Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky. Teď ovšem obdrží Arnošt opačnou zprávu, telefonují mu, že zemřel Martin Frič (P. Stach). Jaroslav Marvan (D. Novotný) přestal být „tím druhým" a Oldřich Nový (S. Rašilov) přišel o své cylindry a fraky. Život Vlasty Buriana (V. Javorský) opsal neuvěřitelný oblouk, ale na jeho konci je smír a tichá pokora. (Česká televize)

(více)

Recenze (23)

NinadeL odpad!

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

"Bylo by proto možná lepší, kdyby vznikl ještě jeden, nultý díl Bohémy, z doby svobody, radosti, volnomyšlenkářství, avantgardy, abychom viděli ty zdi růst z ničeho. Jenže to vím až teď. Když jsme začínali točit, tak jsem to netušil." Touto citací z rozhovoru s Robertem Sedláčkem jsem konečně pochopila celý příběh Bohémy. On o tý době nic netušil, pak to natočil a až zpětně ho k tématu něco napadlo. Což je hodně smutná vizitka poukazující na aroganci tvůrců zpracovávat látky nebanálního charakteru. ()

laepus 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Strašný paskvil, který se snaží ukázat vše a neukazuje vlastně vůbec nic - pomalé scény, protivná hudba (minimálně jednou dokonce úplně ta stejná, co byla v Českém století!), zbytečné scény z r. 1968. Jediné dva důvody, proč alespoň ty dvě hvězdy jsou vykreslení případu Vlasty Buriana (který se nejvíce podobá pravdě) a ten druhý důvod... jo, to je ta obecná ochota herců prostituovat s každým režimem za cokoli a omlouvat svou lidskou slabost a zbabělost slovy "já chci přece hrát". ()

Reklama

Mylouch 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/ ()

zencitizen 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Nejpovedenější díl série. Závěrečný zvukový mash-up dvou protikladných melodií už Sedláček využil v závěru Českého století i Chartě 77 a fungovalo to. Jinak zmizela otravná trubka a i dramturgie se zdála vyváženější. Bohužel se potvrdilo, že rámování rokem 68 a rozhovory s dceruškou byly tak marné, jak se od počátku zdálo a ničemu nesloužily. Je to škoda. ()

Ozzy2 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Naprosto seznační díl, kde opět excelovali Michal Dlouhý a Vladimír Javorský.Skvělý byl i Petr Stach v roli Martina Friče.Naopak Jaroslav Marvan se nepovedl vůbec.Bylo vidět, že David Novotný umí jen jednu polohu a tohle na něj bylo prostě moc. A škoda je, že hodně lidí nepochopilo to, že se autoři jen volně inspirovali osudy herců a nejednalo se o žádnou biografii. Nepochopila to ani Jana Štěpánková, která chce autory žalovat, že její maminka nebyla vyhozená kvůli nějaké hře,ale kvůli tomu, že prý řekla, že Vítězný únor nebyl puč. No není to renault? ()

Galerie (22)

Zajímavosti (2)

  • Historické události nešly chronologicky po sobě. V dílu byla nejprve scéna podepisování kondolenční knihy při úmrtí Klementa Gottwalda (1953) a až později v rozhlase zazní zpráva o procesu se Slánského skupinou (1952). (DecentFellow)

Reklama

Reklama