Zádušní oběť

Jiří Svoboda, takže film na téma samá tragédie, tentokrát se přidal i Vladimír Körner, aby nám v tomto lehce napínavém, leč neoriginálním filmu přiblížili hrůzy válek, nesmyslnost antisemitismu a smrt Boha (spoluscénáristou byl zřejmě Friedrich Nietzsche). 50%, všudypřítomné otravné houslové sólo už ke konci trhalo uši. (09.10.2017)

Pokud bychom na Zádušní oběť kladli vyšší nároky, neuspěla by. Ale doba se změnila, změnil se i Svoboda s Körnerem a očekávat druhý Berhof by byla chyba. Svoboda už je přes deset let limitován mantinely naší matičky veřejnoprávní a navzdory všemu prosadil i tentokrát velmi zajímavý projekt - zajímavou temnou krimi z počátku 20. století, která nehladí, nebanalizuje. Milan Kňažko v hlavní roli je stále sázkou na jistotu a komu se naposledy líbil v Normalu, může si směle pokračovat zde. Příjemně herecky zraje i Eva Josefíková, před deseti lety pouhá Troškova princezna, dnes už rovnocenná herecká partnerka svých starších kolegů. Velmi se mi líbila atmosféra i práce s vyšším dobrem, leč polopatický konec celku příliš nesedl. Nicméně pro věrné diváky týmu Svoboda - Kňažko je to radost, stejně jako herecký koncert v Boží duze či před lety v Papiliovi. (11.04.2017)

Skvělá věc, jenže to, co činí tenhle film skvělým, jej dělá i slabým, záleží jenom na osobních preferencích, například na tom, jestli považujete všeprostupující atmosféru zmaru a temnoty za plus, nebo za mínus. Zádušní oběť je hrozně melancholická a veselého tu není vůbec nic, všechno jede na vlně všeobjímající deprese, od samotného případu vraždění ex-důstojnictva, po řešení vztahu společnosti k židům (a tohle téma má co říct, obzvlášť, když se konečně spolu se Zločinem v Polné o dobu nenacistickou). Ano, jsou tu věci, které jsou zbytečné a přepjaté - tajné spolky, pacifistická koláž na samém konci, ale pořád je to kur**sky povedená věc a jeden z nejlepších tv filmů za poslední roky a nejen z hlediska produkčně náročné výpravy. A roli tu hraje můj oblíbenej nůž opinel, muhehehe (11.04.2017)

Spojení Svoboda - Körner zaručuje vždy kvalitní podívanou, zpravidla na pomezí kultur a jistého mysticismu. Tentokrát to zřejmě i kvůli omezenému televiznímu rozpočtu bylo místy šité poněkud horkou jehlou a snaze o diváckou atraktivnost padla za oběť i větší vyváženost a věrohodnost podání, nikoliv však v míře, která by se nedala tolerovat. Snad až na ten prvoplánově didaktický závěr o nepoučitelnosti lidstva, pokud jde o válečné konflikty a zabíjení, i když jinak nic proti němu nemám, neb je to skutečně tak. Jen by si na to divák měl přijít raději sám. (13.11.2022)

No je vidět, že ani sebelepší scénárista už nedokáže napsat příběh, který by byl smysluplný, promyšlený, zajímavý, bez patosu, psycha a divadelních monologů a dialogů. Navíc podobné vendety už tu párkrát byly v několika variacích. Takhle vysoko hodnotím pouze zvládnutou technickou stránku, u které všechno zapadalo do sebe, jak mělo, přičemž obzvlášť u hudby došlo na zkrocení Kocába a napravení šílenosti z Jana Husa i s přispěním houslí Pavla Šporcla. 40% (10.04.2017)