zisky z prodeje informací bulváru a z herecké role v Odznaku cti, Rusell Crowe na základě svých traumat z mládí ochraňující týrané ženy v celém L.A., dobrácký(?) kapitán Jamese Cromwella organizující pátrání po vraždách, o kterých ví své, výtečný DeVito coby majitel bulvárního plátku Tiše, tiše!, nebo krásná luxusní děvka Kim Basingerové. Cynický děj je opsaný ze života - povýšení ani peníze nečekejte za práci, ale za levárny, jako hrdina je vyznamenán vždy ten, kdo něco podělal, policajt dodržující zákony je pro smích, zatímco policajt zabíjející zločince budí respekt,... Trailer: http://www.csfd.cz/film/4123-l-a-prisne-tajne-l-a-confidential/videa/ (20.09.2009)

Korupce, podsvětí, zločin, luxusní děvky. Přijde mi, že toho času tenhle kus u nás tak nějak prosvištěl opodál diváckého zájmu, i kritici kriminálku o odvrácené straně spravedlnosti tak nějak neřešili. Ač si v kinech po světě vedla velmi solidně. Máme tu ambiciózní svini, jinak synka z policejní rodiny, málomluvného drsoně, kterému vadí, když někdo uhodí ženskou, i elegantního poldu, který o sobě rád čte v novinách. Masakr v nočním baru tyhle tři spojí, ač každý nejprve sleduje stopu na vlastní pěst. Jenže pochybná věrnost služebním řádům nakonec vstupuje až na nejvyšší místa. Celkově je to přitažlivá látka, výborně napsaná (těch milých cynických dialogů) a stejně dobře zahraná. Na chuť jsem jí ovšem přišel až jako „zkušenější“ divák, možná jsem lehce zamotanou zápletku dřív jednoduše nepobral. Pečlivě stylizovaná atmosféra a mistři svého oboru za kamerou (skladatel Goldsmith, scénárista Helgeland, kameraman Spinotti, kostymérka Myers) jsou pak dalším bonusem. Pánové před kamerou výteční, Kim Basinger možná roky nedostala takovou roli, ale Oscar v jejích rukou je totálním přehmatem. Výsledný dojem to ovšem nezmění. Zatraceně chytré. A pořád dobré. (13.10.2016)

Nemohu se vyhnout srovnáním s filmem Obvyklí podezřelí, kteří jsou dle mého názoru o laťku výš jak Hansonovo dílo. Zatímco u Singerovy prvotiny jsem byl napjatý po celou dobu a tleskal nad její pointou, zde jsem se zpočátku nudil a finální odhalení mne nechalo absolutně chladným. Za největší plusy snímku tudíž považuji vynikající dvojici Peace - Crowe a skvěle sekundujícího Kevina Spaceyho. Kim Basinger si moje sympatie bohužel nezískala, to samé platí pro nijak oslňující výkon Jamese Cromwella. Zkrátit o dobrou půl hodinu a určitě bych mířil s hodnocením výš. Takhle se pouze jedná o další odškrtnutý film ze seznamu místní topky. (04.11.2009)

Více Oscarů pro takové filmy. Co naplat, 1997 byl moooc dobrý ročník, ale odrbat L. A. Confidential, které si je zasloužilo naprosto dokonale svojí poctivou ruční prací, na úkor něčeho tak velkolepého a umělého (rozuměj z velké části počítačem vytvořeného) jako byl Titanic, to tedy pardon, to se nedělá. Taková velká retro detektivka, a ještě k tomu takhle vypilovaná, to je velmi vzácné kvítko, které je třeba ocenit. Mladý ambiciózní detektiv Pearce kontra férový drsňák Crowe i ostatní hrají jako o život a celý film má perfektní atmosféru, ke které svým nemalým dílem přispívá i Jerry Goldsmith vzpomínající na Čínskou Čtvrť. Tady zkrátka není o čem. Bez jakýchkoliv emocí dávám 90% - právě proto, že dívat se na to můžu bez jakýchkoliv emocí kromě respektu ke skvěle odvedené práci. (24.02.2003)

Na počátku stáli tři policisté. Crowův Bud White, tvrdý chlap s dobrým srdcem a utilitaristickým přístupem k řešení případů, snaživec Ed Exley s tváří Guye Pearce hledající morální oporu v Kantovském systému a populární, zdánlivě nezainteresovaný Jack Vincennes, jehož roli stylizovanou na postavu Deana Martina dostal Kevin Spacey. Ztrácíte se už teď? Pak pro vás L.A. - Confidential bude napoprvé asi dokonalou změtí postav, jejich postojů a pohnutek. K hlavní trojici musíte totiž ještě připojit několik bývalých a současných policistů, dvě krásné ženy, jednoho novináře, prokurátora a tajemného milionáře. Každý z nich má v příběhu své místo, každý hraje svou více či méně kladnou úlohu (pokud znáte některou z knih Jamese Ellroye, asi víte, že pravděpodobnější je ono "méně") a pro mě tak nastává v detektivkách ojedinělý moment, kdy i při odhalení některých záporáků nedokážu odhadnout celou zápletku a všechny v ní namočené. Podobných kriminálek se třemi vyšetřovateli, z nichž každý následuje své vlastní stopy, aby nakonec došli ke stejnému cíli, moc neexistuje. (Osobně mě jen lehce mrzí, že se děj točí hlavně kolem rozdílů mezi Budem žijícím podle hesla "účel světí prostředky" a Edem lpícím úzkostlivě na předpisech a zákonech, zatímco mně nejsympatičtější Jack nemá tolik prostoru.) A moc neexistuje ani těch, které byste si mohli pustit vícekrát, a stejně z nich byli stále nadšení. A víte ještě co? Tenhle film má úžasný old school nádech. Není to jen kriminálka ze starých časů přizpůsobená modernímu divákovi, ale skutečně cosi, co mělo potenciál vzniknout i o půl století dříve. Oproti Scorseseho gangsterkám a veskrze jakýmkoliv ceněným kriminálkám let devadesátých po jazykové stránce nesmírně slušný film (slovo "fuck" téměř neuslyšíte), přitom ale s odvahou nasnímat mafiánské vraždy tak, že vypadají uvěřitelně a mají onen podmanivý nádech fotografií pořízených při policejních vyšetřováních v letech třicátých. A když navíc soundtracku dominuje mé oblíbené Ac-Cent-Tchu-Ate The Positive, je o nejvyšší hodnocení právem zaděláno. (02.01.2007)